RECENZE: Svižnou komedii nabízí taková normální rodinka Natálie Kocábové

Od nedávné novinky Švandova divadla Pohřeb až zítra se diváci dočkají docela svižné komedie s dobře pointovanými dialogy.

Předvečer před pohřbem babičky svolává matka (Bohdana Pavlíková) k rodinné večeři všechny členy své rodiny. Chce, aby alespoň při této příležitosti byly všechny sváry zapomenuty, aby se všichni ukázali jako členové jednoho hnízda a také chce všem představit svého nového přítele.

Na jednoduché zápletce postavila spisovatelka a hudebnice Natálie Kocábová svou hru Pohřeb až zítra, do které reflektovala některé osobní rodinné zkušenosti a kterou využila jako dobrý základ pro napsání svižných dialogů, rodinných přestřelek a vtipných situací. Ve Švandově divadle kus zrežíroval tamní ředitel Daniel Hrbek.

Do domu tak míří dvě dospělé sestry - Andy a Tess v podání Natálie Řehořové a Beáty Kaňokové. Ač je každá jiná, obě právě stíhá stejné trauma rozchodu. Andy je impulzivní, její spontaneita a nevymáchanost dokáže být sympatická i otravná zároveň. Kocábová zřejmě právě do ní vetkla své alter ego a propracovaností postavy tak dobře hrající Řehořové práci hodně ulehčila. Tess Beáty Kaňokové je sice tišší, což ovšem neznamená, že uvnitř nevře podobně jako Andy. K tomu je třeba připočíst lehce zženštilého bratra Mikiho (kterým autorka i herec Cyril Dobrý lehkou zkratkou vystihli prototyp dnešního mladíka) a hlavně otce, zestárlého rockera. Toho skvělý Robert Jašków podává jako zralého muže navenek se snažícího předstírat rodinnou autoritu a očekávaný nadhled, uvnitř se však topícího ve zcela stejných problémech jako zbytek jeho rodiny.

Pohřeb až zítra

80 %

Švandovo divadlo

premiéra 27. května 2017

režie: Daniel Hrbek

hrají: Robert Jašków, Bohdana Pavlíková, Luboš Veselý, Natálie Řehořová, Beáta Kaňoková, Cyril Dobrý / Adam Ernest

Klidná postava přeslušnělého matčina přítele Jiřího pocházejícího z Íránu pak celé této sršaté sestavě slouží jako otloukací panák a záminka k žertům. Kocábová hru napsala lehkou rukou, její dialogy mají švih i vtip. V podobném duchu pak Hrbek režíruje své herce, kteří své promluvy dokážou pointovat a po několika reprízách dobře ví, kde se publikum bude smát. Celkově se tak Švandovu divadlu povedla dobrá konverzační komedie, která překvapí vyvážeností. Zatímco v jednu chvíli umí publikum pobavit, hned v té další nezapomene bolestivě píchnout.

Může to být i vaše rodina, hlásá smíchovská scéna. A vlastně proč ne. Když odmyslíme do extrémů hnané charaktery, dialogy i situace, které divadelní příběh potřebuje, tak před sebou máme takovou normální rodinu. Obyčejnou famílii, jejíž členové se i při krvavých hádkách a zdánlivě nehynoucí nenávisti nepřestávají milovat až za hrob.