„Filmařina je druh narcisismu a já nikdy nebyl tvrdý chlapík, jen jsem se tak choval. Kariéru mi zařídily role zkurvysynů,“ prohlašoval Kirk Douglas.
Veterán Hollywoodu, jehož rodiče emigrovali do Spojených států z Ruska v roce 1912, ztělesňoval symbol zlaté éry včetně westernové vlny. Na vrcholu své slávy kouřil tři krabičky cigaret denně a inkasoval padesát tisíc dolarů za jediné slovo, které pronesl v japonské reklamě: „Kávu“.
Se dvěma ženami měl čtyři syny včetně Michaela, též herce, který produkoval film Miloše Formana Přelet nad kukaččím hnízdem; otec mu dal práva, jež koupil poté, co v jevištní verzi knihy sám hrál.
Zazářil jako Spartakus, třikrát byl nominován na Oscara: za Šampiona, Město iluzí a Žízeň po životě, kde představoval Vincenta Van Gogha; proto později odmítl žádost malíře Marka Chagalla, aby ztvárnil i jeho.
Rád opakoval, že přežil válku, pád helikoptéry, operaci obou kolen, kolaps i falešnou zprávu o vlastní smrti před dvěma lety. Od prezidenta Jimmyho Cartera dostal nejvyšší americké občanské vyznamenání – Prezidentskou medaili svobody, od roku 1960 měl svou hvězdu na chodníku slávy a čestného Oscara získal před čtyřiadvaceti lety.
Než se stal hercem, vystřídal čtyřicet zaměstnání, aby pomohl svým rodičům. „Moje děti nikdy neměly tu výhodu jako já – totiž fakt, že jsem se narodil chudý,“ popisoval svou dráhu, která obsáhla bezmála stovku rolí. První hned po válce, poslední točil pro televizi ještě v roce 2008. Ač patřil do jiného století, miloval internet a mladým se představoval slovy: „Jsem Kirk Douglas. Pokud mě neznáte, vyhledejte si mě na Googlu.“
