RECENZE: Utoya, 22. července je přímý přenos masakru. Ale proč?

  11:43aktualizováno  11:43
Nic než strach. Cílený, přiživovaný, stupňovaný strach o děti. To je norský film Utoya, 22. července, který se po sedmi letech vrací k masakru na táboře, kde po Breivikově palbě zůstalo 69 mrtvých.

Z filmu Utoya, 22. července | foto: Film Europe

Podstatu snímku shrnuje distribuční slogan „72 minut, které otřásly Evropou“. Režisér Erik Poppe sleduje klíčové okamžiky na ostrově od útoku do příchodu policie takřka v reálném čase bez střihu a hudby, jako v přímém přenosu.

Fotogalerie

Účinek je zjevný, účel nikoli. Třebaže se filmař zaštiťuje poctou obětem, nelze zaplašit pocit, že spíše kalkuluje s tragickou senzací. Ostatně film nedosáhl na ceny ani doma, ani na Berlinale a recenze listu Hollywood Reporter přesně vystihla, že forma reportážní rekonstrukce dělá ústupky zákonitostem smyšleného thrilleru, včetně vývoje od zvratu událostí k melodramatu.

Fakta jsou známá. Norský radikál Anders Behring Breivik odpálil 22. července 2011 v Oslu nálož, která zabila osm lidí. Poté v převleku za policistu postřílel 69 členů letního tábora sociálnědemokratické mládeže na nedalekém ostrově Utoya.

Film se drží časové osnovy do detailu. Oslo v 15 hodin 17 minut zažije výbuch, na ostrově mezi stany v 17 hodin 6 minut telefonuje dívka s vyděšenou matkou: „Klid, ostrov je nejbezpečnější místo na světě.“ Pak se vydá najít mladší sestru, která jí ironicky vpálí, ať si jde s kytarou zpívat o světovém míru, načež s kamarády probírá dobíjení mobilu, grilování, diskotéku – a také útržky zpráv z metropole: byl to plyn nebo teroristi?

Od chvíle, kdy si kamera vybere hlavní hrdinku, jde stále s ní, vedle ní nebo jí nahlíží přes rameno jako v dramatu Saulův syn. Metoda tedy není převratná. I snímání v nepřetržitém záběru už kinematografie zažila, v daném případě však umocňuje obraz paniky, která od prvních výstřelů a pokřiku „Utíkejte!“ ovládne plátno: působivě, bezvýchodně a přitom vlastně monotónně.

Hororová vybíjená

V první půli prchá dívka se skupinkou do lesa, v druhé se vrací hledat sestru. Jednotlivé zastávky její pouti vytahují z anonymity davu momentky několika postav: emigranta, hošíka v zářivé bundě, postřelené školačky – a rozehrává tak na půdě dokumentárně děsivé štvanice princip hororové vybíjené s hádankou, kdo přežije.

A jak žene aktéry do modelové situace od zlověstných kroků kolem stanu po váhání před skokem do ledové vody, oslabuje podstatu hrůzy, totiž naprostou bezmoc, kdy se každá sekunda čekání zdá být věčností.

Utoya, 22. července

Norsko, 2018, 98 min

Režie: Erik Poppe

Scénář: ,

Hrají: Andrea Berntzen, Aleksander Holmen, Brede Fristad, Elli Rhiannon Müller Osbourne, Sorosh Sadat

Hodnocení­: 50 %

Z některých okamžiků skutečně mrazí, ať jde o kradmé telefonáty, názorné umírání nebo rvačky o poslední úkryt pod skalními převisy – Jdi jinam, tady už je plno! Zabírají i zoufalé úniky k úlevným myšlenkám – Až bude po všem, dám si doma horkou vanu. Ale současně se buduje portrét příkladné studentky, která riskuje pro jiné a svou budoucnost vidí v politice.

Reportážně drásavý film Utoya, 22. července je pochopitelně divácky nepříjemný, ale navíc ještě nepříjemně spekulativní. Postrádá odpověď na klíčovou otázku, proč vlastně vznikl a co chtěl sdělit, jestliže kalkuluje výhradně s citovým vydíráním.

Nicméně v jednom ohledu se dá jako upřímný hold obětem masakru přijmout. Nezajímá se totiž vůbec o vraha, sám Breivik je zde pouhou bezejmennou siluetou.


Nejčtenější

POSLEDNÍ DOJMY: Seriál Hra o trůny skončil. Jak, to už není důležité

Z finále seriálu Hra o trůny

Představa, že ve stejném okamžiku miliony lidí na celé světě zklamaně vyhrkly: „A to má být všechno?!“, je svým...

Eurovizi vyhrál favorizovaný Nizozemec, Lake Malawi skončili jedenáctí

Duncan Laurence z Nizozemska ve finále Eurovize 2019.

Příští ročník Eurovize se díky vítězství Duncana Laurence bude konat v Nizozemsku. Česká kapela Lake Malawi si vedla...

GLOSA: Madonna v Eurovizi? Naživo dost ostuda, ze záznamu úplný výsměch

Madonna jako host na finále Eurovize 2019 v Tel Avivu

Ještě několik dní před vysíláním sobotního finále letošní Eurovize nebylo jisté, zda americká zpěvačka Madonna v Tel...

RECENZE: Bohdalová s Hádkem se octli v Kleci. A tam jsou nejsilnější

Jiřina Bohdalová a Kryštof Hádek ve filmu Klec

K čistému thrilleru chybělo – či spíše přebývalo – jen málo. Ale za dramaturgickou nejistotu Klece, kterou Česká...

Martin se zastal scenáristů Hry o trůny. V knihách slibuje jednorožce

Spisovatel G. R. R. Martin na snímku z letošního dubna, kdy překvapivě...

K ostře sledovanému finále poslední řady seriálu Hra o trůny se vyjádřil i sám spisovatel G. R. R. Martin na svém...

Další z rubriky

RECENZE: Will Smith v chatrči. Hraný remake Aladina je ryzí Bollywood

Záběr z filmu Aladin

Po animované pohádce Aladin přichází její hraná verze. Slabší, ale pořád únosná, hlavně díky taneční a gymnastické...

RECENZE: Almodóvarovo alter ego hraje Banderas s únavou samoty v očích

Záběr z filmu Bolest a sláva

Film Bolest a sláva, který jde do kin souběžně se soutěží v Cannes, je silně osobní výpovědí španělského režiséra Pedra...

Šestiletý kluk Honza Hrušínský z Nuslí. Teď má hvězdu na chodníku slávy

Petra Černocká, Jan Hrušínský a Helena Růžičková ve filmu Dívka na koštěti...

Vedle Heleny Vondráčkové získá Jan Hrušínský na právě zahájeném zlínském festivalu filmů pro děti a mládež svou hvězdu...

Najdete na iDNES.cz