RECENZE: Podvraťáci dospěle baví svou generaci

I když do kin vstupuje s názvem Ro(c)k podvraťáků, stejně se bude novému filmu Karla Janáka říkat důvěrnou zkratkou Podvraťáci ještě dávno poté, co bude loňská televizní hříčka téhož jména zapomenuta.

Ro(c)k podvraťáků - Klára Jandová a Vojta Kotek | foto: Mr. Film Production

Není totiž pochyb o tom, že po hitech Snowboarďáci a Rafťáci zaplní kina i třetí Janákova komedie s herci Jiřím Mádlem a Vojtěchem Kotkem, přestože přináší dospělejší žánr a černější typ smíchu: liší se, jak režisér sliboval.

Čtyři v autě a pes
Kdyby se Janák vzdal určité autorské značky v obdobných názvech filmů, ten nejnovější se mohl jmenovat úplně jinak, třeba Čtyři v autě a pes.

Celá historka se totiž točí kolem mladé muzikantské čtveřice, která se kvůli zpackanému únosu mafiánského chundeláče dostane do křížku s podsvětím. Vše ostatní jsou ozdůbky, hračky, dezerty, počínaje ženskými postavami a konče hudbou, jíž mohlo být klidně víc.

Ro(c)k podvraťáků

ČR, režie Karel Janák, hrají Vojtěch Kotek, Jiří Mádl, Martin Písařík, Michael Beran, Václav Postránecký, 104 minut.

Hodnocení­: 70 %

Kromě jiných darů má Janák jednu vzácnou vlastnost: ví předem, co chce natočit, a přesně to také udělá. Ohlásí-li černou akční krimikomedii s hudebními motivy, nemůže mu nikdo vytýkat, že nenatočil hloubavé společenské drama; dá se jen hodnotit, jak Podvraťáci naplnili zvolený žánr. Stručně řečeno: herecky velmi dobře, režijně výtečně, jenom autorsky to v nich občas zaskřípe.

Příjemná podívaná má v podstatě dvě chyby: zbytečný vypravěčský komentář, který kromě stylizovaného slovníku nic nepřináší, spíše děj opakuje a zdržuje, a hlušší místa scénáře, budující lehce zašmodrchané můstky nebo strmé skoky mezi jednotlivými vydařenými situacemi.

Naštěstí komedie vyloženě vzorovou logiku nepotřebuje; pro Podvraťáky je důležitější, že čtvero půvabně vymóděných hrdinů dohromady skvěle ladí a že mají věrný, to jest ne právě spisovný slovník včetně průpovídek typu „nedělej Zagorku“.

Jako z Tarantina
Přirozeně, takřka bezděčně kraluje snímku Mádl, v potrhlé hučce připomínající Hucka Finna. Kotek je Tomem Sawyerem téhle party, nicméně i v Michaelu Beranovi a Martinu Písaříkovi mají rovnocenné partnery, ať už dojemná čtyřka kráčí ke slávě a la Beatles, nebo propadá panice, hádkám a výčitkám.

Navíc nejsou jediní, kdo baví. Petr Janda si roli nadsamce pop-music vychutnává, představitel Chřestýše Pedja Bjelac se může od hodiny hlásit u Quentina Tarantina. A má-li scénář trhlinky, režijně udělal Janák další krok k dospělosti. Cit pro žánr i styl osvědčuje v příznačných situacích, mučeníčku v tovární hale či jízdě s opilcem a mrtvolou; scéna na přejezdu má pak už bezmála světové parametry.

Ro(c)k podvraťáků - Jiří Mádl a Pedja Bjelac

Ro(c)k podvraťáků - Jan Hrušínský

Zároveň si Janák opět hlídá hravé něžné detaily, od analýzy psí rasy na počítači přes hodně drsné psí memento až po něžné zastavení u psího oltáříku. Vůbec „vše kolem psa“ má vtip a švih, s komunální zápletkou se tempo zvolní a naskočí znovu ve finále na mafiánském sjezdu.

Milovníkům generačních krimikomedií prostě Ro(c)k podvraťáků přináší zábavu ušitou na míru. A Janák by teď potřeboval najít scénář snů – látku, která zazvoní. Protože točit umí a točit by měl; řemeslně se lepší s každým dalším filmem.