Proč název alba Ty vole, na základní škole?
Pro nás je škola jakýmsi divným symbolem bezstarostného dětství i trapnosti. Já a textař Tomáš Belko jsme dříve učili, zpěvačka Jana Jelínková učí dodnes. Museli jsme to takhle napsat, protože jsme stáli na obou stranách barikády.
Vaše kapela vyrůstá z širšího společenství lidí podobně jako Monkey Business, kteří si zvou hosty. Inspirovali vás tím?
Ne. Oni si zvou světoznámé hosty, kteří se nástrojově kryjí s tím, co je skupina schopna předvést, zatímco my jsme si vybrali hlavně hráče na nástroje, které sami neovládáme.
Během posledních let se Sto zvířat rozrostlo na deset lidí. Čím prospěli noví členové?
My starší si namlouváme, že dáváme kapele duši, ostatní muzikanti pak rozvíjejí styl. Jsou to vystudovaní profesionálové. Vstřebávají muziku, učí se a jejich záběr je obrovský. Přinášejí nutný perfekcionismus. Na druhou stranu nedají za sebe akordy tak legračně jako já, vystudovaný výtvarník. Je to paradoxní, ale takhle je to pro mě nejpřijatelnější. Už nesnesu rozladěný saxofon. Teď máme dobrou dechovou sekci, dokonce si ji od nás půjčují do studia Sono na nahrávání jiných desek. Kapela se prostě změnila k nepoznání. Až to bylo pro některé ortodoxní fanoušky těžké. Ale my jsme to potřebovali jako prase drbání. Může se z nás stát parta, která se jednou začas sejde, zahraje si a zavzpomíná. Ale to jsme nechtěli.
Jak mezi vás zapadl Daniel Hůlka, pro něhož váš saxofonista Tomáš Belko napsal dost příšerný koncertní pořad Mise?
Na Hůlku se díváme trochu jinak než některá média. Dan perfektně zazpíval koktající part ve skladbě Skandál. Možná nám to bude vyčítáno obecenstvem milujícím Hůlku nebo lidmi, kteří chodí na nás. Asi jsou to nesmiřitelné tábory. Ale nás to spojení bavilo. Když funguje mezi námi a Hůlkou, mohlo by teoreticky zabrat i mezi lidmi. A nenašli jsme nikoho jiného, kdo by Skandál zazpíval takhle hluboko.
Anebo potřebujete prodat desku s pomocí slavného zpěváka...
Spolupracovali jsme už dřív. Zpíval s námi, když jsme slavili desáté výročí. Předstíral, že není Hůlka, ale Jirka Fikar z Liberce, dvojník Daniela Hůlky. Neměl typický kožený plášť. Z pódia jsme viděli lidi, jak stojí a usilovně spekulují, jestli je to Hůlka, nebo ne. Tenhle fór nám vyšel, a tak jsme si řekli, že s ním musíme něco natočit.
Chcete jít dál a získat nové publikum. Je pro vás schůdná cesta, po které se vydal třeba Yo Yo Band?
Desetkrát jsem odmítl rychlé prachy. Když jsme kapelu založili, mysleli jsme si, že do roka budeme hrát na stadionech. Pak jsme začali tušit, že takhle to asi nebude. Teď si aspoň říkáme, že snad máme čistý štít. Nejsme rautová skupina. Navíc jsem přesvědčen, že když se jde deset let pomalu nahoru, člověk pak stejně pomalu sestupuje dolů. Pokud máte dobrého manažera, v Americe můžete jezdit celý život po klubech. Jsou jich tisíce. Ale tady víme, že v Litomyšli jsme byli nedávno a pojedeme tam až za rok. Jinak to nejde. Mám dvě malé děti a nějaké závazky. Nebavilo by nás být jenom na cestách. Já bych také nevydržel bez kreslení a kromě toho hrajeme v divadelním souboru Šrapnel.
Kam až je vaše společenství rozkošatěné?
Divadlo s námi hraje dalších deset patnáct lidí včetně režiséra Zdeňka Suchého, který nám natočil některé videoklipy. Je hezké, jak se všechno proplétá. Například syn Jiřího Suchého, který nás seznámil s muzikou britských Madness, nám teď tiskne plakáty.
|
Sto zvířat: |
|
Píseň |
|
Celkový čas: 52:20 |
 Sto zvířat: Ty vole, na základní škole - obal CD; (c) 2002. |
