RECENZE: Padesát odstínů sexu v městečku aneb pokus o naši Bridget

A máme to tu zas. Po loňské invazi domácích romantických komedií je v kinech novinka Všechno nebo nic, červená knihovna přesazující do místních poměrů Padesát odstínů šedi – s pouty bez bičíku – i Sex ve městě, tedy spíš v maloměstě, ale zato s výlety do Tater či Itálie včetně bohaté garderoby.

Matka samoživitelka s kamarádkou zamilovanou do jejího nešťastně ženatého bratra plus veselý gay hladovějící kvůli vegetariánskému partnerovi vedou společně malé knihkupectví, kam jednou vstoupí muž snů – bohužel také zrádný podnikatel, jenž má s krámkem jiné plány.

To je celý děj. Kromě pospolitých vánočních sešlostí a narozeninových oslav, kam chápaví hrdinčini rodiče zvou celou dceřinu partu, zatímco jí nenápadně vnucují sympatického lékaře – ano, prvek opsaný z Bridget Jonesové. A když se pak žena ze svých milostných zklamání vypíše, stane se slavnou literátkou, aby se ve finále mohla hrdě osvobodit – Ale já tě už nemiluji, miluji jiného.

Přehnaná mondénní stylizace ani sponzorské odkazy by tolik nevadily, kdyby Táňa Pauhofová a Klára Issová v hlavních rolích měly povolený třicátnický nadhled, nikoli seriálový režijní diktát uhihňaných puberťaček, které se neustále objímají a poplácávají.

Všechno nebo nic

30 %

Slovensko / Česko, 2015

Režie: Marta Ferencova

Scénář: Marta Ferencová, Eva Urbaníková

Hrají: Klára Issová, Michal Zebrowski, Petra Hrebíčková, Tatiana Pauhofová

Streamovací služby: Netflix (CZ zvuk, titulky), Max (CZ zvuk)

Kinobox: 48 %

IMDb: 4.7

Snaha najít „pořádné chlapy“ mezi polskými herci se zase vymstí v dabingu, který z nich dělá duté panáky: „Jsem jiný, zničil bych tě.“ Hlavní zábavu tak vedle pár slovních přestřelek obstarává homosexuální dvojice, paradoxně nejpřirozenější, protože Ľuboš Kostelný a Petr Vaněk drží své postavy co nejdál od hysterické karikatury.

Naopak nejstrašnější jsou okamžiky vážné, bolestínské, až melodramatické, včetně milostných scén provozovaných od luxusu po kumbály, kdy se zdání vášně navozuje bouráním nábytku. A okamžik, kdy se zlomená hrdinka vypláče na rameni neznámé chápavé stařenky, posouvá komedii k parodii.

Je pravda, že po stránce řemesel už se zrodily prázdnější obaly žánru než Všechno nebo nic. Jenže nadále chybí důvod, proč s vlasteneckou hrdostí vyrábět „naši vlastní Bridget“, konkrétně slovensko-česko-polskou kopii, když „cizácký“ originál je zkrátka a dobře nesrovnatelně lepší.