RECENZE: Schmitzer, Špalková a Medvecká hrají Jako nikdy. O umírání

Do kin vstupuje film Zdeňka Tyce, v němž se sešli Petra Špalková, Taťjana Medvecká a Jiří Schmitzer. Jejich hereckou sílu oslabují přepjaté smyčce.

Tak samozřejmě, jako se léto sklání k podzimu, ztrácí mízu i hrdina filmu Jako nikdy. Umírá na rakovinu: ve venkovském domě, který má rád, obklopen obrazy, jež namaloval, a ženami, které miloval. Ale jen dvě z nich jsou ochotny zůstat až do nevyhnutelného okamžiku.

Rivalky u postele

Tak vypadá půdorys novinky Zdeňka Tyce, která právě vstupuje do kin s nezáviděníhodným úkolem - přilákat diváky na umírání téměř v přímém přenosu. Film je dobrý, dokonce "dost dobrý", řečeno hantýrkou mladých, které však odradí dvěma zbytečně artistními prvky. Jednak výtvarnými díly, ze kterých lze sotva vyčíst míru autorova talentu, jednak hudbou s dramatickými smyčci, jež vyloženě ruší, dráždí, vytrhávají ze soustředěného vnímání. Dohromady působí jako odstrašující kulisa naučného pořadu o umění, jímž snímek Jako nikdy opravdu není.

Od chvíle, kdy si v prosluněném lese Jiří Schmitzer jako malíř a Petra Špalková coby jeho současná milenka vymění první slova zvěcnělé důvěrnosti "Ubal mi taky jednu cigaretu, nebuď svině", uzákoní se klíčový klad filmu: zdrženlivá nesentimentálnost. Platí pro výtečné dialogy i herce, hlavně v bitkách Špalkové s dokonalou Taťjanou Medveckou v roli dřívější malířovy milenky, profesí ošetřovatelky. Střídají se u pacienta, žárlivě na sebe nevraží, ale současně obě pojí nadlidské sebeovládání vůči muži, jehož vzteklá bezmoc při všedních úkonech ústí zpravidla ve výbuch kvůli naprosté malichernosti.

Ženy vědí své

Schmitzerův hrdina je rozbolavělý, tudíž zraňující; a ženy to přijímají. Mají své malé osvobozující rituály, starší z nich chápavého manžela, mladší kolo, rybník, hospodu. Prostředí omezené na několik míst, rekvizity i kostýmy podřízené vesnické účelnosti beze stopy luxusu podporují věrnou náladu dní plynoucích v přirozeném rytmu osudu navzdory. Zavařování není jen kuchyňskou kulisou, nýbrž symbolem i důkazem, že svět jde dál, že se nelze zastavit, zhroutit a čekat. Každá sklenička džemu se mění v pevný bod, jehož se žena ztrácející svou lásku může chytit; hory závinů, které muži pečou milenky i exmanželka, mají v sobě při vší grotesknosti něco dojemného.

Jako nikdy

65 %

Česko / Slovensko, 2013, 93 min

Režie:Zdeněk Tyc

Hrají:Petra Špalková, Taťjana Medvecká, Jiří Schmitzer, Marek Němec, Luboš Veselý, Marek Taclík, Jana Pidrmanová, Zdeněk Palusga

Kinobox: 62 %

IMDb: 6.3

Chalupa se stane průsečíkem veškerých cest mikrosvěta, postupně se tu zastaví farář cyklista, malířův syn se svou přítelkyní podrobenou zkoušce v zabíjení ryb i filmová vnučka Medvecké, zosobňující dětskou fascinaci smrtí. Lidé přijdou a zase odejdou, jen dvě  ženy vytrvají, zprvu oddané, postupně odevzdané a na konci už jen smířené; i navzájem.
 
Pár vět zaskřípe - "Někde v tobě je kus diamantu", více jich naopak zajiskří humorem - "Ty krávo umělecká!" Největší sílu však mají situace beze slov, chvíle, kdy místo křiku či pláče někdejší rivalky svorně sedí, jedí a vědí své. O lásce, věčnosti, ztrátě i vysvobození.