RECENZE Pád Londýna: Smrt premiéra v Londýně by rychleji vyšetřila i Policie Modrava

Před třemi lety Gerard Butler coby americký agent chránil před teroristy svého prezidenta doma v úřadu, teď ho brání po útoku v metropoli nad Temží.

Pád Bílého domu režíroval Antoine Fuqua, novinku Pád Londýna podepsal íránský rodák Babak Najafi. Rozdíl je kosmetický: oč je Londýn kratší, o to víc autorů scénáře živí. Vydumali, že na pohřeb britského premiéra sezvou elitu světových politiků, čímž teroristům připraví svůdný terč. Město úpí v plamenech dodaných i českými trikaři ze společnosti UPP, nicméně Butlerův agent si útočníky zase podá.

Raději měl srovnat scenáristy. Připsali mu hromadu klišé: těhotnou ženu, hrubší výrazivo, ještě víc frází, nožů a siláctví, proti kterému je Bond útlocitný rukavičkář. Zápletka kulhá od počátku – podezřele náhlou smrt předsedy vlády by rychleji vyšetřila i Policie Modrava – až do finále, kdy zazní nejvíce zděšených „Oh My God“ v dějinách filmu.

Hlavně se však může cítit dotčen jak divák britský, protože celá válka o Londýn se zase točí kolem šéfa Bílého domu, kdežto královna jako by neexistovala, tak divák malých zemí včetně Česka. Neboť ze smutečních hostů padne německá kancléřka se zkrvavenou bílou růží, pohlavár Japonska, Kanady, Francie, Itálie, ale o naší delegaci ani slovo.

Pád Londýna

40 %

USA, 2016, 99 min

režie: Babak Najafi

hrají: Gerard Butler, Morgan Freeman, Aaron Eckhart, Radha Mitchell, Angela Bassettová, Robert Forster, Melissa Leo, Jackie Earle Haley, Sean O'Bryan, Mehdi Dehbi, Alon Aboutboul, Charlotte Riley, Waleed Zuaiter, Alan Bond

Kinobox: 61 %

IMDb: 5.9

Jinak se Pád Londýna přidržuje receptu, podle něhož třicet minut zaberou přípravy, než vše včetně katedrály či mostů vybuchne, další půl hodiny se prchá auty, vrtulníky i tunely metra – což je nejpohlednější část filmu – a závěrečná třetina zhasne, aby se z nepřehledné změti kaskadérů ve tmě mohl vždy znovu vynořit vítězný Butler. Marně vrchní zlosyn velí „Plán B, Sultáne“.

Paradoxně působivější než výbušný rámus je tísnivá chvíle, kdy vylidněnou metropolí zní varovné sirény, a nad všechna kazatelská moudra vydá zábavný moment, kdy prezident po šesti letech s vlastním šoférem musí sám řídit vůz.

Jenže na humor není akční vybíjená zavedená. Pokud vůbec nad něčím přemýšlí, pak jedině nad tím, co vyhodí do vzduchu příště.