Hra roku po dvaceti letech: |
Na to, co jsme dělali před dvaceti lety, si přesně vzpomenout nedokážeme, ale pokud se podíváme na přehled nejlepších her té doby, máme jasno. Každý, kdo se tou dobou zajímal o hry, musel o následujících klasikách minimálně slyšet, pravděpodobněji jich pak i několik na vlastní kůži vyzkoušel. Pomozte nám tedy najít tu vůbec nejlepší.
Aby nevznikaly zbytečné dohady, seřadili jsme onu dvacítku podle abecedy. Krátký popis jsme pak doplnili i o citace z našich dobových recenzí.
1 Beyond Good & Evil
Francouzský vývojář Michel Ancel je znám především kvůli sérii Rayman, jeho první výlet do světa akčních adventur však zanechal v historii hraní ještě hlubší otisk. Beyond Good & Evil je fantastická hra odehrávající se v nesmírně originálním vesmíru, kde bojujeme proti totalitní nadvládě mimozemšťanů. Fotoreportérka Jade je jednou z prvních ženských hrdinek, které nesázejí na sex appeal, ale spíš na svoji osobnost. Bohužel, hra se neprodávala nijak zázračně a přislíbený druhý díl už je ve vývoji déle než nechvalně proslulý Duke Nukem Forever. To ovšem na výjimečnosti originálu nic nesnižuje, ostatně na příští rok se chytá remasterovaná verze.
Z dobové recenze: „…jsou to totiž právě prožívané emoce a překvapivý důraz na detail na správném místě, co vás s hrou skutečně sblíží a ukáže vám péči jí tvůrci věnovanou v plné, intimní nahotě, dávajíc jí tak ve vašich očích nezaměnitelnou tvář. Tohle umí jen ty opravdu velké hry.“
2 Call of Duty
Představovat na našich stránkách sérii Call of Duty je zbytečné, dlouhodobě jde o jednu z nejprodávanějších značek herního průmyslu. Že začíná „něco velikého“, bylo jasné už z prvního dílu, který vznikal s jasným plánem stát se „zabijákem“ konkurenční série Medal of Honor. A to se mu bez debaty povedlo. Ve skvělé kampani se ve třech příbězích podíváme na mnohá slavná bojiště druhé světové války, památná je obzvlášť obrana Stalingradu. Základy byly položeny i u multiplayeru, který tehdy ovšem umožňoval odbavit pouze osm hráčů najednou. Call of Duty mimochodem tehdy u našich čtenářů titul nejlepší hry roku vyhrálo.
Z dobové recenze: Hra je sice postavena na starém Quake 3 enginu, ale ten je tak překopaný, že samotný jeho tvůrce, John Carmack, ho oficiálně pochválil a vyslovil svůj obdiv nad tím, co z něj chlapíci z Infinity Ward vymáčkli.
3 Command & Conquer: Generals
Na rozdíl od ostatních dílů série Command & Conquer se díl Generals drží svým zasazením hodně při zemi, byť tedy nazvat ho realistickým určitě nelze. Ve hře soupeří tři frakce, USA, Čína a teroristická organizace GLA složená především ze zemí blízkého východu. Šlo o první 3D díl série, což se neobešlo bez komplikací, celkově se ale vše povedlo, ať už co se týče příběhových kampaní tak i multiplayerové složky. Ostatně jinak by se hra ještě ten samý rok nedočkala i datadisku Zero Hour.
Z dobové recenze: Ačkoli hodnocení na BW v procentech vyznívá jinak, s odstupem bych z hlediska zábavnosti jednotlivých titulů hodnotil (a to zcela subjektivně :) sérii C&C následovně. První místo patří vůbec prvnímu C&C, druhé Generals, třetí Red Alert, čtvrté Tiberian Sun, páté Red Alert 2. Mimo sérii (a Dune 2), bych na páté ještě zařadil Emperor: Battle for Dune a na poslední jednoznačně Dune 2000. Co myslíte vy?
4 Enter the Matrix
Na rovinu, Enter the Matrix není povedená hra, ve své době se o ní ovšem hodně mluvilo a skvěle se prodávala, takže si na ní určitě spousta z čtenářů vzpomene. Studiu Shiny se tehdy příliš nepodařilo navázat na atmosféru už tak dost divného druhého dílu kultovního sci-fi a vytvořili jen béčkovou mlátičku bez nějaké přidané hodnoty.
Z dobové recenze: Máme tu prvotní super nápad s propojením filmu a hry, ještě slušnou koncepci na papíře, pěkné kulisy z filmu, ale samotné in-game provedení je dosti mrzuté. A zatímco na film se ještě jednou, či alepoň určité pasáže, podívám, Enter The Matrix znovu za druhou postavu hrát určitě nebudu. Přitom z téhle hry se dalo vytěžit mnohonásobně více.
5 Freelancer
Na následovníka slavného Privateeru od známého vývojáře Chrise Robertse se čekalo opravdu dlouho, nakonec se to ale vyplatilo. Jde o jednu z nejlepších vesmírných stříleček vůbec, na kterou dodnes fanoušci vzpomínají. A právě i díky jejímu odkazu se Robertsovi stále daří přesvědčovat statisíce lidí, kteří už přes deset let investují obří peníze penze do jeho vizionářského projektu Star Citizen.
Z dobové recenze: Freelancer není bez chybičky, přesto si zaslouží BW tip (ocenění, které jsme tehdy udávali výjimečným titulům, pozn. red.) a hodnocení, které je vyhrazeno jen těm hrám, které se na nějakou dobu stanou etalonem žánru. A tyto vysoké požadavky Freelancer rozhodně splňuje. Pokud tedy chcete hodně zábavy na dlouhou dobu, koupí této pecky chybu rozhodně neuděláte.
6 Hidden & Dangerous 2
Rok 2003 byl mimořádně silný i pro české hry. První ze tří, o kterých se v tomto článku zmíníme, je pokračování vynikající taktické akce Hidden & Dangerous. To dobře známý koncept, ve kterém plánujete taktický postup komanda elitních specialistů hluboko v nepřátelském týlu, jen obohatilo o lepší grafiku a multiplayerovou složku, což stačilo k slušným prodejům a vzniku datadisku Saber Squad.
Z dobové recenze: Bez vozového parku by H&D 2 byli jako stařec bez hole (případně umělých zubů). Jelikož každý ze čtyřčlenné skupiny vojáků je zjevně vybaven řidičským průkazem typu T (T jako tank), lze dle libosti obsazovat jednotlivá místa ve vozidlech. Pravda, brumlající sidekára mnoho míst i po vyhození mrtvol nenabízí, zato německý Tiger je již jiné kafe. Je dokonce možné přiřadit řidiči sérii waypointů, sám usednout za hlavní kanón a za spanilé, předem naprogramované jízdy decimovat okolí!
7 Manhunt
Studio Rockstar už v sérii Grand Theft Auto dokázalo, že se nebojí šokovat, tentokrát to ale možná až přehnalo. Manhunt vstoupil do dějin ne kvůli svým kvalitám, ale proto, že jde o jednu z nejbrutálnějších her vůbec. Důkazem je už jen zápletka, kdy jste jako jeden z odsouzenců na smrt nuceni bojovat se spoluvězni pro pobavení bohatých diváků. Ne, tady nenajdeme žádnou nadsázku, atmosféra jinak celkem povedené plíživé akce připomíná spíš zlověstný snuff film. I když byla v mnoha zemích světa zakázána, dočkala se ještě pokračování.
Z dobové recenze: Kamera, klapka a automaticky se spouští animace dušení igelitovým pytlíkem, podřezávání střepem či elegantní strunou nebo hlavotřesení baseballovou pálkou. Množství chladných zbraní je vskutku impozantní a přestože je v pokročilém stádiu hry nabídnuta slušná paleta střelného náčiní, nastřelovačkou hřebíků počínaje a brokovnicí nekonče, není nad práci tichého profesionála a jeho nabroušeného háku.
8 Max Payne 2: The Fall of Max Payne
Druhý díl Maxe Paynea se od toho prvního graficky příliš neliší, jinak je ovšem ve většině ohledů lepší. Především se povedl scénář, kdy cynický antihrdina zahoří emocemi ke krásné nájemné vražedkyni Moně Sax. Kritici i hráči byli sice nadšeni, byznysmeni z Take-Two už o poznání méně, protože se hra příliš neprodávala.
Z dobové recenze: Max Payne II je typickým druhým dílem, což je, poeticky řečeno, jeho darem i prokletím a pro většinu z nás i splněným snem.
9 Need for Speed: Underground
V roce 2003 už závodní série Need for Speed potřebovala vlít novou krev do žil a to se sedmému dílu s podtitulem Underground bez debaty podařilo. Zatímco v předchozích dílech jste povětšinou řídili nablýskané supersporťáky, které většina lidí zná tak maximálně z fotografií, tentokrát tvůrci vsadili na japonské „importy“. Ty jste si mohli libovolně „tunit“, ať už co se týče výkonu nebo vzhledu. Noční Olympic City ještě nebylo otevřené jako v následujících dílech, ale i tak dokázalo hráče pohltit na desítky hodin.
Z dobové recenze: Po počáteční uchvácení grafikou a hratelností si ale NFSU kazí renomé malým počtem tratí, nulovým modelem poškození, absencí replaye a nemožností více si pohrát s nastavením vozu. Po delší době je ale závodní NFSU hrou, která rozhodně stojí za to – pokud si odmyslíte monitor a nejbližší okolí, dopřeje vám dostatek adrenalinu, jako byste seděli v autě.
10 Posel Smrti
Adventury byly u českých vývojářů mimořádně oblíbené, Posel Smrti je pak tou nejlepší ze všech. Na rozdíl od většiny domácí konkurence se vývojáři nepokoušeli o žádné „humory“ a vytvořili pořádný horor s vynikající pointou. Značku v zahraničí známou pod názvem Black Mirror poté přebrali Němci, kteří vytvořili dvě vcelku povedená pokračování. Za to na remake bychom nejraději zapomněli (ale nemůžeme, protože recenzi máme stále v archivu).
Z dobové recenze: Je opravdu nad mé síly na hře najít byť jen jediný zásadní nedostatek, který by ji deklasoval do nižší kategorie. A věřte, že jsem se snažil, jak jen to šlo :o). V každém případě jsem moc rád, že se v českých luzích a hájích konečně podařilo vytvořit adventuru prvotřídních kvalit.
11 Postal 2
Další z těch her, které se staly úspěšné i navzdory mizerným recenzím. Postal 2 je simulátorem agresivního burana, který řeší běžné denní problémy tím, že páchá násilí. Hodně černý humor spočívající například v hašení hořcích lidí pomocí proudu moči, případně používání mrtvé kočky místo tlumiče pistole ovšem této hře zaručily v jistých kruzích kultovní statut.
Z dobové recenze: Fyzikální model rovněž nepatří k těm nejlepším. Co naplat, že se do mrtvoly dá poměrně realisticky kopat, když dosud živé postavy reagují na tuhou palbu méně než betonový sloup na letní vánek. I po zásahu brokovnicí z bezprostřední blízkosti nehne charakter ani brvou, pouze začne mlít něco o idiotovi, v lepším případě sám vytáhne zbraň, skrčí se ve smrtelném děsu nebo s pomateným křikem vezme nohy na ramena.
12 Prince of Persia: The Sands of Time
Prince of Persia z roku 1989 je pro mnoho našich čtenářů první počítačovou hrou, kterou si kdy mohli zahrát. Málokdo ale věřil tomu, že tato značka bude mít ještě co říct v novém tisíciletí. Vývojáři z Ubisoftu ovšem projektu věřili a jako konzultanta dokonce najali vývojáře původní hry Jordana Mechenra. Výsledkem je jedna z nejlepších 3D plošinovek vůbec, která svou náplň rovnoměrně dělí mezi akční souboje a prostorové hádanky. Mechanika přetáčení času, abyste se vyhnuli smrti, dodnes působí svěže. Uvidíme, jak dopadne chystaný remake, jehož vývoj rozhodně není hladký.
Z dobové recenze: Zatímco v Enter the Matrix působily speciální pohyby dosti kontraproduktivně a hra se tak hrála takřka sama a nechala publikum nezúčastněně sledovat nemastné představení vývojářů, Prince dává hráči maximální kontrolu nad každým pohybem.
13 Rise of Nations
Ambiciózní strategie, která dokázala do reálného času přenést mnoho mechanik, na které byli hráči do té doby zvyklí jen z „přemýšlivějších“ tahovek. Z dnešního pohledu je zajímavý především obrovský záběr hry, která obsahuje osmnáct odlišných civilizací, víc než sto jednotek a především osm historických období, od pravěku až po současnost. Ještě v roce 2021 vývojáři Age of Empires 4 tuto hru jmenovali jako jeden z nejdůležitějších zdrojů inspirace.
Z dobové recenze: Rise of Nations je po všech stránkách skvěle zvládnutou, originální a neuvěřitelně hratelnou realtimovou strategií, která je komplexní a přitom jednoduchá na pochopení i hraní. Nabízí obrovskou šíři, variabilitu a prakticky nekonečnou zábavu ve volně konfigurovatelném multiplayeru.
14 Star Wars: Knights of the Old Republic
Knights of the Old Republic jsme nedávno vyhlásili jako tu vůbec nejlepší hru ze světa Star Wars a nikdo nám za to nenadával. Jde o mistrovské dílo od studia Bioware z doby, kdy bylo v největší formě. Odehrává se dlouho před událostmi filmové ságy, což dalo tvůrcům poměrně velikou volnost, na druhou stranu zůstala většina klasických propriet, kvůli nimž tento svět milují fanoušci napříč celým světem. Vypíchnout si zaslouží obzvláště příběh s jedním z nejlepších zvratů v dějinách videoher.
Z dobové recenze: Star Wars: KotOR je prostě RPG jako řemen a je tomu tak jedině dobře. V mém osobním žebříčku ho řadím mezi jedno z nejlepších a možná vůbec nejlepší RPG, což zní možná hodně odvážně, ale zahrajte si ho a uvidíte, že toto tvrzení není daleko od pravdy…
15 The Legend of Zelda: The Wind Waker
Vydání nové Zeldy je vždy událost, fanoušci snad ještě nikdy nebyli zklamáni. The Wand Waker pak patří mezi ty vůbec nejlepší díly v dlouhé historii značky a sám o sobě byl dostatečným důvodem, proč si tehdy lidé před sebou obhájili investici do konzole GameCube. Wind Waker zaujal především tím, že se z veliké části odehrává na moři, což dalo vývojářům prostor pro spoustu originálních mechanik.
Z dobové recenze: Zelda je fenomén. Zelda je kult. Zelda je hra, kvůli které se vyplatí investovat do GameCube. Tedy v případě, že máte aspoň trochu rádi žánr akční RPG a nezaměnitelný styl bigN, který je, pravda, lehce infantilní, ale až vás za chvíli pohltí vynikající hratelnost a epické kontury zdejšího dobrodružství, ještě se rádi vrátíte do dětských let.
16 The Simpsons: Hit & Run
Kreslený seriál o rodině Simpsonových už je nedílnou součástí televizního vysílání téměř 35 let, videoherních adaptací je však pomálu. A těch povedených ještě méně. Hit & Run je v podstatě jen humorný klon Grand Theft Auta 3, kdy se s oblíbenými postavičkami vozíme po do detailu zpracovaném městečku Spingfield.
Z dobové recenze: Naštěstí tvůrci The Simpsons: Hit and Run z GTA neokopírovali bezpředmětné násilí a tak je celé „dobrodružství“ laděno veskrze humorně. Příkladem budiž fakt, že obyvatele Springfieldu vandrující po chodníku lze s přehledem vzít nárazníkem nebo jim ručně vysvětlit, kdo je pánem silnic, a nic se jim nestane.
17 Tom Clancy’s Rainbow Six 3: Raven Shield
Fanoušci spisovatele Toma Clancyho měli počátkem tisíciletí hody. Ani ne rok po vynikajícím Splinter Cellu vyšel totiž třetí díl povedené taktické série o elitní jednotce Rainbow Six. Hru sice poháněl tehdy moderní Unreal Engine 2, jinak ale nic neslevila ze svých vysokých nároků na hráče. Víc než střílením teroristů jste tak museli trávit čas na podrobné taktické mapě a snažit se své svěřence připravit na každou možnou eventualitu. Z dnešního pohledu je pak zajímavý především multiplayer, který postavil základy dnes velmi populárnímu dílu Siege.
Z dobové recenze: Časem si svých vojáků začnete vážit a ztráta i jediného z nich vás v kontextu opakování dané mise může zatraceně mrzet. Každou novou místnost tak budete procházet s třesoucí se rukou a ukazováčkem na spoušti, připraveným na okamžitý zásah.
18 Unreal II: The Awakening
Druhému Unrealu se sice nepodařilo navázat na úspěch kultovního prvního dílu, ale rozhodně nejde o takový průšvih, jak se někdy tvrdí. Vývoj dostali na starosti experti na žánr adventur z Legend Entertainement a na výsledku je to znát, místo neustálé akce dostává hodně prostoru i zajímavý příběh. Bohužel to nebylo to, co publikum chtělo a asi i po právu očekávalo, a tak bylo v roce 2003 studio zavřeno a žádný další singleplayerový Unreal už nikdy nevznikl.
Z dobové recenze: Styl hraní odpovídá dnešní době, kdy se člověk nechce příliš trápit a bloudit. Prakticky vždy existuje jen jedna cesta kudy dál s občasnou odbočkou, kde je nutné přepnout tlačítko či aktivovat nálož. Ve hře se praktiky nedá zabloudit, neboť úrovně autoři rozkouskovali na soběstačné kousky.
19 Vietcong
Posledním českým zástupcem v našem seznamu je Vietcong. Vývojáři z Illusion Softworks přistoupili k žánru stříleček tak trochu jinak, než bylo tou dobou zvykem, a kromě samotného boje s nepřáteli musel člověk dávat pozor i na nástrahy okolí. Stejně jako tomu bylo ve skutečnosti, byla totiž i ta herní vietnamská džungle zaplněna mnoha smrtícími pastmi. Původně mělo jít o adaptaci filmového Ramba, nakonec vývojáři raději sáhli po vlastní značce. A udělali dobře. Za zmínku rozhodně stojí i skvělý multiplayer a nezapomenutelný český dabing.
Z dobové recenze: Již úvodní věty seržantova proslovu ve výcvikovém táboře jasně ukážou, která bije. „Dobrý ráno, chlapečci. Tak! V armádě si říkáme křestním jménem. A já se jmenuju SERŽANT. A kdo jste kurva vy, vy malí mizerní zmrdi? Představte se, hovada.“
20 XIII
„Třináctka“ je skvělou střílečkou, která díky své cell-shadingové grafice zestárla důstojně a pohled na ni neurazí ani dnes. Její příběh je postavený na stejnojmenném komiksu Jeana van Hammeho a sleduje osudy elitního agenta, který vinou zranění ztratil paměť. Nikoli však své bojové schopnosti, ať už co se týče střílení nebo plížení ve stínech. Bohužel nedávný pokus o oživení značky katastrofálně propadl.
Z dobové recenze: Dobře se pobavíte, pokocháte neobvyklou grafikou, zahrajete si designově příjemně poskládané mise, prožijete napínavý příběh... nicméně při zvažování koupě mějte stále na paměti, že akční sekvence téměř stejnou měrou doplňují infiltrační stealth mise, které nemusejí sednout úplně každému a víc než dost obyčejnou umělou inteligenci nepřátel také neočekávejte.
(Ne)čestná zmínka – Big Rigs: Over the Road Racing
Aby to náhodou nevypadalo, že tehdy vycházely jen samé pecky, musíme zmínit závody Big Rigs: Over the Road Racing, které bývají často zmiňovány jako jedna z nejhorších her všech dob. Vývojáři z amerického studia Stellar Stone tehdy outsourcovali vývoj hry na Ukrajinu, kde se na to slušně řečeno úplně vykašlali a dodali prakticky nehratelný prototyp, který má dodnes na Metacriticu score pouhých 8 bodů ze sta možných. Není těžké dohledat proč – hra neobsahuje žádnou fyziku, soupeřovo auto nemá žádnou umělou inteligenci a jen stojí na místě, při pokusu vybrat si jinou trať následuje pád aplikace. Vývojáři tehdy sice kvůli vlně kritiky nabízeli možnost vyměnit hru za nějakou jinou ze své nabídky, celkem toho však prý využilo jen dvacet lidí.
Tak co, vyberete si, nebo jsme na vašeho šampiona zapomněli? Pojďte nám když tak vynadat do diskuse pod článkem.
