RECENZE: Tvar alba Beaty Hlavenkové určují hosté

Napsat, že podoba nového autorského alba skladatelky a klavíristky Beaty Hlavenkové Scintilla je souběhem účasti hostů, které si pozvala, možná vypadá lacině. Ale je tomu skutečně tak.

Beata Hlavenková | foto: Johana Pošová (Animal Music)

Zadumaná a přitom svěží deska je jakýmsi dodatečným předělem mezi Hlavenkové debutem Joy For Joel a čistě sólovým klavírním albem Theodoros (2014). Z debutu na novince najdeme „impresionistickou“ trumpetistku Ingrid Jensen, vystupuje zde však i velká osobnost alternativní scény, klarinetista Evan Ziporyn, mimo jiné spolupracovník Ivy Bittové.

Scintilla

Beata Hlavenková

Animal Music 2016

Hodnocení: 85 %

Severskou scénu, k níž má Hlavenková tradičně blízko, zastupuje klávesista Anders Aarum a zpěvačka Julie Dahle Aagard. Z oblasti klasické hudby se zúčastnil proslulý český cellista Jiří Bárta a z blízkého okruhu Hlavenkové a kapely Baromantika tu hraje a zpívá v Praze žijící Angličan Justin Lavash. A album jako celek je vlastně výsledkem všech těchto stylů a vlivů.

Samozřejmě všichni nehrají naráz, naopak, většinu instrumentací si Hlavenková napsala pro svůj akustický klavír nebo střídmě znějící elektrické klávesy a jednoho hosta, v nejopulentnější Landfall má hosty tři.

Pro album je příznačná komornost, ve které padají jakékoli zábrany a rezignuje se na sebevzhlíživé nástrojové prezentace ve jménu komunikace. A funguje to i tam, kde se točilo „na dálku“ (zahraniční hosté vesměs nahrávali doma). Jako by Hlavenkové charizma bylo vtěleno přímo do jejích tónů.