Ať už dítě přineslo domů jakékoliv vysvědčení, hlavně se nenechte vyvést z míry. Rozčílený rodič může říct spoustu věcí, které tak nemyslí, ale dítěti se navždy vryjí do paměti.
Nedělejte z toho drama
"Vysvědčení je doklad o práci dítěte za půl roku, takže by rodiče neměli být překvapeni a také by nemuseli nijak razantně při neúspěchu reagovat. Rozhodně nemá cenu děti kvůli známkám na vysvědčení stresovat či jim dokonce nějak vyhrožovat. To dobře vědí pracovníci dětských krizových linek, kam pak zoufalé děti volají, protože se bojí vrátit domů," připomíná psycholog Jan Kulhánek z Centra psychoterapie Anděl.
Když se uklidníte, prohlédněte si pozorně vysvědčení a nejdřív na něm něco pochvalte. I kdyby to byla jednička z chování nebo tělocviku, vypíchněte ji jako úspěch. Při hodnocení známek se snažte zohlednit předchozí výsledky, ale i to, jak moc se dítě snaží.
Čeho se vyvarovat
Děti (ale i dospělí) špatně snáší kritiku spojenou s porovnáváním vůči někomu dalšímu. Na jednu stranu v dítěti rozdmýcháváte závist, ale i žárlivost (Asi by měli raději doma Aničku, když o ní pořád tak hezky mluví). V některých dětech vede porovnávání k pocitu marnosti a rezignaci. Mají pocit, že rodičům se nezavděčí nikdy, tak proč se vůbec snažit.
Pokud chcete dítěti něco vytýkat, snažte se to odosobnit. Neříkejte třeba Jsi hrozný sobec, ale To bylo sobecké. Dáte mu tak šanci kritiku přijmout a pracovat na zlepšení. Nálepka sobec by mu mohla do budoucna udělat medvědí službu, děti mají tendenci naplňovat očekávání rodičů. Navíc sobectví přijde dítěti jako skvělá výmluva, už se nebude muset o nic dělit a myslet na ostatní. Přestaňte dítěti říkat, že je lajdák, lenoch, prase a (nedejbože) že to v životě nikam nedotáhne. Vaše slova by se mohla stát naplňujícím proroctvím.
Pozitivní motivace
I když dítě nemá dobré výsledky, nikdy nad ním nelámejte hůl. Což se v některých případech lépe říká, než dělá. Jedním z typických problémů, se kterými si rodiče nevědí rady, jsou propadající puberťáci. Podle statistik nejvíce propadají hoši na druhém stupni, tedy v době nástupu puberty. Co si má rodič takového chlapce či dívky (propadají v průměru o třetinu méně než chlapci) počít?
"Existuje rozumná domluva, pozitivní motivace v podobě výhod za lepší známky či tresty za lajdáctví. Dobré je pokusit se porozumět, co za takovým postojem toho našeho puberťáka vlastně je - zda je to lenost, nízká sebedůvěra či třeba depresivní nálady. Se vším se dá pracovat, ale někdy dítě potřebuje spíše pomoci s jinými věcmi, kvůli kterým se zhoršuje ve škole," radí psycholog Kulhánek.
Emocionální život mladistvých je bohatý a plný náhlých vzplanutí a rychlých úsudků, velký vliv na něj mají i vztahy v rodině a ve škole. Rodiče občas bývají po rozhovoru s dítětem překvapeni, kde byl vlastně zakopán pes - dítě je zamilované, šikanuje ho spolužák nebo ho učitelka zesměšňuje kvůli červeným kalhotám.
Trestat či netrestat?
Pokud se rozhodnete, že by dítě mělo pocítit následky svých činů i jinak než slovně, pak s tím nespěchejte. Je dobré si trest nejdřív pořádně promyslet, protože jeho pozdějším rušením byste si akorát podkopali autoritu. "Trest je jedním z legitimních výchovných prostředků, je dobré s tím ale zacházet opatrně. Když budete dítěti často něco zakazovat, přestane to raději potřebovat. A někdy se z toho stane boj kdo z koho, to záleží i na povaze dítěte, jeho věku a přístupu rodičů k trestům samotným," myslí si Jan Kulhánek.
Zároveň je důležité, aby byl trest dítěti dobře odůvodněný a měl ideálně nějakou souvislost s prohřeškem. "Když už rodiče vyčerpali jiné možnosti, tak nejlépe funguje trest, kterému dítě rozumí a přijme ho. V opačném případě ho vnímá jen jako další nespravedlnost, vůči které se může ještě víc zatvrdit," varuje rodiče psycholog.
