Kvůli nim dokonce pořadatelé porušili dvě svoje pravidla: neoznamovat dopředu den a hodinu vystoupení kapel a neprodávat jednodenní vstupenky. Takže o tom, že The Prodigy, kteří jsou na šňůře, kde představují aktuální album The Day Is My Enemy, zahrají v neděli v deset večer, se vědělo dlouho dopředu a bylo možné si koupit na tento den samostatný lístek.
Přestože publika v amfiteátru Na bojišti bylo jako už dlouho ne, zdá se, že této možnosti radikální počet lidí nevyužil. V hledišti se prostě sešlo skoro všechno, co mělo ruce a nohy, z celého areálu.
Čekání na The Prodigy byl prakticky podřízen celý nedělní den. V zákulisí přibývalo hor beden s aparaturou, která byla postupně dopravována na pódium během koncertů jiných kapel, a i když tradiční trutnoffské jistoty, jako jsou Mňága a žďorp, Jiří Schmitzer, Krucipüsk, Sto zvířat nebo Ivan Hlas měli velký ohlas, ve vzduchu se třepotala spíš otázka „Tak jací budou“?
Úlohu přímého předjezdce vyfasovali britští The Subways. Jedna z těch kapel, které si čeští pořadatelé oblíbili, hrají u nás na festivalech prakticky rok co rok, a které poprvé představila publiku před sedmi lety právě trutnovská přehlídka. Roztomilé baskytaristce Charlotte Cooperové se dokonce vyplatí pracovat na výslovnosti českých pozdravů a poděkování, to ale nemění nic na faktu, že The Subways hrají jen velmi průměrný středně tvrdý písničkový rock.
A pak tedy uhodila desátá (ve skutečnosti tedy bylo mírné zpoždění) a na pódiu se objevily hlavní hvězdy večera. Začalo se hitově na Breathe, bezmála dvacet let staré písničce, při jejímž poslechu si bylo lze uvědomit stáří kapely, ale na druhou stranu i její stálou životnost. Všechno totiž fungovalo, jak mělo.
Známkujte festival Trutnoff |
Syrový elektronický sound, který byl probarvován živými bicími i „živou“ elektrickou kytarou, je punkem své doby, zároveň ale obrovskou svéráznou show a vlastně odrůdou konceptuálního umění.
Asi leckomu se honily hlavou otázky, jaká by hudba The Prodigy byla například bez té dokonale dotažené světelné show. Patrně sotva poloviční. Ale doba je (a před oněmi dvaceti lety už byla) taková, že takovým multimediálním projevům přeje a není důvod muzikantskou stránku kvůli tomu zlehčovat.
O tom, že The Prodigy rozhodně nehodlají být kapelou z minulosti (byť se setlist nemohl obejít bez největších hitů, jako je Firestarter, který posluchači, stejně jako několik dalších skladeb, uvítali aplausem a křikem už po prvních tónech, nebo Smack My Bitch Up), svědčilo i to, že novému albu The Day Is My Enemy věnovali podstatnou část setlistu a zahráli z něj více než polovinu.
Mezi ostatní repertoár nové skladby Nasty, Medicine, The Day Is My Enemy a další výborně zapadly, byly rozprostřeny mezi starší kousky a celý repertoár byl znatelně z jednoho kusu. Takže jediné, co překvapilo, byl jaksi „useknutý“ závěr koncertu, po němž se jásajícímu davu už kapela nepřišla ani ukázat.
Ale obecně platí, že konec dobrý - všechno dobré. Trutnoffu se letošní ročník opět povedl. Měl několik vrcholů z domácí scény, vynikající závěrečnou zahraniční „třešničku“, na festival si podle informací pořadatelů (kteří ale, jak známo, zásadně nesdělují konkrétní čísla) našlo cestu víc návštěvníků než vloni. „Indiánské“ duše pořadatelů se mohou vznést radostí do oblak.
