Koncert byl součástí takzvané rezidence v rámci letošní sezony České filharmonie, která Koženou představuje v rozličném repertoáru. Důležité místo v kariéře této pěvkyně od počátku zaujímala barokní hudba a z té také vycházel program koncertu, na němž účinkoval i soubor dobových nástrojů La Cetra v čele s Andreou Marconem.
Hudebníci, kteří už s Koženou v Praze vystupovali, skvěle zahráli i několik instrumentálních skladeb, především ale poskytli pozadí k jakési one-woman show s divadelními prvky. Režijně se na ní podílel Ondřej Havelka a její podstatou bylo prolnutí historie se současností. Není to od věci ani čistě hudebně, vždyť starou a soudobou hudbu lze leckdy považovat dejme tomu za sice nevlastní, ale sestry.
Magdalena KoženáMagdalena Kožená, La Cetra, režie Ondřej Havelka. Dvořákova síň Rudolfina, 24.února 2015 Hodnocení: 90 % |
Kožená začala dvěma áriemi zavržené císařovny Ottavie z opery Korunovace Poppey od Claudia Monteverdiho. Emocionálně vypjaté monology podala s náležitým dramatickým efektem. Pak ale přišel střih: hříčka Arianna má problém, v níž si skladatel Marko Ivanović a textař Ondřej Havelka „podali“ slavný barokní nářek, Monteverdiho árii Lasciatemi morire (Nechte mne zemřít) z jinak nedochované opery Ariadna. Opuštěná dcera krétského krále Minóa si zoufá nad ztrátou Thésea, jemuž předtím pomohla zabít obludného Minotaura.
Ivanović s Havelkou skladbu doplnili či spíše rozklížili zpívaným monologem používajícím dnešní jazyk, a to značně hovorový. Ariadna se tu mění v současnou, poněkud oprsklou dívku, peprně láteřící nad nevěrným „trapným chudáčkem“ (Kožená ovšem zpívala v anglickém překladu, zřejmě proto, že se počítá s uváděním v zahraničí). Ariadnin vztek žertovně a s využitím různých stylů glosují i hudební nástroje. Je to jakási parodie na poetiku i patos barokního originálu, která by ale snadno mohla sklouznout do laciného experimentu. Kožená však do skladby vložila herecký nadhled a sebeironii a překlenula zdánlivě neslučitelné.
Stačilo jí pár metrů
Další, možná překvapivou stránku svého umění odkryla ve skladbě italského autora dvacátého století Luciana Beria Sequenza III, která stručný text rozbíjí a prokládá nejrůznějšími zvuky, vydávanými lidským hlasem. Sólista tu bez jakéhokoli doprovodu předvádí něco, co připomíná rozčilený dialog pěvce s vlastním hlasem či rozezpívávání zpracované do formálního hudebního tvaru. Kožená tu nejen prokázala výjimečné hlasové schopnosti, ale celému provedení vtiskla též inteligentní humor.
Fotogalerie |
Po přestávce pak na pódium Dvořákovy síně přibylo miniaturní jeviště, na němž Kožená provedla skladbu Claudia Monteverdiho Souboj Tankreda a Klorindy. Je to vlastně dramatická scéna založená na epizodě z epické básně Osvobozený Jeruzalém. Křesťanský rytíř svede souboj s pohanským bojovníkem, netuší ovšem, že je to ve skutečnosti žena, kterou miluje. Oblečená do barokního kostýmu a s pomocí dvou přileb a mečů Kožená převzala role Tankreda, Klorindy i vypravěče. K vokálnímu účinku přidala na pár metrech prostoru i přirozený a působivý herecký projev – a divákovi se vnucovala otázka, jestli vůbec někdy tuto naši pěvkyni, které je právě v zenitu, uvidíme na regulérním českém jevišti v nějaké inscenaci...
Koncert se opakuje ještě v pátek, kdy zahájí projekt na podporu základních uměleckých škol. Ten Kožená osobně iniciovala s cílem upozornit na tuto jedinečnou část našeho vzdělávacího systému.
