Holčičí podívaná to rozhodně není - pokusný motiv romance sem autoři jen zběžně přilípli v podobě zamilovaných dopisů sličné ošetřovatelky, jež se beztak míjejí účinkem. Ani Nicholas Cage v hlavní roli totiž výjimečně neuplatňuje svůj milovnický pohled oddaného bernardýna; střídá jen dva výrazy, prázdně vyhaslý nad mrtvými druhy a nepříčetný, když je mstí. Na lásku tu není čas.
Po Ryanově vzoru navíc autoři vystavěli obraz běsnění na etickém otazníku, těžké osobní volbě. V Ryanovi se hledala odpověď, zda má život posledního syna staré matky větší cenu než životy celé skupiny jeho zachránců.
V Kódu Navajo se Cageův hrdina trápí, jestli splní rozkaz, jenž mu velí v krajní nouzi zlikvidovat spolubojovníky - indiánské kódovače z kmene Navajo. Šifry založené na jazyce Navajů totiž nepřátelé nerozluštili, jak ve filmu zbytečně vysvětluje zaskočený Japonec.
Film ve zkratce tvrdí: Navajové mají pro americkou armádu velikou cenu, proto každého osobně střeží jeden zkušený voják. Ovšem žádný Navajo nesmí padnout živý do zajetí, aby při mučení kód nevyzradil; proto existuje tajný povel jej v takovém případě raději zabít.
Silné dilema - nicméně utápí se v modelové předvídatelnosti scénáře. Tradičně se mezi bitkami zpřesňují obrysy vedlejších postav, aby divák mohl tipovat, kdo (ne)přežije. Tradičně se ve vsi zalidněné prý jen místními dětmi a ženami rýsuje nepřátelský podraz. Na scénu nastupují dva Indiáni - mladší a hezčí je přidělen ke Cageovi, postarší taťka k Christianu Slaterovi; tradičně je jasno, která dvojice poslouží jako „předskokani“ v prvé variaci onoho dilematu a která si stejnou situaci schová až na finále.
A tradičně se rozehrává rovněž vztah ústředního páru, v němž Cage je tím odtažitým a Adam Beach coby navajský radista naopak vstřícným partnerem, jenž dokonce vtipně odráží občasné rasistické narážky mužstva. Kupodivu i režisér John Woo, kdysi tak oslnivě osobitý, si coby vypravěč počíná dosti tradičně - aspoň dokud líčí dění v týlu, drží se při zdi i při zemi.
Ovšem při bojových scénách viditelně ožívá. Hned v úvodu halí záblesky nesmyslných jatek do páry prostupující celou džungli. V bitvě o klíčový ostrov střídá letecké pohledy s drobnohledem pozemské krve, střihá zběsile z celků na detaily a zpět - jakoby na přeskáčku, v chaosu a bez logiky, kterou přece nemá ani válka. Kratičce se zastaví u hrůzného výjevu v drátech, u děsu bez dechu, a zase ohluší velkolepou palbou z lodí. To umí.
Díky řemeslu Johna Woo je Kód Navajo napínavý film, přestože mohl víc popustit uzdu indiánské mystice a přesto, že režisérův někdejší švih kdekdo uhlazuje: scénář, hudba, možná i Woo sám.
