RECENZE: Škola princů - došly originální nápady, přirozený vtip a princezny

Tak zase nic, bohužel. Ani letošní vánoční nabídka domácích premiérových pohádek, s nimiž přišla ČT, nepřinesla žádnou novou adeptku na vstup do síně slávy, kde nadále kraluje obehraná klasika.

Z pohádky Škola princů | foto: Česká televize

Ekonomika se možná už odlepila ode dna, zato pohádková krize trvá. Všechny tři nové tituly, které Česká televize o letošních svátcích nasadila Škola princů, Kouzelná tetička Valentýna a Vodník a Karolínka, si mohla nechat od cesty. Televizní premiéru tu měly vlastně čtyři české příběhy, ale nejlepší z nich, tedy štědrovečerní Peklo s princeznou, se nepočítá, neboť vznikl v soukromé produkci jako film pro kina, jimiž už prošel.

Škola princů

50 %

ČR, 72 min.

režie Roman Vávra

hrají Matouš Ruml, Sarah Haváčová, Pavel Liška, Jiří Lábus

Kinobox: 57 %

IMDb: 5.6

Škola princů, jíž patřil večer na Boží hod, stvrdila naráz všechny tři hlavní úkazy pohádkové krize: došly originální nápady, přirozený vtip a princezny. Vedle Matouše Rumla z Comebacku, jenž si i v roli prince uchoval jistý šarm, byla půvabná Sarah Haváčová znatelně slabší - hlavně v mluveném projevu. A třebaže Roman Vávra střídal podhledy, nadhledy a kdejakou režijní „vychytávku“, aby Škole princů dodal zdání filmové podívané, nemohl udělat nic s lehce zmateným, povadlým a vesměs odvozeným obsahem.

Opět obě královská dítka navenek zapírají svůj původ, opět děj nastavují moudrá bylinkářka, dobrácký kuchař, nepolepšitelní lapkové a banda princátek podle prvoplánové šablony - třeba následník trůnu z Ospalého království věčně zívá. „Modernizace“ zde tkví v tom, že hrdinové přejímají slovník svých vrstevníků z teenagerovského seriálu - „no jo, nic moc“ - a že při opatrné šermířské půtce slečna varovně povykuje jako v akčním hitu: „Pozor, pozor!“

Tady řídkou podstatu vyvážili Pavel Liška, spíš princův usměvavý „šmírák“ než pobočník, a řada obratně nasnímaných exteriérů. Čili pěkně natočená hlušina, která se v závěru vzdala už vší logiky.