V podzemí Kavčích hor, za dveřmi s nápisem Muzeum komiků, se skrývají malé filmové poklady. Úbor Vlasty Buriana z Přednosty stanice, uválený plášť Felixe Holzmanna, buřinka Huga Haase. A průvodce pořadu Komici na jedničku Petr Nárožný nyní míří k sáňkám z Anděla na horách: točí se díl věnovaný Jaroslavu Marvanovi.
Anekdota z Mukačeva
„Nejenže je neskutečně obětavý a dokonale připravený, ale mám v něm i dobrého dramaturga,“ chválí Nárožného režisérka Alena Činčerová, která s historikem Pavlem Taussigem psala i scénáře; u tří dílů z devíti ji vystřídá Adéla Sirotková.
Jiřina Jirásková a Alena Mihulová ve filmu Sestřičky
Jaroslav Marvan, Zita Kabátová a Vlasta Burian ve filmu Přednosta stanice (1941)
„Miluje totiž historii, Rakousko-Uhersko i první republiku má v malíčku, takže mě občas upozorní na nejasnost. A když jsme utahaní, začne nás bavit,“ líčí režisérka, jak prý Nárožný vypráví vtipy, utahuje si z hvězdiček bulváru či změněným hlasem napodobuje nespokojenou divačku komunistické éry – Milá televize, jsem členkou strany pětadvacet let, a vy si dovolíte mi předložit takovýhle pořad...
Činčerová si nevymýšlí. Jako by se domluvili, Nárožný vchází na scénu s věcnou připomínkou k textu o Marvanově působení na poštovním ředitelství, odkud jej vyslali až do Užhorodu.
„Neříkal bych tomu povýšení, tam se chodilo spíše za trest, trochu bych to upravil,“ navrhuje. „A to mi připomíná – znáte tu, jak jede vláček z Mukačeva Podkarpatskou Rusí?“ přidá okamžitě půvabnou židovskou anekdotu, aby prý pozvedl náladu.
Všichni to potřebují, točili celou neděli a včera zase, na jeden díl mají pouhé dva dny. „Dělám to rád, scénář je skvělý, štáb taky, ale podmínky pro dokument jsou vážně na hraně,“ netají herec únavu.
Pro název Komici na jedničku lze najít několik výkladů: patří do první ligy, letopočet jejich narození končí jedničkou a jejich osudy bude ČT vysílat od ledna 2011. Sérii zahájí ti nejstarší, Burian a Saša Rašilov, kteří přišli na svět roku 1891; s datem 1901 následují Haas a Marvan.
Holzmann, narozený roku 1921, nemá jako jediný žádnou filmovou roli, jen televizní. Rok 1931 zastupují Jan Libíček a Jiřina Jirásková, o deset let mladší je Iva Janžurová a devítku uzavře Miroslav Donutil (1951).
Iva Janžurová na natáčení Cukrárny
Z natáčení filmu Román pro muže - M. Donutil
Podle Nárožného komik a komediální herec nejsou totéž. „Už před lety mi to říkal režisér Ivo Paukert: komik hraje anekdotu, komediální herec příběh – tragický i komický jako život sám. Holzmann, Jaroslav Štercl či bratři Marxové byli komici; Haas, Marvan, ale i Chaplin komediální herci. A když vešel na jeviště můj oblíbenec Miloš Kopecký, museli jste přemýšlet, co přijde,“ vysvětluje Nárožný.
Jenom neskuhrat
Díky cyklu přemítá také o jiných věcech. „Čím déle Komiky točím, tím víc si uvědomuji, kolik pohrom tenhle národ prožil a co se stalo s jeho hereckou elitou třeba po válce,“ říká Nárožný.
Miloš Kopecký
Když bavil společnost, byl Menšík ve svém živlu
„Kromě toho si kladu otázku – kdyby velikáni typu Vladimíra Menšíka či Dany Medřické vstali z hrobu, v čem by dneska hráli, když se točí vesměs filmy o mladých a pro mladé?“
Nicméně vzápětí se usměje: „Pouze to konstatuji. Nechci směšovat fakta se stařeckou skuhravostí, což v mém věku hrozí – nebudu vám tvrdit, že sníh býval bělejší.“
Načež se jde připravit na další „flák“ textu, jenž také fakty nešetří. Ale Činčerová věří, že diváci podobných pořadů ČT pořád ještě ocení, když se něco dovědí.
