Jeden z proudů literární teorie (prosazovaný, jak víme, například Milanem Kunderou) tvrdí, že dílo je nutné oddělovat od osobnosti autora. Bývá to nicméně dost těžké, zvláště v literaturách zemí, jimiž procházely či procházejí totalitní systémy, které nevyhnutelně nutí svoje občany stavět se na tu či onu stranu. A ve kterých i po dosažení (třeba jen zdánlivé) svobody zůstávají stále přítomny a rozšířeny nejrůznější ideologie v podobě extremismu, ať už pravého či levého.
Přesně to je případ Zachara Prilepina. Autor, který se narodil v roce 1975, jako by ve své osobnosti spojoval minimálně dva naprosto rozdílné lidi. Na jedné straně drsný válečný veterán z Čečny, který se angažuje, a to nikoli jen jako řadový člen, v dosti nechutné politické organizaci Národně-bolševická strana, jejíž ideologie je stručně popisována jako skinheadská verze komunismu.
Zachar Prilepin jako voják v Čečně. Na tuto část své minulosti je dnes patrně dost hrdý.
Na straně druhé pak vysokoškolsky vzdělaný a akademickými kruhy i ve světě uznávaný, komerčně úspěšný spisovatel, který se sice věnuje hraničním tématům, dělá to však literárně kvalitně, originálně, ale vlastně nijak zvlášť nekonvenčně. Podle svých webových stránek čtenář mimo jiné Thomase Manna, Henryho Millera a Vladimira Nabokova, posluchač Cure, Nicka Cavea, Marka Almonda či Depeche Mode. Šťastně ženatý otec čtyř dětí.
"Věnuju se revoluci. A vím, že si pro mě můžou kdykoli přijít. Čekal jsem je už včera a měl jsem pro to dost dobré důvody: mého kamaráda obvinili z terorismu a odvezli ho do jiného města," píše Prilepin v povídce Žilka, o které Günter Grass mluví – právem – jako o velmi poetickém textu. Nicméně o stránku dál autor říká: "Jsem krutý. Okoralý a ledový. Umím zalhat, způsobit bolest a vůbec se za to nestydět."
Do jaké míry v těch evidentně lehce napsaných, drsných a někdy až černohumorných povídkách mluví autor o sobě je klasická otázka, která se čtenáři dere na mysl, pokud narazí na autorskou osobnost Prilepinova typu. Upřímně řečeno, někdy, ve zvlášť do nebe volajících případech, je těžké zábrany překonat a bez předsudků se do knihy začíst. Což ostatně platí nejen pro literaturu, ale i jiné druhy umění.
Asi nejsprávnější způsob, jak se postavit k Prilepinovi, zvolil ruský novinář a televizní moderátor Alexander Archangelskij, který řekl: "Jako spisovatel je Zachar Prilepin velmi dobrý. Inteligentní a důvtipný. Jednou jsem mu řekl: Vaši politickou ideologii nerespektuji a nenávidím. Ale vás jako spisovatele si vážím. Jsou to dvě různé věci a je nutné je rozdělovat."