Sobota ráno, devadesátá léta. Blíží se osmá hodina a tisíce dětí po celém Česku, ještě zabalených v peřinách, nedočkavě čekají před televizí. Po nekončícím bloku teleshoppingu se obývacími pokoji rozezní hlas Viléma Čoka: „Kačerov jak hurikán k nám už míří, auta, laser, aeroplán městem víří!“ A na obrazovce už řádí kačeři.
Takhle začínaly víkendy mnoha dnešních dvacátníků a třicátníků. Kačeří příběhy se staly legendou. Navzdory tomu, že vznikaly pouze čtyři sezony. Nyní se studio Disney rozhodlo kačeří partu po třiceti letech vrátit v novém kabátě.
Je říjen, ale v kalifornském „Městě andělů“ je třicet stupňů. Nebe bez jediného mraku značí další slunečný den. Podzim je na míle daleko. Tedy dokud nevstoupíme do Disneyových studií. Všude jsou umělé pavučiny, listí, lebky a blikající svíčky. Blíží se Halloween. Po cestě za hlavními tvůrci seriálu Mattem Youngbergem a Franciskem Angonesem si tak člověk musí dávat pozor, aby nešlápl do dýně naplněné sladkostmi nebo se nezamotal v pavučině, která až znepokojivě připomíná ty skutečné.
„Víte o tom, že kačeři mají zuby?“ vítají nás humorně v tvůrčí centrále. „My jsme na to přišli až dneska, a to na Kačerech už pár let pracujeme,“ vysvětlují své nadšení. Všechno, co jste kdy chtěli vědět o seriálu Kačeří příběhy, je skryto v této místnosti anebo v myslích Youngberga a Angonese. Oba na dobrodružstvích Dulíka, Bubíka a Kulíka vyrostli. Teď si plní klučičí sen.
Už bez papíru
Zdi jejich kanceláře zdobí velká barevná tabule s podobiznami všech hrdinů, kteří kdy vkročili do Kačerova. Na stolech leží stohy knih i původní komiksové sešity. Nechybí velká televize a před ní prostorná sedačka. V úplném rohu obdélníkové místnosti se tyčí několik lahví kvalitní whisky. „Ups, to jsme asi měli schovat,“ žertuje Matt Youngberg a halloweenskou chodbou hrůzy nás posílá za jedním z animátorů, který má na starosti design hlavních hrdinů.
Kačeří příběhy Kačeří příběhy, u nás vysílané pod názvem My z Kačerova, je americký animovaný seriál společnosti Walt Disney. Měl sto dílů, které se v USA vysílaly v letech 1987 až 1990. U nás se seriál poprvé vysílal v letech 1991 až 1994. Studio Walta Disneye, kde se natáčí nová verze seriálu, je jedno z hlavních hollywoodských filmových studií. |
Ten má své království o něco menší než jeho šéfové. Podobu nových Kačerů dal dohromady v maličké, typicky americké kancelářské kóji. Papír ani tužku nepotřebuje. Kreslí na speciální počítač, který dokáže přesně simulovat kresbu tužkou na papír a zároveň výsledek ukládat a převádět do digitální podoby. „Co bych vám tak asi ukázal,“ tápe mladý designér a očima skáče z jedné figurky superhrdiny na druhou. Má jich plný stůl. Jakmile však vezme pero do ruky, rozpovídá se.
„Museli jsme vymyslet, jak dát Kačerům trochu modernější vzhled, ale přitom zůstat věrni originálu. Důležité taky bylo, aby bylo poznat, že jsme je kreslili rukou,“ popisuje tvůrčí strategii. „Dulík, Bubík a Kulík teď mají takové maršmelounové hlavy. Navíc jim kreslíme v očích malé trojúhelníky, které z nich dělají roztomilé rošťáky,“ vysvětluje.
Googluje se
V nových Kačeřích příbězích už diváci nebudou muset rozlišovat hrdiny jen podle barev. Tvůrci jim nadělili nové mikiny, trička i kšiltovky. Chtěli je tak přiblížit stylu oblékání současných dětí. A dokonce jim dali chytré telefony. Bude se totiž googlovat. „Nechceme ale dopadnout jako ta jedna série Buffy, přemožitelky upírů, kde u sebe všichni nosili pagery, protože to zrovna bylo moderní,“ vtipkuje Youngberg a odvádí nás za Seanem Jimenezem, uměleckým šéfem seriálu.
„Já jsem něco jako dirigent veškerých vizuálních složek Kačeřích příběhů,“ charakterizuje se. Hned na začátku vyvrací jednu z hlavních mylných domněnek - že celý seriál vzniká v Los Angeles. Většina té nejnáročnější animátorské práce se uskutečňuje za mořem. Disney má na to nasmlouvaná studia po celém světě, v Dánsku, Indii i na Havaji.
Zleva: Kačer Donald, Kulík, Kačka, Bubík, Dulík a strýček Skrblík
„Proces, než nám celý naanimovaný seriál vrátí, trvá nejdéle,“ říká Jimenez, zatímco listuje něčím, co silně připomíná kačeří bibli. „To je takový velký tutorial, který putuje za animátory. Je tam popsaný postup pro animaci, veškeré charakteristiky a návrhy hrdinů i prostředí.“
Přemísťuje se ke zdi, kde je nalepený obří plakát nového Kačerova. „Inspirovali jsme se podobou klasických amerických měst typu Philadelphia nebo Chicago. Sídlo strýčka Skrblíka zase vychází ze skotské venkovské architektury. Strávil jsem kvůli tomu velmi romantický pobyt s tchánem ve Skotsku a tam jsem se inspiroval,“ směje se. Inspirace to však není čistě náhodná. Skrblík je Skot, jen to v českém dabingu není tak patrné jako v angličtině.
Z Glendalu v Los Angeles, kde má Disney studia, se přesouváme do Burbanku. Od Hollywoodu nás dělí jeden velký kopec. Právě tady vznikají všechny velké seriály a show. Točí se tu Teorie velkého třesku, Gilmorova děvčata nebo Dva a půl chlapa. My však nemíříme do jedné z velkých hal. Auto zastavuje před malým červeným domem s velkou maketou mikrofonu na fasádě. Tady herci propůjčují Kačerům své hlasy.
To je Hollywood
Bubík, Kulík a Dulík
Za mikrofonem v přísně střežené místnosti stojí herec Danny Pudi, známý ze seriálu Zpátky do školy. Na jeho výkon dohlíží Angones, Youngberg a několik dalších tvůrců. „Vítejte! Vy jste ti, pro které každý týden ubližuju svým hlasivkám,“ vítá nás Pudi.
„Měli jste vidět, jak vypadaly castingy. To bylo jako poslouchat skřeky v zoo,“ varuje a začne vydávat zvuky, které mu vysloužily hlasovou roli v Kačeřích příbězích. Nyní Pudi namlouvá devátou epizodu druhé série, která bude mít premiéru příští rok. Ve Spojených státech začali seriál vysílat na konci září, u nás se tak stane až na jaře.
Na rozdíl od originálu má tentokrát každý z kačeřích bratrů svého vlastního dabéra. Herečku Russi Taylorovou vystřídal kromě Pudiho ještě Bobby Moynihan a Ben Schwartz, kterého všichni milují díky seriálu Parks and Recreations.
Než nastoupí Schwartz před mikrofon, rozproudí Pudi svou oblíbenou show. „Odkud že jste?“ ptá se. Jako první odpoví kolega z Polska. Pudi se jen usměje a okamžitě začne hovořit plynně polsky. „Ale nemyslete si, že takhle zvládnu mluvit s každým z vás. Tohle je náhoda, moje rodina je z Polska,“ prozrazuje herec.
Téměř všechny repliky zvládá okamžitě. „Tebe snad ani není potřeba režírovat,“ směje se Angones, který dnes výjimečně sedí v režisérské židli. „Už mě to ale pěkně štve, bolí mě noha,“ ukazuje na malý sešlapávací ovladač pod stolem. Ovládá jím komunikaci s Pudim. Dnes se ale až tak nenašlape. Pudi režisérské vedení nepotřebuje.
Za jeden díl má kolem pětadvaceti replik. Nad každou nahranou větou se musí všichni přítomní shodnout, ještě než ji zvukový technik definitivně vystřihne a uloží do systému.
„Co to je, to pití Pep? To je cola, pepsi?“ ptá se Pudi a zmateně hledí do scénáře. Tato epizoda totiž ještě není nakreslená, obraz mu tak nemůže napovědět. Dulíka namlouvá poslepu. A v tu chvíli si všichni přítomní připomenou, že se nachází v hyperkorektním Hollywoodu. „Ne, Danny, to je sycený sladký nápoj, víš,“ připomenou mu přítomní s očima v sloup. Těžko říct, které nařízení na ochranu mládeže stojí právě za tímto výtvorem.
Kromě nápojů prošly malou revolucí i ženské hrdinky seriálu. Po vzoru hollywoodské politiky se v Kačeřích příbězích stávají silnými a nosnými charaktery. Zrovna u Kačeřích případů ovšem tato míra emancipace nevadí. Právě originál je totiž příkladným kladný důkazem, jak by se nemělo se ženami v pohádkách zacházet. Malá Kačka byla vždycky ztělesněním té neschopné dívky, která klukům všechno pokazí.
Z příprav seriálu Kačeří příběhy v Disneyho studiích v Los Angeles (říjen 2017)
Tvůrci si nikdy nedovolili dát jí větší prostor. „Kromě Kačky tentokrát divákům víc odhalíme i maminku malých kačerů,“ říkají. Kdo namluví novou českou verzi, není zatím jasné. Laťka je nastavena vysoko. Kdekdo si pamatuje legendární dabing s Mirko Musilem, Karlem Heřmánkem, Lubomírem Lipským nebo Lubou Skořepovou. Proměnou pravděpodobně projde i ústřední píseň, kterou v angličtině tentokrát nazpívala žena.
Z děje tvůrci příliš prozrazovat nechtějí. Ani z replik, které se ve studiu právě nahrávají, ani o zápletce nic moc neprozradí. Každý z herců navíc nahrává samostatně, vše je tak vytržené z kontextu. „Nemyslete si, že nezkoušeli společné nahrávání. Zkoušeli. Ale to nešlo.
Pořád jsme se museli smát,“ vysvětluje Pudi, který se těší alespoň na propagační akce, kde se s kolegy potká. Nadšený je především z Davida Tennanta, skotského herce ze seriálu Pán času. Hlas propůjčil strýčku Skrblíkovi. „Na rozdíl od nás všech vůbec nemusí měnit svůj hlas. Ten se má,“ připouští Pudi.
Jako Skrblík
Svou frekvenci končí asi po dvou hodinách. Víc by prý hlas nevydržel. Angones a Youngberg pokračují dál. Jejich nadšení nemá konce. „Originální Kačeří příběhy byly seriálem, na který se děti dívaly samy bez rodičů. To jsme nechtěli. Chtěli jsme, aby dítě přišlo ze školky a nadšené vyprávělo, jak vidělo nové Kačeří příběhy, a rodiče by nadšeně zvolali - to je přece náš seriál,“ sní oba pánové.
Z příprav seriálu Kačeří příběhy v Disneyho studiích v Los Angeles (říjen 2017)
„Ale víme, jak je těžké v dnešní době udržet pozornost malých dětí. Oba jsme rodiči. My jsme čekali na nový díl každý týden, oni se teď na všechno můžou podívat přes jeden víkend na svém telefonu.“
Na otázku, zda se pro ně Kačeří příběhy v něčem změnily, odpovídají oba téměř jednohlasně. „Zatímco tenkrát jsme se ztotožňovali s Dulíkem, Kulíkem a Bulíkem, teď si spíš připadáme jako strýček Skrblík.“
Horký kalifornský den je pomalu u konce. Youngberg a Angones se s námi loučí a pomalu odcházejí do západu slunce, které ční nad obřím parkovištěm. Trochu kýčovité, pomyslím si. Kde jinde si to ale můžou dovolit než právě u Disneye.
Ukázka ze seriálu Kačeří příběhy:
