Na internetových stránkách (http://totoznost.blogspot.com) se před čtrnácti dny objevil krátký text s tímto zněním: „Bylo nám líto, že pro nás, kteří nevládneme cizími jazyky, jsou stále některé texty Milana Kundery nedostupné. Pořídili jsme proto překlad knihy Totožnost (L’Identité) do češtiny a na těchto stránkách se o něj s vámi chceme podělit. Vy nám zde, prosím, napište, jak se vám tento nápad a kniha líbí.“
Jako jméno překladatele je pochopitelně uvedena pouze zkratka C. D. B., nicméně překlad si lze vytisknout i ve formátu pdf., takže iluze knihy je téměř dokonalá. K serveru je navíc připojeno i diskusní fórum, z něhož vesměs vyplývají pozitivní reakce čtenářů schvalujících pirátské vydání tohoto předposledního, devět let starého Kunderova románu.
Uhde: K překladu to Kunderu nedonutí
Internetový server s kompletním překladem Totožnosti je zatím dostupný, ačkoliv jde o právně napadnutelnou záležitost. Sám Milan Kundera má navíc ve zvyku pachatele svých nevyžádaných překladů stíhat soudní cestou.
„Milan Kundera určitě podá oznámení na neznámého pachatele, a přestože je trestní oznámení v tomto případě formalita, domnívám se, že jde o správnou věc. Jde totiž o krádež, o pokračování komunistického myšlení, které de facto popírá soukromé vlastnictví,“ domnívá se Milan Uhde, jeden z mála Kunderových přátel, s nimiž v Paříži žijící spisovatel zůstává v kontaktu.
Nevědomost aneb definitivní rozloučení
Uhde zároveň zpochybňuje, že by internetové pirátství přimělo letos sedmasedmdesátiletého spisovatele k tomu, aby své romány do češtiny přeložil. Kundera žijící jedenatřicet let v exilu se s českým kulturním prostředím zřejmě definitivně rozloučil románem Ignorance (Nevědomost, 2003), v němž se po svém vypořádal s nemožností návratu do vlasti.
I tuhle knihu však lze číst pouze ve francouzštině nebo cizojazyčných překladech, což se týká i ostatních autorových děl z poslední dekády: románu La Lenteur (Pomalost, 1993), esejů les Testaments trahis (Zrazené testamenty, 1995), zmíněné Nevědomosti či právě nelegálně přeloženého románu Totožnost.
Podle všeho se o českém překladu Totožnosti ani neuvažovalo. „Milan Kundera je perfekcionista. A protože česky umí dokonale, je nemyslitelné, aby knihu přeložil někdo jiný než on,“ poznamenal Milan Uhde.
Nakladatelství Atlantis, které řídí jeho žena Jitka Uhdeová, je zároveň jediným tuzemským vydavatelstvím, které Kunderovy texty tiskne a kde také v roce 1993 vyšel poslední do češtiny přeložený román Nesmrtelnost.
K českému čtenáři se tak za posledních čtrnáct let dostávají pouze jednotlivé Kunderovy eseje v autorově překladu. Některé z nich otiskl měsíčník pro literaturu Host, péčí zmíněného nakladatelství vyšly doposud tři útlé paperbackové knížečky. K vydání se ještě letos v brněnském nakladatelství údajně připravuje další sešit dvou esejistických Kunderových textů.
Učit se jazyky - nebo čekat
„Poznání je jedinou morálkou románu,“ napsal Milan Kundera v loni vydaném eseji Zneuznávané dědictví Cervantesovo. Aby čeští čtenáři do morálky Kunderových románů pronikli, aby jim bylo tohle „poznání“ dáno, mají dnes v podstatě dvě možnosti.
Buď ustoupí od perfekcionistických nároků autora a nepohrdnou ilegálním překladem Totožnosti, nebo budou autora dál číst v dostupných jazycích a smíří se s představou, že českých překladů se v lepším případě dočkáme po autorově smrti. Což je cynické, byť svým způsobem celkem pochopitelné stanovisko.
