Duo, které za píseň Falling Slowly z filmu Once získalo předloni Oscara, vystoupilo předevčírem na newyorském charitativním koncertě pro oběti zemětřesení na Haiti, mimo jiné po boku Patti Smith či skupiny Yo La Tengo.
Na pražském a brněnském koncertě doprovodí dvojici na pódiu další hudebníci – členové domovské kapely Glena Hansarda The Frames. Před oběma koncerty zodpověděla Markéta Irglová několik otázek.
Jak budou vypadat vaše koncerty u nás?
Od vydání nového alba jsme zatím absolvovali pouze jedno turné, a to ve Státech. Tam jsme se snažili za večer do koncertu zahrnout jak písně nové, tak písně ze soundtracku filmu Once, z alba The Swell Season i starší písně již vydané Glenovou kapelou The Frames. Určitě to i v Evropě bude vypadat podobně. Set list se koncert od koncertu mění, ale v průběhu turné, kdy zjišťujeme, v jakém pořadí písně nejlépe vyzní, se set list mění míň a míň.
Název alba Strict Joy je z díla básníka Jamese Stephense. Proč tento název, čím vás básník či jeho dílo oslovili?
James Stephens se nám s Glenem zalíbil nejprve svými romány, než jsme objevili i jeho básnickou tvorbu. Jeho příběhy jsou inspirované irskou mytologií, kterou pečlivě studoval. Je výborný vypravěč, líbí se mi, jak ovládá jazyk, užívá metafor, a i jeho románová tvorba je plná poezie, což je pro nás velkou inspirací při psaní textů k písním. Z jeho sbírky básní Glena zaujala obzvlášť báseň s názvem Strict joy, Strict care. Pojednává o tom, že i ze smutku a zármutku se může zrodit pocit štěstí. Básník píše verše naplněné splínem, ale už tím, že na básni pracuje, zdokonaluje ji, záleží mu na ní, vzejde z toho něco krásného, něco, co dojímá nebo v člověku budí radost a pocit štěstí. I naše písně pojednávají o smutných věcech a těžkých životních zkušenostech, ale i tak lidi těší je poslouchat. "Strict Joy" znamená "Přísná radost", což je zvláštní snoubení obou slov, ale pro mě to znamená to, že když člověk bere věci takové, jaké jsou, dobré či špatné, může být šťastný a radovat se z každého dne, neboť i když je pravda, že by se mohl mít líp, také by se mohl mít i daleko hůř. Taky zármutek člověka hodně naučí, co nás nezabije, to nás posílí, a studna vyhloubená smutkem může být následně naplněná štěstím.
Na čem v současné době pracujete?
Průběžně pracujeme na nových písních, časem se určitě znovu vrátíme do studia, abychom novou tvorbu zaznamenali a zdokumentovali. Tento rok bude pro nás naplněn především koncertováním s deskou Strict Joy. V únoru objedeme Evropu, na jaře pak Asii a Austrálii, a také se budeme vracet do Spojených států.
Co filmové role?
Filmové role a nabídky se objevily, nepřipadala jsem si však vhodná adeptka pro žádnou z nich. A taky jsem dost vytížená s koncertováním. Ráda se k filmu vrátím, objeví-li se ta správná příležitost. Nedojde-li k tomu, nevadí, jednou už jsem si to vyzkoušela a budu na to ráda vzpomínat.
Nyní s odstupem času: proč si myslíte, že film Once a vaše hudba tak zabodovaly - nejen v Evropě, ale i v Koreji? Lišily se reakce v Asii od evropských či amerických ohlasů?
Reakce byly všude jiné, lišily se tak, jak se liší povahové rysy různých národů. Všude však byly velice vřelé, lidé film přijali s otevřenou náručí. Asi proto, že příběh o přátelství a nenaplněné lásce je něco, co každý zná, čím si jednou prošel. Možná je z filmu cítit, že pouto mezi mnou a Glenem není předstírané, jak to často bývá mezi herci, ale opravdové. Snadno se jim ztotožňuje s postavami, tedy s námi, příběh je jednoduchý, zato upřímný. Také má divák možnost skrz film poznat Dublin, i postavy poznává stejným tempem, kterým poznávají oni sebe navzájem. Ve filmu je naznačené, že hudba je způsob komunikace mezi lidmi, která dokáže nahradit jazyk. Stejně tak láska, ta slova nepotřebuje už vůbec.
Co nyní posloucháte? Co považujete za inspirativní?
Odjakživa mám moc ráda Leonarda Cohena, také Boba Dylana, Joni Mitchell, Kate Bush a stejně tak klasickou i třeba tradiční irskou hudbu a Karla Kryla. Taky Glen byl a je pro mě velice inspirativní. Mám možnost zblízka pozorovat, jak zkušený muzikant tvoří, moc se od něj učím, vážím si ho a jsem za jeho vliv a přátelství vděčná.
Žijete v Irsku. Čím se vám líbí?
Je z něj cítit historie země, mýty a legendy tam přímo ožívají a jsou všudypřítomné. Lidé v Irsku věří na víly, na kouzla, mají respekt k přírodě. Žijí stylem "tady a teď", což je stejně tak nepraktické jako kouzelné. Vyhovuje mi mírné klima, žádné extrémy. Dokonce mám ráda déšť, miluju moře, zeleň, kopce, lesy, irskou hudbu. Fascinuje mě i jejich původní, tedy irský jazyk, a přála bych si ho jednou znát. Stejně tak mám ale ráda Česko, Irsko je pro mě nová zkušenost, poznávám jak místo samotné, tak kulturu, zvyky lidí a řeč. Do Česka se často a ráda vracím.
