Viděli jste film a nemůžete se dočkat, jak to celé dopadne? Chcete se dozvědět trochu více o ději druhého dílu, vysledovat nová vodítka vedoucí k dalším spekulacím, zkrátka podívat se na Matrix Reloaded i jinýma očima než z pohledu známé filmové trojky Morpheus, Neo, Trinity? Tak právě pro vás je určena počítačová hra, která byla už od počátku svého vývoje chápána jako logický doplněk k filmu. Sledujeme v ní totiž osudy dvou protagonistů – Ghosta a Niobe, jejichž dějová nitka se postupně proplétá s filmovým dějem. Jako bonus dozajista potěší sekvence, které ve filmu nenaleznete – sami o sobě ovšem nedávají smysl. Dějový propletenec totiž netvoří pouze hrané scény, ale i in-game sekvence a nezbytné rozmluvy (opět in-game) přes telefon. Ačkoli přiznávám, že očekávání spojená s Matrix Reloaded byla vyšší než samotný výsledek (viz. naše recenze filmu), musím také druhým dechem dodat, že děj a jeho propojení s filmovou předlohou byl onen hnací motor, proč ve hře pokračovat až k samotnému konci.
|
Prakticky ihned po vydání hry se objevila první opravná záplata, kteroužto doporučuji bez prodlení nainstalovat, poněvadž bez ní se hraje opravdu špatně – i tak mnoho problémů zůstává
(například kolize vznášedla v tunelu, rozpadávání grafiky na některých sestavách - oficiální rady při potížích zde). Hra sama o sobě určitě nepřekvapí svým chudým grafickým zázemím, nicméně kdo trochu sledoval vývoj hry – videa a obrázky, zřejmě nebude nijak v šoku. Naopak – po příchodu prvních policistů následuje kung-fu souboj, kterých si hráč užije až do samotného závěru hry. Pomocí myši a tlačítek se vytváří slušná škála chvatů, k čemuž musíme připočítat i možnost / nutnost využívat zpomalení času (FOCUS – lze vyčerpat, ale doplňuje se automaticky). Právě v tomto režimu můžeme vidět typické trajektorie kulek, využívat lepších chvatů, běhat po zdech..., do toho hraje stylová hudba a hráč už by pomalu odpustil i nijak valné zpracování. Když si k tomu připočítáváme i časté in-game scény, jedná se o na první pohled ambiciózní a zábavný projekt.
Nadšení začíná trošičku ochabovat v okamžiku, kdy zjistíme, že koncepce misí pozvolna stagnuje – buď utíkáme před agenty, nebo procházíme úroveň a likvidujeme všechny, co se nám postaví do cesty (nezřídka oboje). Zde si zaslouží zmínit šipka v horní obrazovce, která vás navádí, kam jít – někdy ukazuje směr přímo k danému objektu, jindy navádí jako spolujezdec v autě podle uliček. Autoři se v některých úrovních nezdráhají používat ani tu stejnou opakující se scénu danou třeba třikrát za sebou... že by deja vu – chyba v Matrixu :)? Ve většině misí téměř okamžitě zjistíme, že existuje pouze jedna cesta, ze které nelze uhnout, poněvadž za rohem jsou mříže a tyhle dveře nejdou otevřít – takže stejně jde jít jenom po schodech, případně spadnout dolů z baráku a zemřít. Za daleko hroší však považuji úrovně, ve kterých musíme někoho ochraňovat, protože buďte si jisti, že pokud hráč nevystihne přesný okamžik, přítel zemře velmi snadno. Restart.
Jako jisté oživení potom slouží mise, ve kterých ovládáme auto či vznášedlo. Ty se dostavují zhruba v okamžiku, kdy už vyprchalo veškeré nadšení a začínáme si všímat, že hra vypadá celkem ošklivě. Jízda autem nepostrádá nápad (ale AI policistů ano), že můžeme nechat vykouknou střelce z okýnka, jenž se stará o nepříjemný doprovod – tuším, že právě v druhé automobilové vložce se střetává dějová linie filmu a hry, kdy Niobe zachraňuje / povzbuzuje Morphea bojujícího na kamiónu. Druhé oživení se týká ovládání vznášedla a to dopadlo o poznání hůře. Proplouváme tunelem a bojujeme s chobotničkami – jenže: chobotničky nejsou skutečné 3D modely, jedná se o pouhý 2D trik – nalétávají totiž jen na obrazovku, nezávisle na 3D prostoru. A to mě zklamalo. Mimochodem, tuhle misi se mi podařilo dohrát až na třetí pokus, poněvadž jednou se vznášedlo zaseklo do objektu a podruhé vyjelo z tunelu mimo prostor do tmy (viz. obrázek).
Chytře se podařilo vyřešit ukládání hry přes záchytné body, přičemž kdykoliv později si lze zajímavé pasáže zopakovat. Pochválit musím, že postavy si dobře stoupají k žebříku – tedy žádná krkolomná manipulace. Také modely nepřátel pěkně reagují na kulky a údery, není problém zasáhnout nepřítele tak, aby přepadl přes zábradlí. Tím končí chvála. Nic moc grafiku doplňuje i překvapivě častá kolize objektů, z celkového hlediska nezajímavý design misí a přiznejme si, stále stejné souboje, byť by zde mělo být vylepšení, se rychle omrzí. Zajímavé mi přišly akorát úrovně v kapitole The Chateou (upíři) a konec hry (trailer) – sice nic neřeší, ale zase přináší perfektní trailer na třetí (filmový) díl :-). Herní doba nepatří k nejdelším; i s opakováním některých těžších pasáží mi konečný součet u save pozice ukázal pět hodin čistého času, což není mnoho (k tomu připočítávám, že dobrou polovinu jsem se nudil). Této hře se nevyhnul neskutečný hype; jenom v amerických obchodech s hrami pro sebe Enter The Matrix vyzískal celý regál, někdy i stěnu!!! Z herního hlediska však pozor – máme tu prvotní super nápad s propojením filmu a hry, ještě slušnou koncepci na papíře, pěkné kulisy z filmu, ale samotné in-game provedení je dosti mrzuté. A zatímco na film se ještě jednou, či alepoň určité pasáže, podívám, Enter The Matrix znovu za druhou postavu hrát určitě nebudu. Přitom z téhle hry se dalo vytěžit mnohonásobně více. Nu co, zbývá minimálně ještě jeden pokus...
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|