Přepisů slavné knihy Charlotte Brontëové napočítal jen sám režisér čtyřiadvacet. Logicky se nabízí otázka, proč vůbec přidávat další. A Cary Fukunaga odpovídá, že na rozdíl od většiny svých předchůdců, zdůrazňujících romantickou linii, našel v příběhu osiřelé dívky bojující za samostatnost a lásku příběh "velmi strašidelný a temný". Takový film opravdu natočil, ale ne jako lacinou vábničku na ctitele hororů.
Hvězdy z VarůFUKUNAGA: A vy jste kdo? zeptal se prezidenta Klause režisér od Judi Denchové  DENCHOVÁ: Řekli mi, že můj příšerný obličej se pro film nehodí |
Vytříbeností stylu a zjevnou osobní oddaností látce trochu připomene způsob, jímž Ang Lee převyprávěl Rozum a cit. Jako by právě tvůrci s asijskými kořeny – Lee přišel z Tchaj-wanu, americký rodák Fukunaga má otce z Japonska – nacházeli v koloritu staré Anglie zvláštní kouzlo. Fukunagu viktoriánská éra očividně fascinuje, leč také vyhovuje jeho představivosti.
Od prvních záběrů, kdy Mia Wasikowska coby hrdinka s přesně odměřeným výrazem antikrásky klopýtá v pláči blátem noční bouře, než najde hřejivé světlo útočiště, nastoluje režisér souboj temnoty s bledými paprsky naděje a dokonce léčivého vtipu.
Při návratech v čase přitom diváka rozhodně nešetří. Hrdinčino dětství od kruté rvačky přes psychické mučení po tvrdé školní tresty či smrt kamarádky dávkuje přímo, zostra a v tempu; díky tomu se mladá, vnitřně zocelená žena vyloupne na scéně bez vysvětlivek.
Jana EyrováVB/USA,120 min.
režie Cary Fukunaga, hrají Mia Wasikowska, Michael Fassbender, Judi Denchová, Jamie Bell, Holliday Grainger, Hodnocení: 70 % |
Ale s jejím vstupem do sídla zhrzeného muže v podání možná až příliš přitažlivého Michaela Fassbendera přijdou i měkké tóny bezpečí a humoru. Obojí v sobě nese zejména postava hospodyně, která Denchové náramně sluší. Jen ona dokáže o rozverném pařížském kupletu poznamenat "Jak francouzské" s tak dokonale zdvořilým britským opovržením.
Něžné salonní jiskření však účinkuje i mezi ústřední dvojicí, takže do přece jen již vyčichlého milostného morytátu vnáší moderní odstup.
Masový hit z Jany Eyrové asi nebude, ale vycizelovanou filmařinou udělá radost – i když na Pýchu a předsudek z dílny Joea Wrighta pořád ještě nestačí.
