RECENZE: Nechoď, Miko, s pány na led. Jak nadšenec potkal politiku

Donkichotský hrdina filmu More Miko, který právě vstupuje do kin, pomohl „hodným“ politikům vyhrát volby proti „zlým“, načež zjistil, že své sny si stejně musí plnit sám.

Fotogalerie4

Z filmu More Miko | foto: Artcam

V záhlaví dokumentárního portrétu jednoho nezdolného aktivisty by mohl stát slavný epigram Karla Havlíčka Borovského: „Nechoď, Vašku, s pány na led, mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme.“ Ale nejde tu jenom o pány versus kmány; naštěstí.

Jaroslav Miko je kamioňák, poloviční Rom, spoluzakladatel iniciativy Češi pomáhají. Když minulá vláda odmítla přijmout sirotky z řeckých uprchlických táborů, rozhodl se ji prostřednictvím voleb vyměnit. Povedlo se, vítězové mu děkovali, slibovali - a dopadl u nich stejně.

Nicméně svéráz Miko baví více jako solitér ve vlastním prostředí. Po otci je Rom, ale matka nechtěla, aby se stýkali, svůj postoj vyjádřila sdělením „Chcípl tvůj fotr, konečně!“ Ale Miko se v romské komunitě pohybuje zcela přirozeně, třebaže v hospodě vtipkuje „Přál jsem zplodit malýho plešatýho skinheada.“

Sám měl tři manželky, tetování pro první z nich předělával kvůli druhé, třetí ženě prý nevadí. Byl ve vězení, kde potkal „i lidi, co jen měli smůlu a na Vánoce u Tří oříšků pro Popelku slzeli“. A vozí pomoc od romských osad po uprchlické tábory, vesměs se synem, kterého k charitě vychovává.

S politiky od Gála po Farského již nastupuje nudnější pasáž, třebaže bizarní v tom, jak řidič náklaďáku přednáší profesionálům včetně Bruselu a s jejich potleskem posiluje svou naivní důvěru ve změnu. „Romové jsou chroničtí nevoliči, zaměřím se na ně,“ naplánuje pro ně festival zdarma.

More Miko

50 %

Režie: Robin Kvapil

Kinobox: Přidat hodnocení

Směs muziky a agitace udělá své, Romové na severu Čech volí Piráty, vděčná koalice plácá Mika po ramenou - a výsledek slibů?

Stejný jako u předešlého kabinetu, jen tentokrát roli padoucha sehrává Vít Rakušan. Deziluzi střídá nový elán, Miko vozí ukrajinské Romy, zvyká si na urážku „dobroser“ a ví už, že se musí spolehnout sám na sebe.

V tom je jeho síla, i když dokument obchází některé klíčové body jako finanční a časové možnosti tiráka aktivisty.

Režisér Robin Kvapil tentokrát zůstává v pozadí, nehrne se před kameru jako v titulu Máme na víc, ovšem dost možná by se tam vedle energického protagonisty Mika ani nevešel.