Romance z velkoměstského klubového prostředí je z celé letošní české tvorby asi nejútočnější svým moderním výrazem, nicméně dík obsahu ji může vstřebat kdokoli bez rozdílu věku, pokud přestojí úvodní nápor ohlušení a oslepení umělého světa nočňátek, která se do tanečních klubů ukrývají před sluncem a dospělostí.
RestartČR/Finsko, 2005, 85 minut Režie: Julius Ševčík Hrají: Lenka Krobotová, Filip Čapka, Anna Polívková, Václav Jiráček Hodnocení: 60 % |
Jejich hrátky trochu připomínají slavné Nebezpečné známosti: vyznávají požitek, nezávaznost, jsou takzvaně "cool" a "in", ač ve skrytu touží po opravdovosti.
Místo aby si vztahy hýčkali, dráždí je, naleptávají, zkoušejí, kolik vydrží. A když pak hrdinka Lenky Krobotové jednu opilou aprílovou provokaci přežene, kocovinou je jí zjištění, že některé "žerty" nelze vzít zpět. Má čtyřiadvacet hodin, aby dotyčného našla a zkusila ještě jednou přesvědčit.
Tím okamžikem startuje zběsilá jízda připomínající přelomový německý hit jedné generace Lola běží o život. Krobotová běží o život jednoho vztahu, ve zmatku, bez peněz, bez pomoci, jen za šílenou představou, kde by její expřítel mohl být a co by mohl provést.
Každou verzi prožije nejdřív nanečisto ve své fantazii a poté reálně, docela jinak, což snímku dodává nervní vzrušení thrilleru i vzácný, zato originální humor. Třeba když se poprvé sama utká s rozbitou varnou konvicí, ztratí oční čočku nebo když kamarád žertuje o své "slonici" a ta se opravdu zjeví.
Fotogalerie |
Film je věčně v pohybu, střih střídá střih, barvy vylaďují každou náladu od rána v baru s posledními hosty až k jasu vzpomínek na bývalou romantiku. "Sebepředvádění", tedy okázalá hra s formou, má však na rozdíl od četných experimentů pro experimenty jasný důvod: je odrazem zmatků dívky s občas přepjatými, ale docela hodnověrnými reakcemi.
Výborná Krobotová také "hraje o život", z její tváře doslova křičí – "já husa, co jsem to provedla?!". V roli její známé září Anna Polívková, oběť nočních výbojů a ranní marnosti v kostce.
Restart je zkrátka inteligentní film, i když by mu stačil rozsah školní práce a občas má výpadky logiky. Také přijal jedno velké klišé: paniku před odpovědností vydávanou za všednost šíří opět zástupci apartních profesí od počítačů k reklamě. A navíc mužské postavy, byť solidně zahrané, tu vykonávají vesměs trpné úlohy.
Ale chyby se ztratí, když do spánků tepe přesná hudba a v sále sedí praví adresáti, pokolení nových, výlučnějších Samotářů.
