Matkou Marie Kubátové byla Amálie Kutinová, známá autorka Gabry a Málinky, společně pak dokonce napsaly několik pohádkových knih, první "poudačky" posílaly do rozhlasu.
Kubátová vystudovala farmacii, ostatně její maminka pracovala v lékárně v Karlových Varech. Do milovaných Krkonoš odešla se svým mužem hned po válce. Pracovala v několika podkrkonošských lékárnách.
V lékárně si také vyslechla řadu lidských příběhů, a které nevyslechla, prý vyčetla z receptů. Už v roce 1956 napsala Daremný poudačky. Místní nářečí opečovávala jako poklad. "Když Kerkonošák řekne houno, ani to z huby nezasmerdi," citovala jednoho ze svých učitelů.
Jak je to s Krkonošskými pohádkamiAutorkou scénáře k televiznímu večerníčku Krkonošské pohádky je Božena Šimková, která však za kritiku vpádu okupačních vojsk v roce 1968 nesměla otevřeně publikovat. Proto je v titulcích večerníčku uvedená jako autorka Zdenka Podhrázská a Marie Kubátová. Byla to právě Kubátová, kdo vymyslel třeba postavu Trautenberka, a je uváděná i jako autorka námětu pohádek. Trauttenbergové z Trauttenbergu jsou starým německým šlechtickým rodem, který vlastnil polnosti a usedlosti v Podkrkonoší a kolem Jilemnice, Kubátová si jméno tyranského pána počeštila na Trautenberk. |
Ale Kubátová nepsala jen pohádky, je i autorkou mnoha knih pro dospělé. Jednak převyprávěla řadu životních osudů, napsala povídkové knihy Arcibáby a Arcidědkové, vracela se neustále k tématu zralého věku a stáří, popřípadě do vzpomínek staroušků a stařenek.
Vzdělaná a laskavá ženská
"Když jsem četla její povídky, bylo mi, jako bych s láskou objala svou babičku. Moudrou, milou, chytrou, vzdělanou a laskavou ženskou, která o životě ví své. A k tomu umí zatraceně dobře psát a přes své dílo dokáže čtenáře potěšit," říká o ní jedna z jejích nakladatelek Slávka Kopecká. Přitom se na ni Kubátová obrátila sama, když jí bylo skoro sedmdesát, s povídkovou knihou a s konstatováním, že česká literatura se ubírá jinými cestami než těmi, kterým ona rozumí.
Kopecká se rozhodla začít její texty pro dospělé vydávat. "Její dílo dávno patří k tomu nejlepšímu, co z pera spisovatelek u nás vzešlo. Jsem pyšná na to, že jsme se při práci na knížkách s paní Kubátovou profesně i lidsky sblížily, že jsem jí za víc než desítku následujících let ráda vydala devět pěkných knížek pro dospělé - a jednu pohádkovou pro děti. Že jsem měla vzácnou šanci kráčet s ní ruku v ruce po tom jejím životním chodníčku. Byla to moc krásná cesta," uzavírá dojatě Kopecká.
