I bohaté mateřštině poslední dobou docházejí slušná slova, má-li popsat domácí romantické komedie. Proti Chlapovi na střídačku nezabírá ani profesní otrlost: promnete si oči, štípnete se, ale ne, nezdá se vám to. Sestup soudnosti od scény ke scéně vede až k závrati.
Fotogalerie |
Základní nápad sice vypadá nevinně, ale jednak je opsaný od zahraničního filmu (jméno autorky z titulků budiž vodítkem), jednak místo francouzské frivolnosti dosazuje humpoláckou doslovnost, jaká by nesedla ani k buranům z Kameňákova, natož k pedagogovi.
Mužova profese zařídí jeden milý skeč, kdy nevěrníkovy esemesky manželka zveřejní na jeho přednášce o milostné poezii, leč pointa chybí a teprve po dlouhé smyčce hysterie se zrodí dohoda žen, že si budou proutníka ob týden půjčovat. Trochu to připomíná stařičký vtip o Leninovi, jenž pro manželku je u milenky, pro milenku u manželky a ve skutečnosti se „učí, učí, učí“, jenže Jiří Langmajer v titulní roli bohužel žádnou třetí možnost nedostal.
Jeho ušlápnutý, až příliš trpný hrdina se prostě stane štvancem. Přesněji řečeno sexuálním štvancem, což vede k jednostrunnému sledu upachtěných postelových scén. Připomínají pornografické přebory v trapnosti typu „nepostavil se mi“, kterým na bizarnosti ještě dodává kontrast spisovného květnatého jazyka. Dětinsky dráždivé výrazy „tvrdne mi kašpárek“ či „vlhne mi mušlička“ namísto oddechového smíchu produkují pocit divákova osobního studu za dění na plátně.
Chlap na střídačkuČesko, 2020, 109 min Režie: Petr Zahrádka Scénář: Petr Zahrádka Hrají: Ivana Chýlková, Jiří Langmajer, Lucie Žáčková, Iva Janžurová, Pavel Nový, Martin Pechlát, Andrej Polák Hodnocení: 0 % |
Pubertální znaky vykazuje i žárlivá válka sokyň: Ivana Chýlková uplatňuje alespoň živelnost, Lucie Žáčková pouze vytváří klidný tmavovlasý protipól rázné blondýny. Pohříchu ani jedna nemá šanci vysvětlit divákovi, proč se perou zrovna o tak nudného a zchátralého rádoby nadsamce. Možná proto, že kromě něj se mužské osazenstvo snímku omezuje už jen na pár hloupých karikatur homosexuálů.
Potrestaných záletníků jsou komedie plné, málokterá však dokáže vděčnou látku utopit v takové krizi filmových řemesel jako režisér a scenárista novinky Petr Zahrádka, v takové inscenační křeči, jakou vykazuje třeba pospolitý domácí večírek, a v takové žumpě názorných nechutností včetně vyměšovacích motivů, vedle níž buranské frašky působí až rafinovaně.
To vše samozřejmě s vydatnou sponzorskou vycpávkou včetně obligátní značky pánských oděvů, která už by si pomalu mohla založit vlastní filmovou produkci. Jen by musela vymyslet, jak navěsit obleky na mobily, které beztak odvedou podstatnější role na větším prostoru než herci.
Maturitou už pohár přetekl, poprvé recenze za 0 procent |
A když už se zdá, že hůř být nemůže, pootočí tvůrci celou historku do melodramaticky vážné polohy; pak teprve nastane sešup! Cachtání už prosím ne, Vánoce vůbec ne, žadoní člověk v duchu, zatímco seškrtává pracně nastřádané body nejzazší možné vstřícnosti až k dávno jasné pointě ústící v čistou nulu. Přitom zcela stranou zůstává morální spornost sdělení: to už není tvorba, ani práce, ba ani nevkus; tohle je diagnóza. A než platit za nestydatost, raději peníze za vstupenku spálit.
