RECENZE Noc bezMoci: Přetočit slavné Kachyňovo Ucho? Hazard, který vyšel

Slavnostní premiérou na Febiofestu vstoupila v pondělí do kin Noc bezMoci, která vychází ze stejné předlohy jako Kachyňovo slavné Ucho. A byť na originál nestačí, rozhodně mu nedělá ostudu.

Jedinečná filmová povídka Jana Procházky zůstala, mění se doba a dějiště. Ministerský náměstek a jeho žena, které v trezorovém snímku hráli Radoslav Brzobohatý a Jiřina Bohdalová, nyní žijí v 90. letech v Makedonii.

Odtud totiž pochází režisér Ivo Trajkov, absolvent pražské FAMU, který do české kinematografie vstoupil dost nešťastným pokusem o bláznivou komedii Kanárská spojka. Zato Noc bezMoci natočil na úrovni jako rafinovaný psychothriller, třebaže jeho hrdinům nové doby hrozí „jen“ vězení, kdežto za stalinistických čistek i smrt.

Nicméně klíčovou zůstává jednak stupňovaná panika páru v nočním domě prošpikovaném štěnicemi, jednak proměna války nervů ve válku partnerskou.

Nikola Ristanovski a Verica Nedeska coby manželé, jejichž rozkolísaný vztah vyhrotí pocit krajní hrozby až k hysterii, nevyzařují sice tak samozřejmou důvěrnost jako tehdejší životní partneři Bohdalová s Brzobohatým, ale herecky se výtečně trumfují: on přezíravostí sebekontroly, ona jedovatými posměšky. Od grotesky přes působivě nasnímané, takřka hororové okamžiky v pasti bez proudu i telefonního signálu dospějí k vypjatému výprodeji svého desetiletého soužití. Křivdy, výčitky, urážky, rány ve zrychlující se spirále znovu připomenou, že mistrovský Procházkův text představuje ve své podstatě komorní drama pro tři hráče: muže, ženu a strach.

Samozřejmě jeho původní vročení vzbuzuje nesrovnatelně tíživější představy než makedonská zápletka, která se týká aféry s prodejem národní firmy a rekonstrukce vlády, ale nálada je srovnatelná. Ani typologie novodobých papalášů a jejich opilecky bodrých poskoků ve zlověstných limuzínách pod okny se příliš neliší od originálu.

Noc bezMoci

65 %

Makedonie / Slovinsko / Česko, 2015, 89 min

režie: Ivo Trajkov

hrají: Nikola Ristanovski, Verica Nedeska, Nina Jankovic, Refet Abazi, Mitko Apostolovski, Branko Beninov, Kryštof Hádek

A v tom je trochu zrada, protože poučený divák po celou dobu ví, že vlastně sleduje kopii: herecky silnou, zručně natočenou, ale pořád jenom kopii. Možná i proto ho vyruší, cokoli se v Noci bezMoci zdá navíc.

Třeba citové vydírání prostřednictvím dítěte nebo z logiky příběhu docela zbytečný český odkaz, který ve výjevech z recepce na prostoru velikosti lepšího komparzu zastupují Jitka Schneiderová a Kryštof Hádek. Zřejmě jejich postavy mají spíše dokumentovat, že film vyslaný Makedonií neúspěšně do oscarové soutěže vznikl v koprodukci mimo jiné s Českem.

Klíčové však je, že riskantní krok na půdu nedostižné legendy neskončil ani zdaleka příživnickým průšvihem. Navíc generaci, která už Ucho nezná, si může Noc bezMoci podmanit víc než pamětníky.