Například tvrdí, že Václav Havel bohapustě pil, kouřil a proháněl sukně, že naši zemi z poklidných socialistických jistot zavlekl do chaosu kapitalismu, že vedle Havlova kultu osobnosti se proslulý kult Stalinův smrskává do velikosti trpaslíka a že na film budou školy jako za totalitních časů muset zase povinně.
Anebo přesně naopak: lze se dočíst, že Václav Havel byl už od kolébky neochvějně pevný rek, výlupek všech ctností, že nikdy nepochyboval, nikdy nezaváhal a dělat si z něj legraci hraničí s vlastizradou.
Když režisér Slávek Horák svůj film představoval, do úmoru opakoval, že nestvořil ani dokument, ani učebnici, nýbrž hraný příběh. Ale i kdyby to nechal vytisknout ve zlatě na každou vstupenku, měl by prostě smůlu. Novodobou kapitolu věčné války o Havla totiž premiéra sice odstartovala, ale o film jako takový tu vůbec nejde.
Bez ohledu na dílo se ideologicky soudí jeho hrdina – jak už patří k naší tradici. Neboť co mají s filmem společného výkřiky, že komunista Julius Fučík byl stokrát statečnější než Havel nebo že se rozhádaným Českem znovu šíří plíživá cenzura?
Tvůrci Havla přitom rozumně vyšli ze zkušenosti, že mramoroví superhrdinové bez poskvrnky šíří nudu, takže je lepší ponechat postavě její drobné polidšťující slabosti, aby o to více pak zapůsobila síla, kterou v sobě nalezne. Známá dramatická zásada platí i pro pohádkové drakobijce, pouze v Havlovi národ odmítá vidět „jen“ filmařskou licenci.
Místo aby ocenily, že po (Janu) Masarykovi či Miladě (Horákové) vznikl film nepodjatý, zdravě nepietní a místy dokonce zábavný, křičí oba tábory, že je to špatně, protože „takový přece nebyl“ – ať už tím míní, že film Havla oslavuje, nebo mu ubližuje.
Vůbec nejbizarnější přestřelky se vedou na téma, kolik diváků na Havla přijde. Jedni přezíravě prohlašují, že dorazí tak sedm skalních pravdoláskařů, jiní jim oponují hlášením přímo z bojiště: „Sedím v kině a je narváno.“ Skutečná čísla jsou následující: za první víkend dorazilo na Havla přes 32 tisíc návštěvníků, kteří zanechali v pokladnách na vstupném skoro pět milionů korun.
Což znamená takřka stejný výsledek, jaký zažila při startu komedie 3Bobule, tedy jeden ze dvou nejvyšších od znovuotevření kin po koronakrizi. Na druhé straně to pořád ještě neznamená průlom, američtí Avengers by Havlovi nejspíš ukázali, jak vypadá opravdový divácký rekord.
Na rozdíl od nich se však filmový Václav Havel nechová jako tupá komiksová mlátička, nepronáší vzletné projevy, dokonce se občas bojí. Díkybohu. Přestože nás zleva zprava přesvědčují vyznavači jediné svaté pravdy, že Havel byl naprosto jiný – buď anděl, nebo ďábel, jenom ne obyčejný smrtelník.
