Řítí se tedy nyní do českých kin "skutečně skutečná" filmová senzace? Ale kdepak. To jen Německo, které nad Hitlerovým jménem vždy zpozorní, horečnatě řešilo, co už si jiné kinematografie dávno vyzkoušely: zda se Hitlerovy zločiny nezlehčí, jestliže se z něj učiní komická postava.
Film tak říkajíc "nebezpečný", jak se někteří obávali, to opravdu není. A moc dobrý také ne. Vychází přitom z vtipného nápadu: koncem roku 1944 Hitler už propadá poraženeckým depresím, takže pro optimistický novoroční projev ho má vyškolit slavný herec židovského původu, přivezený z koncentračního tábora.
Důvtipná, ač předvídatelně připravovaná situace nastane ještě ve finále, kde nedobrovolný učitel svému žákovi předvede, jak mocnou zbraní morální převahy proti hrubé síle může být slovo. A mezitím? Profesor rétoriky a herectví alias Ulrich Mühe s Hitlerem, jehož hraje Helge Schneider, absolvují lekce a vyměňují si názory.
Za dveřmi naslouchá nejbližší štáb, který chystá na svého vůdce atentát. Za nitky tahá Sylvester Groth coby Goebbels, ve filmu jediný vskutku jiskřivý, inteligentní a cynický hráč poslední partie Třetí říše. Když profesora přivlečeného z lágru zdvořile vítá "Odkud jsme vás vytrhli?" a o takzvané židovské otázce mu říká "To konečné řešení si neberte osobně", jde z jeho usměvavé záludnosti strach.
Druhou trochu zajímavější linii představuje hercův střet s vlastní rodinou, již si k sobě vyžádá a která čeká, zda rozený humanista najde odvahu Hitlera zabít. Potíž je v tom, že film nastolí absurdní situace, ale netěží z nich absurdní smích. Vyrábí buď legraci až švejkovsky kabaretní, plynoucí z akurátního drilu, byrokracie a mechanického hajlování na každém rohu, nebo satiru zdůrazňující umělé fasády na ruinách města, v podstatě potěmkinskou vesnici pro Hitlerův sebeklam.
Popravdě Můj vůdce není ani komedie, spíše televizně vyprávěná směs psychodramatu a frašky. Herec má rysy psychoanalytika bez humoru a Hitler je odkázán na etudy a karikatury. V teplákách boxuje, na povel štěká jako pes, jednou despoticky ječí a prská, podruhé v návalu malomyslnosti či sentimentu slzí.
Ve vaně s dětskou lodičkou, s židovskou rodinkou v posteli či při sexu s Evou Braunovou je líčen jako nedůstojný nemohoucí žebrák; není to ani k smíchu, ani k pláči, ještě tak nejspíše do operety. Na provokativnější humor o Hitlerovi zřejmě německá kinematografie ještě nedozrála. Ostatně ani Můj vůdce se neobejde bez úvodních a závěrečných vysvětlivek pro naprosté ignoranty, kteří by snad nevěděli, co měl ten směšný pán s knírkem na svědomí.
Můj vůdce: Skutečně skutečná skutečnost o Adolfu Hitlerovi
Německo, režie Dani Levy, hrají Helge Schneider, Ulrich Mühe, Sylvester Groth, Stefan Kurt, titulky, 96 minut
Hodnocení MF DNES: 50%
