O tom, který koncert ze sobotních Colours byl nejlepší, se lze přít a jistě budou hrát roli i žánrové preference každého z nás. Kdo miluje reggae, samozřejmě ocenil naprosto precizní set Ziggyho Marleyho.
Nástupnická legenda žánru a nejstarší syn slavného otce při své tuzemské koncertní premiéře rodinnému jménu neudělal ostudu. Jeho kapela šlapala jako hodinky a těžko hledat slabé místo. Jenže je to reggae. Styl buď vzývaný, nebo nenáviděný. Neexistuje třetí cesta. Pro ty, kteří jamajský žánr nemusí, tu byla náhrada, byť původem ze stejné země.
Grace Jones - festival Colours of Ostrava 2018
Zpěvačka Grace Jones nedávno oslavila sedmdesátiny a předvedla velkolepý koncert mimo všechny kategorie. Mnohovrstevnatá umělkyně, kterou mohou fanoušci znát i jako herečku (například z bondovky Vyhlídka na vraždu), je možná na scéně skrze svou extravaganci složitá na pobrání a ne zcela zaplněný prostor pod pódiem tomu trochu nasvědčoval. Nicméně když to rozjede, je k nezastavení. A přítomní diváci to ocenili.
Ano, ani Grace Jones by se mezi písněmi nemusela vykecávat a vůbec mohlo být méně pauz. Ale to by zase nevystřídala několik kostýmů. A energii by jí v jejím věku mohl závidět leckdo o generaci mladší.
Takže nakonec z mnoha ohledů nejlepší, protože taky nejpřímočařejší, byl set Seasick Steva. U nás nepříliš známému americkému bluesmanovi s vousem do půli hrudi táhne už dokonce na osmdesát a navzdory tomu, že hrát začal v 60. letech, prosadil se až v roce 2006 vystoupením v televizní show Joolse Hollanda.
Na Colours se uvedl surovým a dřevním blues. Vlastně – a naprosto logicky – zopakoval postup skupiny Kaleo ze čtvrtka, tedy začal pomalými až tklivými kousky a postupně to rozpumpoval do velkého nářezu.
V jednu chvíli vytáhl, vlastně v náručí vynesl na pódium fanynku z první řady a odehrál jednu píseň pro ni. Většinu koncertu absolvoval ve staré rozvrzané sesli, aniž by to jakkoliv ubíralo té páře, kterou celá jeho hodinka měla.
Seasisck Steve je vyhlášený tím, že hraje skoro výhradně na vlastnoručně vyrobené kytary mnohdy jen se třemi a méně strunami. Jeho baskytarista poslední skladbu odehrál na dvoustrunnou basu spojenou s valchou. Sám Steve potom mával třeba kytarou udělanou z „number plate“, tedy americké registrační značky pro auta. Ale hlavní devizou Steveova koncertu byla naprostá opravdovost a uvěřitelnost.
Své publikum si našli i čeští interpreti jako Mig 21, Marpo nebo Mydy Rabycad, kteří se na Drive Stage večer objevili jako dlouho utajované překvapení. Večer na hlavním pódiu potom uzavřel norský producent a DJ Kygo.
