„Trojka v názvu tedy symbolizuje pořadové číslo pokračování i technologický posun,“ vysvětluje producent filmu Martin Vandas. „Vyvinuli jsme vlastní, zcela unikátní metodu, která vychází z možností klasické loutkové animace,“ upozorňuje producent, že převzít již existující zahraniční metody by znamenalo iplatit „zahraniční“, tedy vyšší ceny.
Písnička od Svěráka
Stejně jako v předchozích dvou projektech přinese též třetí Fimfárum pásmo několika samostatných pohádek, které díky dobové nahrávce vypráví hlas Jana Wericha.
Scénáře napsal Jiří Kubíček pro tři tvůrčí páry. Režisérka Vlasta Pospíšilová s výtvarníkem Petrem Pošem si vybrali příběh O kloboučku s pérkem sojčím, který dokončili ještě před rozhodnutím o 3D verzi; bude se nyní upravovat.
V režii Kristíny Dufkové s výtvarnými návrhy Denisy Abrhámové, což jsou dvě mladé absolventky FAMU a čerstvé maminky, se rodí báchorka Jak na Šumavě obři vyhynuli; pro tu se některé prvky, postavy obrů či trikové změny počasí dělají na počítači. Ale jinak šumavskou hospůdku, kde nad pípou visí fotografie Karla Gotta a Waldemara Matušky, zalidnily klasické loutky pivních štamgastů.
A nejdelší povídku Rozum a štěstí, již doprovodí písnička dvojice Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák, právě začínají natáčet režisér David Súkup s výtvarnicí Patricií Ortiz Martínezovou. Filmovou hudbu celé „trojky“ píše Karel Holas z Čechomoru.
Stereoskopie neboli prostorový vjem obrazu začíná ovládat i česká kina, která objevují digitální éru.
„Před rokem odborníci tvrdili, že ta vlna přijde až za pět let, ale přitom už dneska mají v Česku digitální projekce všechny multiplexy a zřizují je i klasická jednosálová kina. Pokud to neudělají, může se jim stát, že kromě archivních filmů nebudou mít co promítat,“ prorokuje Vandas, že s tradičními filmovými kopiemi – pásy v plechových krabicích – se brzy rozloučíme. I Fimfárum 3 nechá vyrobit kopií jen pět či šest, hlavně pro festivaly a archivy.
Hledá se Werichův dabér
I když se výroba stereoskopického filmu prodraží – v případě Fimfára si „ukousla“ sedm milionů korun zcelkových třiceti – zkušenost kin ukazuje, že se to vyplatí.
Na zahraniční filmy, které se u nás promítají souběžně v „placaté“ podobě 2D iprostorové verzi 3D, se chodí v poměru jedna ku pěti. Potřebná digitalizace kina však vyžaduje investici od dvou do tří milionů korun, což je pro malé místní sály drahé.
Proto rada státního fondu kinematografie začala digitalizaci podporovat. „Vprvním kole jsme vyčlenili 45milionů, o něž se podělila dvacítka kin, a protože přicházejí další žádosti, vypisujeme i druhé kolo. Ovšem ideální by byla mimořádná dotace ministerstva kultury ve výši sto milionů korun,“ říká člen rady fondu a zároveň scenárista Fimfára Jiří Kubíček.
Jak vzniká 3D obrazZjednodušeně řečeno vzniká trojrozměrný obraz složením identických záběrů natočených ze dvou kamer, z nichž každá zabírá danou věc z jiného úhlu. Kamery musí být dokonale synchronizované, a to jak z hlediska času snímání (s přesností na zlomky milisekund), tak s ohledem na ostření, zoom, barevné vyvážení a clonu. Výsledný obraz je nutné sledovat přes speciální brýle, jinak ho vidíme rozostřeně (viz ukázky 3D záběrů). |
Bonus 3D zvyšuje filmům i šance na mezinárodních trzích, ale Fimfárum stojí na Werichově hlasu. „Zatím jsme namluvili jen pracovní ukázku cizojazyčné verze, ale odpovídající dabér se dá najít. Hlavní je dobrý překlad; humor přenosný je, to jsme zažili venku s titulkovanou verzí minulých dílů,“ říká Vandas.
Vážně chce Fimfárum „trojkou“ ukončit? „Zařekl jsem se, že ano, aspoň prozatím. I když Werichových pohádek zbývá ještě dost...“
