Autoři konceptu Jana Svobodová a Philipp Schenker spolu s hudebníkem Janem Burianem ml. a videoartistou Jaroslavem Hrdličkou postavili na náměstí v Kostelci nad Orlicí stan. Říkali mu Trafika a bylo to místo, kde mohl každý kolemjdoucí vyměnit svůj příběh za příběh někoho jiného či kávu, cigaretu nebo malý předmět. Přímo v centru města vznikaly kresby, komiksy a krátké animované filmy. Vyprávěly se příběhy.
Díky nadšení ředitele místní základní školy Jiřího Němce mohli umělci z Divadla Archa pořádat hudební a divadelní dílny v integračním centru školy. V průběhu roku se na přípravě podíleli významní zahraniční hudebníci Ted van Leeuwen z Holandska a Michael Romanyshyn z USA. Vznikala malá a větší představení na náměstí, ve škole i kulturním domě.
Účast vypravěčůAutentičnost celé inscenace podtrhuje účast samotných vypravěčů příběhů. Tomáš je Rom. Je mu osm let a žije v Kostelci nad Orlicí. Má čtyři sourozence, jeho rodiče nemají práci. Tomáš chce být nejlepším tanečníkem. Hanička bydlí v Korytech. Je jí jedenáct a je menší než ostatní. Ve třídě je obětí šikany. Hanička se rozhodla chodit na judo. Chce se naučit bránit. Aňa je Běloruska. Vdala se, když jí bylo osmnáct. Spolu s manželem Evženem se účastnila protivládních demonstrací. Později utekli a požádali u nás o azyl. Rok žili v uprchlickém táboře v Kostelci nad Orlicí. Prožili si zde nečekaně těžké období. Chtějí studovat. Chtějí si najít v Čechách práci a nový domov. "Pracujeme s lidmi, kteří jsou v jistém ohledu slabší, ovšem nikoli díky sobě, ale díky společnosti, jež je odmítá přijmout a znesnadňuje jim život. Spolu s nimi chceme říct, že všichni máme svoje slabá místa a ostatní nám naše slabosti dávají náležitě najevo. Způsob, jak se s tím můžeme vyrovnat, nás jako tvůrce zajímá," říká autorka Jana Svobodová. |
"Nechali jsme se překvapovat jednotlivými událostmi a tím, co se v průběhu celého přípravného procesu dozvíme. Od uvedení inscenace ve fázi work in progress v červnu 2013 jsme hodně pokročili, nyní se dotýkáme témat ohrožení, nedůvěry a slabosti," říká režisérka Jana Svobodová.
"Tyto pocity, které všichni velmi dobře známe, jsou často živeny naším okolím, a proto jsme si vzpomněli na dětskou hru vadí - nevadí. Položili jsme si otázku: kdy jsme hrdiny a kdy poraženými v očích našeho okolí? Kdo je silný a kdo je na konci řady?" dodává.
Město jako abstraktní tělo
Základní impulsy k imaginaci byly i fiktivní události a zdánlivě nepodstatná místa v Kostelci jako například autobusová zastávka, les, uprchlický tábor, Penny market či hřbitov.
"Město vidíme jako abstraktní tělo podobné lidskému organismu. Pomocí nejrůznějších situací zkoumáme společně srdce tohoto organismu. Na základě vztahů mezi lidmi měříme jeho tep. Nejvíce nás zajímají zátěžové situace, které mohou způsobit až zástavu srdce města," říká Philipp Schenker.
"Kostelců je u nás přes dvacet. Název Kostelec je synonymem typického malého města. Historie i současnost Kostelce nad Orlicí v sobě odráží obraz celé této země. Věřím, že naše představení přinese zajímavý pohled na život, který bude rezonovat i s životními zkušenostmi obyvatel velkoměsta. Nejen to, představení může být zajímavé a dokonce zábavné pro diváky všech generaci," uzavírá dramaturg inscenace a ředitel Archy Ondřej Hrab.
