Sliby nesmí být jen chyby
Pozitivní motivace je nepochybně mnohem účinnější než výhrůžky různými tresty. "Trestat rozhodně ne!" varuje pedagožka Eva Popelková. "Každopádně by rodiče neměli dát najevo zklamání. Stačí třeba jen ústní pochvala." A slíbíme-li dárek, musíme vědět, zda je dítě schopné určité mety dosáhnout.
| V loňském roce řešila Linka bezpečí s pololetním vysvědčením 75 hovorů pouze k tématu vysvědčení a celkem 494 hovorů ke školním problémům obecně. V červnu se pak týkalo 101 hovorů přímo vysvědčení a 428 celkově školní problematiky. |
Stačí pár příkladů z psychologické praxe: Sedmiletý Tomáš má problémy se čtením. Patří do skupiny dětí, které kvůli dyslektické poruše čtou pomaleji. Naštěstí se nepotýká s žádnou další dys- poruchou, takže ostatní známky na vysvědčení budou pro rodiče přijatelné. Ze čtení ale hrozí trojka. Na začátku pololetí mu rodiče slíbili, že když bude mít ze čtení "alespoň" dvojku, dostane drahý digitální fotoaparát. Tomáš po něm moc touží, ale ani při nejlepší vůli mu čtení moc nejde. Na vysvědčení bude ona obávaná trojka. Všichni jsou zklamaní i přesto, že se Tomáš celý půlrok snažil.
Někdy není důvod k radosti
Dvanáctiletá Markéta je na tom také špatně – v lednu jí rodiče slíbili, že za samé jedničky dostane mobilní telefon. Markéta celý rok dřela a na telefon se těšila – většina spolužáků ho totiž už má. Jenže její rodiče nejsou zrovna movití, a navíc otec přišel o práci. Přestože to vypadá, že vysvědčení bude samá jednička, mobil asi Markéta nedostane, protože na něj teď nejsou v rodinném rozpočtu finance.
Poradnu pro rodiče NAJDETE ZDE
Poradnu pro děti NAJDETE ZDE
V obou případech jsou děti zklamané, a navíc se přidává pocit marnosti, že je všechna snaha zbytečná, když slíbená odměna nepřichází. Rodiče stanovili pravidla nepřiměřeně. Je stejnou chybou slíbit nesplnitelné jako žádat nedosažitelné.
Vynikající výsledek není samozřejmost
Část rodičů zastává názor, že děti by neměly za vysvědčení dostávat nic – učí se přece pro sebe, tak proč jim za to ještě "platit"? Sami přitom chodí do zaměstnání hlavně proto, že za práci dostávají výplatu. Chodili by tam, pokud by nepotřebovali peníze?
"I děti potřebují nějakou motivaci a hlavně odměnu za dobře odvedenou práci. Velmi negativně se na povahových rysech svého dítěte podepisují rodiče, kteří vynikající výsledky považují za samozřejmé. Nejenže po dobrých známkách nenásledují odměny ani pochvaly, ale pokud se objeví náhodou špatná, následuje neúměrná reakce – výčitky a tresty. Podle založení dítěte z něj tímto způsobem vypěstujeme buď neúnavného dříče, který je ochoten za drobnou pochvalu udělat všechno, nebo uličníka, který chce rodičům ukázat, že jeho dobré výsledky nejsou samy sebou," tvrdí zkušená učitelka Jana Kárníková.
| Linka bezpečí "Doporučujeme, aby rodiče zachovali klid, vhodně volili slova a nezastrašovali své potomky výčitkami a hrozbami. Známka je subjektivním hodnocením učitele a není pouze vizitkou dítěte, ale také rodičů. Svědčí o tom, jak sami dítěti v průběhu školního roku pomáhali a nakolik mu věnovali pozornost. Rodiče by se měli více zamýšlet nad dlouhodobou spoluprací s dítětem - nad vylepšením vzájemné komunikace. Známky pak nebudou nepříjemným překvapením!" |
"Pokud dítě rozumně motivujete - a nemusí to být jen věcný dárek, ale třeba to, že dovolíte synovi jet s kamarádem na tábor anebo dceři za kamarádkou na chatu... - měli byste slib dodržet," dodává Eva Popelková. "Jestliže je stanovená meta přijatelná, ale dítě se snažilo jen částečně, a proto nedosáhlo cíle, stejně je odměňte," radí pedagožka. "Ovšem nemělo by dostat ten původně slibovaný dárek. Je na místě přiměřeně slevit."
Účinně vést může jen ten, kdo své děti miluje
Tuto starou pedagogickou poučku opakoval často nestor dětské psychologie, docent Zdeněk Matějček. "Skrývá se v ní především nutnost poznání dítěte a snaha pochopit jeho pocity. Každé dítě je individualita, kterou musí rodič pochopit, aby na dítě mohl působit pozitivně i negativně. Pro někoho je již zvýšený hlas traumatizujícím zážitkem, jinému zase nestačí ani pár pohlavků," dodává ve své knize Po dobrém, nebo po zlém?
Máte chuť dítěti za vysvědčení nafackovat? Jen mu ublížíte.
Ve spojení se školou a vzděláním bychom měli volit takové metody, které dítěti školu a vše s ní spojené neznechutí, nebo z ní dokonce neučiní předmět nočních děsů. Chvalme děti za dobré známky v průběhu roku, analyzujme ty špatné hned, když je dítě dostane. Netrestejme děti tím, že jim zkazíme celé prázdniny opisováním učebnic.
Jak z toho ven
I tváří v tvář vysvědčení horšímu, než čekal, by měl správný rodič s dítětem studijní výsledky bez emocí probrat. "Promluvte si s dítětem o jeho studijních výsledcích. Proberte jednotlivé předměty, vyslechněte i případné stížnosti na neobjektivní hodnocení. Zeptejte se, jak by se chtělo dítě v příštím roce zlepšit. Nevyhrožujte dítěti ztrátou své lásky a důvěry. Až vše v klidu a za účasti obou stran proberete, schovejte vysvědčení do šuplíku a ke škole se vraťte zase až koncem srpna," radí Jana Kárníková.
Za vysvědčení vyberte vhodný dárek
