Ačkoli titulky mluví o „podobnosti čistě náhodné“, Slovensko si za smyšlené aktéry snadno dosazuje reálná jména a vášnivě se pře, jestli v předvolebním nasazení snímku vidí účelovou agitaci, nebo varovné memento.
Každopádně u našich východních sousedů provází Sviňu zcela odlišné chápání než ryze divácké, kdežto pro ostatní země je to politický thriller jako každý jiný: realizačně lehce nadprůměrný, leč schematický až hrůza.
Fotogalerie |
Korupční chobotnici propojující vysokou politiku i církevní hodnostáře se zločinci, soudy, s policií, černými obchody, dotačními podvody, drogami či nucenou prostitucí totiž snímek vykresluje v nejjednodušších šablonách.
Když poslanec, tak opilec se slabostí pro nezletilé dívky, který se pak dá za kalného rána v těžké kocovině lehce vydírat. Když podnikatel za hranou zákona, tak zavalitý mafián milující „svůj klid“, tepláky a zlaté řetězy.
Představitelé církve jdou po penězích, burani se lačně cpou, zbohatlíci se povalují na jachtách, ve vířivkách či v oblecích od sponzorské firmy, která dosud šatila spíše tupé české komedie. Jediný poctivý policista dostane hned přes prsty a totéž čeká mladého reportéra, jenž začne nitky rozmotávat díky uprchlici z ústavu, líčeného jako mix lágru a nevěstince. To vše pod závějemi kokainu, jako by Sviňa chtěla překonat i zmar italské Gomory.
SviňaSlovensko, 2020, 104 min Režie: Mariana Čengel Solčanská, Rudolf Biermann Scénář: Mariana Čengel Solčanská, Rudolf Biermann Hrají: Jozef Vajda, Marko Igonda, Dano Heriban, Gabriela Marcinková, Diana Mórová, Branislav Bystriansky, Jakub Rybárik, Dana Droppová, Petra Dubayová, Tibor Vokoun, Szidi Tobias, Andrej Remeník, Romana Ondrejkovičová Hodnocení: 55 % |
Jenže právě typizované žánrové šablony jí ubližují, protože působí jako dodatečná prvoplánová ilustrace k dávno již přečtenému publicistickému článku. S prvky krimi se sice napětí zvýší, ale divák zná vyústění předem a tradičně vypjatější slovenské herectví mu některé postavy halí do nádechu karikatury.
Přitom však do vnímání fikce stále vstupuje vědomí, že přinejmenším část příběhu se vskutku odehrála, a současně otázka, jestli by vůči památce zavražděné dvojice nebyl vhodnější střízlivý dokument než dojemné smyčce.
Neboť svou největší sílu Sviňa nečerpá z filmařských postupů, jakkoli se řemeslně drží standardu, nýbrž z rozjitřeného občanského zázemí.
