RECENZE Kód Navajo: Válečné drama, v němž na romanci není čas

Pokud si pracovně rozdělíme válečné filmy na dramata jako Zachraňte vojína Ryana a na romance z rodu Pearl Harboru, pak se Kód Navajo ambiciózně tlačí do té první várky.

Holčičí podívaná to rozhodně není - pokusný motiv romance sem autoři jen zběžně přilípli v podobě zamilovaných dopisů sličné ošetřovatelky, jež se beztak míjejí účinkem. Ani Nicholas Cage v hlavní roli totiž výjimečně neuplatňuje svůj milovnický pohled oddaného bernardýna; střídá jen dva výrazy, prázdně vyhaslý nad mrtvými druhy a nepříčetný, když je mstí. Na lásku tu není čas.

Po Ryanově vzoru navíc autoři vystavěli obraz běsnění na etickém otazníku, těžké osobní volbě. V Ryanovi se hledala odpověď, zda má život posledního syna staré matky větší cenu než životy celé skupiny jeho zachránců.

V Kódu Navajo se Cageův hrdina trápí, jestli splní rozkaz, jenž mu velí v krajní nouzi zlikvidovat spolubojovníky - indiánské kódovače z kmene Navajo. Šifry založené na jazyce Navajů totiž nepřátelé nerozluštili, jak ve filmu zbytečně vysvětluje zaskočený Japonec.

Kód Navajo

50 %

USA, 2002, 133 minut, původní název Windtalkers

Režie John Woo, scénář John Rice, Joe Batteer, kamera Jeffrey L. Kimball, hudba James Horner

Hrají Nicolas Cage Adam Beach Christian Slater Peter Stormare

Film ve zkratce tvrdí: Navajové mají pro americkou armádu velikou cenu, proto každého osobně střeží jeden zkušený voják. Ovšem žádný Navajo nesmí padnout živý do zajetí, aby při mučení kód nevyzradil; proto existuje tajný povel jej v takovém případě raději zabít.

Silné dilema - nicméně utápí se v modelové předvídatelnosti scénáře. Tradičně se mezi bitkami zpřesňují obrysy vedlejších postav, aby divák mohl tipovat, kdo (ne)přežije. Tradičně se ve vsi zalidněné prý jen místními dětmi a ženami rýsuje nepřátelský podraz. Na scénu nastupují dva Indiáni - mladší a hezčí je přidělen ke Cageovi, postarší taťka k Christianu Slaterovi; tradičně je jasno, která dvojice poslouží jako „předskokani“ v prvé variaci onoho dilematu a která si stejnou situaci schová až na finále.

A tradičně se rozehrává rovněž vztah ústředního páru, v němž Cage je tím odtažitým a Adam Beach coby navajský radista naopak vstřícným partnerem, jenž dokonce vtipně odráží občasné rasistické narážky mužstva. Kupodivu i režisér John Woo, kdysi tak oslnivě osobitý, si coby vypravěč počíná dosti tradičně - aspoň dokud líčí dění v týlu, drží se při zdi i při zemi.

Ovšem při bojových scénách viditelně ožívá. Hned v úvodu halí záblesky nesmyslných jatek do páry prostupující celou džungli. V bitvě o klíčový ostrov střídá letecké pohledy s drobnohledem pozemské krve, střihá zběsile z celků na detaily a zpět - jakoby na přeskáčku, v chaosu a bez logiky, kterou přece nemá ani válka. Kratičce se zastaví u hrůzného výjevu v drátech, u děsu bez dechu, a zase ohluší velkolepou palbou z lodí. To umí.

Díky řemeslu Johna Woo je Kód Navajo napínavý film, přestože mohl víc popustit uzdu indiánské mystice a přesto, že režisérův někdejší švih kdekdo uhlazuje: scénář, hudba, možná i Woo sám.