RECENZE: Varování, nebo plakát? Kde slovenská Sviňa budí vášně

Thriller Sviňa zaznamenal historicky nejúspěšnější první víkend ve slovenských kinech, za čtyři dny přišlo na 98 tisíc lidí. Vznikl totiž podle knihy inspirované vraždou novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky.

Ačkoli titulky mluví o „podobnosti čistě náhodné“, Slovensko si za smyšlené aktéry snadno dosazuje reálná jména a vášnivě se pře, jestli v předvolebním nasazení snímku vidí účelovou agitaci, nebo varovné memento.

Každopádně u našich východních sousedů provází Sviňu zcela odlišné chápání než ryze divácké, kdežto pro ostatní země je to politický thriller jako každý jiný: realizačně lehce nadprůměrný, leč schematický až hrůza.

Korupční chobotnici propojující vysokou politiku i církevní hodnostáře se zločinci, soudy, s policií, černými obchody, dotačními podvody, drogami či nucenou prostitucí totiž snímek vykresluje v nejjednodušších šablonách.

Když poslanec, tak opilec se slabostí pro nezletilé dívky, který se pak dá za kalného rána v těžké kocovině lehce vydírat. Když podnikatel za hranou zákona, tak zavalitý mafián milující „svůj klid“, tepláky a zlaté řetězy.

Představitelé církve jdou po penězích, burani se lačně cpou, zbohatlíci se povalují na jachtách, ve vířivkách či v oblecích od sponzorské firmy, která dosud šatila spíše tupé české komedie. Jediný poctivý policista dostane hned přes prsty a totéž čeká mladého reportéra, jenž začne nitky rozmotávat díky uprchlici z ústavu, líčeného jako mix lágru a nevěstince. To vše pod závějemi kokainu, jako by Sviňa chtěla překonat i zmar italské Gomory.

Sviňa

55 %

Slovensko, 2020, 104 min

Režie: Mariana Čengel Solčanská, Rudolf Biermann

Scénář: Mariana Čengel Solčanská, Rudolf Biermann

Hrají: Jozef Vajda, Marko Igonda, Dano Heriban, Gabriela Marcinková, Diana Mórová, Branislav Bystriansky, Jakub Rybárik, Dana Droppová, Petra Dubayová, Tibor Vokoun, Szidi Tobias, Andrej Remeník, Romana Ondrejkovičová

Streamovací služby: Max

Kinobox: 59 %

IMDb: 6.5

Jenže právě typizované žánrové šablony jí ubližují, protože působí jako dodatečná prvoplánová ilustrace k dávno již přečtenému publicistickému článku. S prvky krimi se sice napětí zvýší, ale divák zná vyústění předem a tradičně vypjatější slovenské herectví mu některé postavy halí do nádechu karikatury.

Přitom však do vnímání fikce stále vstupuje vědomí, že přinejmenším část příběhu se vskutku odehrála, a současně otázka, jestli by vůči památce zavražděné dvojice nebyl vhodnější střízlivý dokument než dojemné smyčce. 

Neboť svou největší sílu Sviňa nečerpá z filmařských postupů, jakkoli se řemeslně drží standardu, nýbrž z rozjitřeného občanského zázemí.