RECENZE: Bible žasne, komiksový Noe v mokrém filmu slzí i zpívá

Bůh stvořil člověka k obrazu svému, aniž tušil, jak se mu Hollywood odvděčí. Starozákonní Noe, vyvolený spravedlivý, jenž na arše uchránil rodinu a páry zvířat před potopou, předvádí ve filmu hysterické psychodrama.

Velkofilm si nezadá s americkými přepisy antických bájí či dějin starověku včetně Pompejí. I režisér Darren Aronofsky se kryje obvyklým štítem, že vyšel z komiksu, který legendu "poupravil" už před ním. A také mu to nepomůže, byť ve srovnání s režisérem Pompejí vypráví stokrát obratněji.

Protože něco asi bude špatně, jestliže se kino směje, když archu stavějí digitální obři, když se do ní hrnou digitální zvířátka, když Russell Crowe zpívá malé osiřelé chráněnkyni ukolébavku, i když hrozí krvelačně nožem novorozeným vnučkám, neboť lidstvo přece nesmí pokračovat.

Noe

50 %

USA, 2014, 138 min

režie: Darren Aronofsky

hrají: Russell Crowe, Jennifer Connelly, Logan Lerman, Douglas Booth, Emma Watson, Ray Winstone, Anthony Hopkins, Dakota Goyo, Mark Margolis, Kevin Durand, Finn Wittrock, Don Harvey, Jóhannes Haukur Jóhannesson, Madison Davenport, Gavin Casalegno

I Noe splňuje pokrytectví katastrofických filmů: u Pompejí se čeká, až to bouchne, tady zas, až to svět spláchne, ale pro zachování tváře se před efekty navrší něco jako příběh. Pokud možno dlouhý, Noe začíná doslova od Adama (a Evy), přičemž zrození světa se pak odvypráví ještě jednou v zajímavě stylizovaných siluetách jak z reklamy.

Také se musí jasně odlišit dobro čili vegetariáni a zlo neboli jedlíci masa; flákotu si neodpustí ani černý pasažér na arše, čímž naruší rovnováhu druhů. Zlo je nutné, aby se Crowe měl s kým prát, padlí andělé nosí podobu kamenných kolosů též z bitevního důvodu. Nemluvě o třetí příčině: zlo a dobro si povinně vyměňují květnaté polemiky o vině, nevině, trestu.

Přes hodinu hledí divák nedočkavě k filmové obloze, říkaje si v duchu - Nezaprší a nezaprší; tudíž zápletka hledá ještě jednu odbočku a hraje si s hormony hrdinových synů. Podle Bible je Noe nalodil všecky tři včetně jejich manželek, tečka. Ve filmu jim však tatík ženy upírá, pročež se jeden trápí kvůli oné nalezenkyni a druhý kvůli dívce z nepřátelského tábora.

Kdo se vypravil na počítačově vzedmuté vlny, žasne, neboť jakmile je konečně spláchnuto, na palubě archy se rozpoutá rafinovaná telenovela plná křiku, hysterie, štkaní, burácení i sklonů k otcovraždě či vnučkovraždě. A Crowe coby Noe rozervaný mezi Bohem a rodinou předvádí vyumělkované psychodrama. Do děje zasahuje i prapředek Metuzalém, v podání Anthonyho Hopkinse vrtošivý stařík, který se věčně shání po borůvkách.

Výplach mozku je dokonalý, zbývá bezduché kochání. To režisér zvládá vcelku elegantně, pokud hrdinové nedostanou šanci promlouvat. Kamera se vyžívá v postapokalyptické krajině opuštěných dolů a hromad lebek; zvuk pracuje s naléhavostí masového nářku; hrdinova vidění příští zkázy jako by vypadla z hororu.

Ovšem je to um ve službách nesčetných klišé od holubic po jablko hříchu a od jiných akčních honiček se pokřik "Rychle, jdou po nás" liší jen tím, že úprk končí v arše. Těžko najít důvod, proč Noe vznikl. Obří digitální potopa zalila kina už ve filmu 2012 a biblickou látku vylíčil Jan Werich ve Stvoření světa hravěji než Crowe rozechvělým chraplákem spasitele.