RECENZE: Hany slíbily generační zpověď, dodaly jen další várku ztracenců

Scenárista a režisér Michal Samir popsal svůj celovečerní debut Hany, který jde právě do kin, slovy "film o stavu dnešní mládeže". To zní hrdě - a dojemně.

Každá generace se totiž pokládá za výjimečnou, nejlépe za ztracenou, což paradoxně vede k tomu, že generační filmy s výjimkou Bezstarostné jízdy vypadají jeden jako druhý.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

I Hany přinášejí jen další válku rebelů bez příčiny, kteří by taky chtěli vlastní vzpouru, ale nevidí důvod. Ani "revoluční" snímání na jeden záběr není dávno unikát, a hlavně by se nic nestalo, kdyby se film běžně střihal. Je to jen pomůcka, jak propojit figurky jedné noci: někdo přijde, kamera s ním odejde, přesedlá na jiného, koho potká, a v panoptikálním kruhu se vrátí; sice promyšleně, ale čistě mechanicky. Jazyk je přesný, i pijácká konverzace o ničem, ale celek připomíná studentské cvičení na známý popěvek "von porád čekal, že něco příde, nepřišlo vůbec nic".

Hany

Česko, 2014, 90 min

režie: Michal Samir

hrají: Jiří Kocman, Michal Sieczkowski, Hana Vagnerová, Jitka Schneiderová, Pavla Tomicová, Ondřej Malý, Tereza Vítů, Karel Zima, Róbert Nižník, Lukáš Adam, Petr Janiš, Marek Adamczyk, Ondřej Mataj, Petr Buchta, Kateřina Pechová, Sandra Černodrinská a další

Hodnocení­: 50 %

Nálada sedí, leč nestačí, člověku se stýská po smyslu Jarmuschovy Noci na Zemi, vedle níž Hany tvoří jen dlouhý noční prolog k bitce, již zařídí náhoda, a k nudně bezuzdnému tahu, který zálibu ve zvrácenosti ukrývá pod pláštík morality.

Úporná snaha po odlišnosti tak ústí ve sbírku klišé včetně viny rozpadlých rodičovských vztahů či skladby osazenstva "literární" kavárny versus pivní hospody.

Přitom však Hany objeví pár zajímavých tváří v čele s Jiřím Kocmanem a příkladně se pracuje s hudbou i zvukem. Potíž je v tom, že třeba na rozdíl od díla z 80. let Proč? nemají téma. Film, jenž prázdnotu pouze konstatuje, zůstane nutně prázdný.