RECENZE: Místo ručníku leží v ringu Cikánského boxera kýbly a lahve piva

Reálný příběh „cikánského boxera“, tedy Johanna Trollmanna, se stal inspirací pro několik knih, filmů i divadelních her. Interpretaci v podání německé autorky Rike Reinigerové připravila pro brněnský Buranteatr režisérka Gabriela Krečmerová.

Kus nyní „burani“ uvedli i v Praze, kam soubor jako každé léto dorazil s premiérami uplynulé sezony.

Boxer romského původu se v Německu 30. let stal miláčkem publika pro svůj neobvyklý, až taneční styl a silné charizma. Jeho sportovní úspěchy se však nehodily do krámu tehdejší ideologie, titul mistra Německa v polotěžké váze z roku 1933 mu odebrali, později ho poslali na frontu a nakonec pro nežádoucí původ skončil v koncentračním táboře. Ani zde se boxu nevyhnul, podvyživeného Trollmanna dozorci vybírali pro souboje s důstojníky; po jednom takovém byl za ne zcela vyjasněných okolností zabit.

Reinigerová vypráví poutavý příběh muže nezlomné vůle skrze jeho boxerského parťáka, pozorovatele a obdivovatele. V jediné roli vypravěče se tak představil mladý herec Filip Teller, dosud známý hlavně jako klaun a showman.

Cikánský boxer

70 %

Buranteatr

premiéra 7. března 2016

režie: Gabriela Krečmerová

hrají: Filip Teller

Svou praxi Teller nezapře ani zde, patrno to je zejména ze scény, kdy jeho hrdina jedním gestem vyjádří povahu své matky. Nevyhýbá se ani výrazné komunikaci s publikem. K tomu ostatně vybízí scéna připravená do tvaru boxerského ringu. Místo ručníku a boxerských rukavic tu však leží lahve od piva, plechové kýbly a oprýskané dlaždičky. Právě mezi nimi Teller začíná vyprávět svůj příběh; popis nuzného dětství na předměstí německého maloměsta, kde se poprvé s Trollmannem setkávají a kde společně vstupují do boxerského klubu, je asi nejlepší částí hry. Teller svůj svět před diváky vykresluje velice barevně a pomocí úspory či naopak přemíry gest. Ať už jde o zmíněný vztah s matkou, či třeba o moment sdarovaným jablkem.

Bohužel si režie podobný styl neuchovala po zbytek představení, scény s mikrofonem, tabulí či krví zpusy jsou výmluvné až moc a zavánějí lehkým klišé.

Přesto však mladý herec podává vhodinovém představení vyčerpávající výkon. Silný moment Trollmannova slavného zápasu, kdy se boxer dostavil protestně do ringu snabarvenými vlasy a obličejem od mouky, je plný emocí. I on však působí uvěřitelněji v první polovině hry, ještě v německém maloměstě.