RECENZE Na vodě: Vše začíná i končí v pi... Šamani pěstují jadrnou filozofii

Zatím objížděl festivaly, od února hrají dokument Na vodě vybraná kina. Slovo „vybraná“ je klíčové, protože film Martina Ryšavého sice není pro každého, ale velké plátno si zaslouží.

Rozhodně nepatří k televizní publicistice, obrazovou stylizací se blíží režisérovým předešlým Medvědím ostrovům, při plavbě i pěších toulkách zpustošenou podkrušnohorskou krajinou za snem o českém moři čaruje s náladou, přízračností, bizarností i prostou krásou.

Slabší je to s obsahem. Už zbanalizovaná posedlost samorostlými podivíny si bere z reality právě jen výsek, který potřebuje ke sdělení stesku, nostalgie, zmaru. Normální smrtelníci jako by tu vůbec nežili – a dotyční poutníci odnikud nikam spojují exhibici s planým filozofováním, přičemž klíčový hrdina používající výrazy ze slovenštiny mudruje slovníkem, jenž by se pro děti školou povinné musel „vypípat“ od začátku do konce. Vše je „dojebané a vyjebané, vše začíná v pi.. i končí v pi..“ a nic nemá smysl, óm!

Na vodě

55 %

Česko, 2015, 94 min

režie: Martin Ryšavý

hrají: Julie Válková, Josef Kadeřábek, Jan Plíšek, Radim Neuvirt, Pavel Kopecký, Jan Procházka, Petr Buchta

Šamanská inspirace z asijského nevěstince zní v jadrném jazyce zábavně, ale jen chvíli, než se „industriální buddhismus“, jak svým úvahám říkají, zauzlí, vyčerpá a začne nudit. Sdělení, že duše je hmotná, jedině smrt nepomíjí a člověk rozleptaný chemičkami se má vrátit ke své karmě, zavání hospodskými výlevy siláckého nihilismu.

Pokud se vypne zvuk, zůstává tajemné podzemí, zátoky s veteší pohlcenou přírodou, bloudění v ruinách, noční světélkování. Ale jinak, slovy filmu, je na jeho počátku nic a na konci nic, „úplnej úlet“.