Zatímco pocta Donutilovi plynula v bezpečných vodách jednak reprízového dílu Všechnopárty, jednak tradičního bilančního dokumentu, v němž oslavence provází jeho syn a charakterizují kolegové, Ceny české filmové kritiky zažily pár výbušných okamžiků.
Předně neustálé problémy se zvukem učinily z dialogu moderátorů s předávajícími či vítězi obdobu výstupu krále a kořenářky v pohádce Byl jednou jeden král: „ Osobo, neviděla jsi Marušku? - Proč já bych lezla na hrušku? - Ne, ptám se, jestli jsi neviděla moji dcerku? - A tak, že tu číháš na veverku. - Ne, jestli jsi neviděla dceru moji? - Že se lesní včely rojí?“
Jinou horkou chvilku pak znejistělému páru průvodců, jimiž byli Světlana Witowská a Ondřej Cihlář, přivodil Petr Zelenka, který při přebírání ceny za svůj scénář Modeláře skočil do politiky: „Pokud je Zeman tunel, pak vidím světlo na konci tunelu. Covid a láska zvítězí nad Zemanem a nenávistí.“
 |
Na to by v přímém přenosu uměl pohotově reagovat málokdo, zato debaty na sociálních sítích dostaly své sousto k přežvykování, jestli šlo o břitký vtip, nebo o nevkusný útok přesahující rámec občanského nesouhlasu.
A zatímco se hraniční bonmot stal hitem ceremoniálu, zapadla tu daleko podstatnější sdělení. Třeba že Barrandov navzdory koronakrizi nepropustil žádné zaměstnance nebo že díky dokumentu V síti už si policie došlápla na třiapadesát sexuálních lovců dětí na internetu; včetně jedné ženy.
