RECENZE - Tajnosti. Proč jsou Tajnosti plné radosti

Film s Ivou Bittovou a Karlem Rodenem, který natočila režisérka Alice Nellis, patří k událostem roku. Po dnešní pražské premiéře vejde zítra do kin po celé zemi.

Na internetu je už několik dní k vidění vzkaz: "Na málokterý film jsem se těšil jako na Tajnosti. A myslím, že zklamaný rozhodně nebudu." Není snad větší radosti než dotyčnému divákovi odpovědět: Ne, zklamaný nebudete, těšíte se právem!

Tajnosti

80 %

ČR, scénář a režie Alice Nellis, hrají Iva Bittová, Karel Roden, Martha Issová, Ivan Franěk, Miloslav König, 97 minut.

Koneckonců zrovna radost k Tajnostem náleží stejně samozřejmě jako dýchání k životu. Radost z filmu, ve kterém vše funguje na dotek, se zdánlivě bezděčnou lehkostí, přitom s dokonalou účinností.

Radost, že se konečně zrodil film, který se nedá odvyprávět v kavárně. Radost nad velkorysostí, s níž Jan Svěrák coby producent pomohl na svět nikoli útrpnému nedochůdčeti, nýbrž silnému rivalovi vlastních Vratných lahví. A konečně radost z talentu, jenž se potvrdil, rozvíjí a zraje.

Když dámě rupne v bedně
Chytré scénáře mísící smích a cit byly vždy režisérčinou silnou zbraní; v Tajnostech však Alice Nellis přidala i netušenou obraznost. Své vypravěčství "odbrzdila" a s neposedně vnímavou kamerou Ramunase Greičuse odlepila od země, aniž si s obrázky oba hráli jen pro efekt.

Naopak: zjitřená představivost hrdinky pramení z nejpřirozenějších příčin a základ jejího příběhu kotví pevně v současné realitě. Jeden den jedné čtyřicátnice sice vroubí potrhlé nápady a bizarní setkání, ale vycházejí z vědomé vzpoury a směřují ke klíčovému rozhodnutí. Ženě, která vyleze z ulity, se svět zdá groteskní – a světu se zase jeví směšně dáma, jíž takříkajíc ruplo v bedně. Neboť umění vytesat z banality jedinečnost stojí a padá právě s humorem, odstupem, zkratkou.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Hned úvod, ranní milování manželů téměř beze slov, popíše s pocitovou přesností, kam jejich vztah dospěl. A bláznivý plán, že místo vybalování krabic v novém bytě si půjde koupit piano, pak odstartuje hrdinčin "den pro sebe", den pálení starých mostů a stavby nových, den dětinských útěků a návratů v kruhu.

Zní to přepjatě, ale působí civilně, něžně, zábavně. Kdo by řekl, že dvojice u klavíru v divákovi vyvolá víc napětí i rozechvění než armády v akci? Jen popsat se to nedá – podobně jako nelze vylíčit strhující tango v koloně aut na rušné ulici, scénu, jež by měla vejít do dějin.

Idol i objev roku
Obsazení nepřímo stvrzuje režisérčinu víru, že chytrý herec hloupého zahraje, hloupý chytrého nikoli. Iva Bittová je čisté stvoření, v němž se kamera zhlíží. Karel Roden coby její muž tu zažívá obrovskou satisfakci po trpném panákovi z Bestiáře, Martha Issová jako by přes noc dospěla.

A Miloslav König debutuje na plátně způsobem, jenž z něj činí nový idol a la Brad Pitt i herecký objev roku zároveň. Kouzelnou dávku svěžesti přináší studentská parta, ztělesňující nevšední pohled věcných rozumných dětí na pubertálně pošetilé rodiče. Hrdinčina pouť městem dává šance i sladkým miniaturám, v nichž se zaskví Miroslav Krobot či Sabina Remundová.

Z neviditelných pih na kráse lze vykutat dvě: trochu výlučné zázemí hrdinů a herecky matnějšího Ivana Fraňka, byť výrazem odpovídá charakteru postavy "nouzového" milence. Nicméně hledat šmouhy za každou cenu značí v případě Tajností klopotnou práci pro vraha.

Daleko příjemnější je přijmout film jako nečekaný dárek, ponořit se bez obav do očistné lázně a vychutnávat si ji až po ta nejdrobnější hračičkářská potěšení včetně závěrečné písně skupiny Buty ve slovenské verzi. Tajnosti se zkrátka a dobře povedly.