Zelda je fenomén. Zelda je kult. Zelda je hra, kvůli které se vyplatí investovat do GameCube. Tedy v případě, že máte aspoň trochu rádi žánr akční RPG a nezaměnitelný styl bigN, který je, pravda, lehce infantilní, ale až vás za chvíli pohltí vynikající hratelnost a epické kontury zdejšího dobrodružství, ještě se rádi vrátíte do dětských let.
Mimochodem, sedm dní od uvedení na evropský trh byl tenhle titul vyprodán - celý launch čítající 500.000 ks byl vzat hladovými zákazníky a limitovaná edice, již ve zdejším článku popisuji a která jako bonus obsahuje The Legend of Zelda: Ocarina of Time a vylepšení téhož N64 titulu v edici Master Quest, se v našich luzích a hájích možná už neobjeví.
Nicméně soustřeďme se nyní toliko na originální hru Zelda: Wind Waker, kterážto je znovu bojem proti temnotě a mocnému čaroději jménem Ganondorf. V jedné z legend, o které lidé hovoří, se mluví o bájném a prosperujícím království, jehož jas pohasl poté, co se objevilo zlo, které využilo síly, na níž byly postaveny základy blahobytu. Ale temnota nestačila pohltit tuto zem, protože se nečekaně vynořil chrabrý hrdina v zelené róbě,
známý později jako Hero of Time. A tento se po vzoru biblického Davida nakonec utkal s Goliášem, aby bylo zlo poraženo a běh světa se mohl vrátit do starých kolejí. Dny šťastně ubíhaly, roky plynuly jako voda a svět se zdál krásným a neposkvrněným místem k žití. Ale pak přišel zlý vítr a to, co mělo být navždy poraženo, znovu povstalo v nové síle. Temnota opět rozprostřela své hladové ruce a pod jejich vahou se lidé začali modlit za další příchod svého hrdiny z minulosti. Ten se však nevracel. A čas nemilosrdně utíkal a jeho běh dusivě tížil. Nezůstal nakonec nikdo, kdo by mohl náš příběh dovyprávět a přidat mu šťastný konec. I když kdo ví…
Třeba jej budete moci dovyprávět vy, jakožto hlavní postava nové story jménem Link, vyrůstající na ostrově se zvláštní tradicí. Po dosažení jistého věku se totiž dočkáte rituálu spočívajícího v oblečení zeleného elfího obleku spojeného s poutí, na níž není cílem nalezení svatého grálu, ale legendárního meče, se kterým se budete moci postavit zlu. Starší pojímali tenhle odkaz předků spíše jako test odvahy mladíků, ale pozorným hned zkraje neujde skutečnost, že na dveřích domů téhle vísky je namalován znak TriForce. A věci se dají velice brzy do pohybu, objeví se totiž Stín, jehož může
zastavit jenom vyvolený - Chosen One - a starý příběh se nám znovu vrací jako ozvěna minulosti, která přináší na poslední chvíli naději na vítězství v tomhle nerovném boji.
Zelda: Wind Waker je svým způsobem epická hra. Striktní držení se příběhové linie na jednu stranu nenabízí nějak mimořádně dlouhou dobu pro dohrání, nicméně vše se odehrává na velkém prostoru a je zde spousta vedlejších questů a miniher, které vás na nějakou dobu spolehlivě zabaví. Zdejší svět představuje jedno ohromné moře, na jehož vlnách se nacházejí porůznu poházené ostrůvky, mezi nimiž cestujete na své loďce. Nutno říci, že zpracování hry má nezaměnitelný půvab a dokonale evokuje kreslené pohádky pro nejmenší, což nemusí někteří hráči skousnout. Je pravda, že Zelda je v mnoha ohledech (zpracování postav například) hodně infantilní, čemuž do značné míry napomáhá i absence namluvení - stejně jako v minulosti totiž jednotlivé charaktery vyrážejí toliko citoslovce či různé vzdechy. Je to sice hezké, ale jak jsem naznačil, poněkud dětské. Ale vem to nešť, neboť je tady spousta dalších elementů vyvažujících případnou dětinskost, kam patří impresivní střídání dne a noci, rozličné vizuální efekty (jako třeba brázda za vaší lodí, plující oblaka apod.) a
v neposlední řadě málo vídaná kompatibilita s GBA, tady ve smyslu skutečně významného přínosu, o němž si však promluvíme až na závěr.
Ve zdejším světě se nachází spousta roztodivných bytostí. Vedle řady nových tváří nechybí ani připomenutí prastarého Deku Tree, který má šikovné pomocníčky v podobě maličkatých lesních tvorů zovoucích se Korokové. Tito mi pak do značné míry připomněli krásnou japonskou pohádku "Princezna Mononoke" - á propos princezna, na tu také dojde, ale raději nebudu nic vyzrazovat! Co mne do jisté míry na téhle sérii mrzí je již obvyklý jev, že tu není mnoho míst, kde by bylo možné výrazně zpomalit a hodit řeč. Vyjma několika málo obydlených lokací tak hodně paběrkujete ve snaze navázat s někým dialog a na většině ostrůvků se omezujete toliko na rychlé proběhnutí a splnění požadovaného úkolu, což je dle mého bezesporu škoda. Stejně jako hodně nevychytaný prvek týkající se absence nějakého deníku, do kterého by se shromažďovaly získané důležité informace, takže vřele doporučuji papír a tužku.
Soubojový systém je realtimový, přičemž vedle několika zajímavých komb s mečem můžete pro vypořádání se s nesnázemi využít i dalších obvyklých
propriet, kam patří třebas vystřelovací hák, bumerang či luk. Svého nepřítele nebo nějaký objekt lze zaměřit manuálně či pomocí tlačítka pro locknutí, kde máte jistotu, že nebude mnoho ran, které pak půjdou vedle. Při locknutí se navíc veškeré vaše aktivity odehrávají čelem k vybranému soupeři, okolo něhož pak obíháte a uskakujete, čímž se ze střetu stává poměrně zajímavá taktická záležitost, okořeněná předtím neviděnou volbou counter-attacku. Nemluvě o faktu, že podařeným šťouchem vyrazíte protivníkovi z jeho rukou zbraň, jíž lze poté krátkodobě využít! Soubojový model je na jednu stranu vcelku propracovaný, na tu druhou však občas způsobuje bolení hlavy díky nevhodnému kamerovému nahlížení na dění, takže na place trochu ztrácíte přehled. Kameru sice je možné manuálně upravovat, ale ta má hloupou tendenci se vracet do defaultní third person perspektivy a právě v soubojích by vám nezřídka spíše vyhovoval náhled šikmo shůry, který si tam neustále štelujete. Ale přes uvedenou výtku se rozhodně nejedná o nějaké fatální pochybení!
Jako Link máte do vínku dány spousty pohybových dovedností. Chůze a běh v závislosti na síle stisku analogové páčky, plavání (po omezený čas), skákání a chytání se okrajů platforem (obé automatizované), plazení či
kradmé postupování podél stěn (byť tento stealth prvek až zase tak často nevyužijete). Opětovně je tady přítomno příjemné kontextové ovládání, které vám na každém místě prozradí, co můžete momentálně udělat - otevřít dveře, zvednout objekt, posunout velký kamenný blok, přečíst si nápis na tabulce atp. Animačně je vše výše uvedené zpracováno na výbornou a necháte-li Linka chvilku stát, zjistíte, že je to opravdu ještě kluk. Tím se nepřímo dostávám k tomu, že je tady spousta okamžiků, které ve vás vyvolají upřímný smích a nemusí to být zrovínka ten malý klouček hned zkraje našeho příběhu, jenž má tak dlouhou nudli u nosu, že je div, že o ni permanentně nezakopává.
Pro lepší přehled v obraze nechybí ani pohled z perspektivy vlastních očí, nemluvě o alternativě zoomovacího dalekohledu ve vašem nafukovacím inventáři. Inventář je standardní věc, v níž se shromažďují všechny nalezené předměty, které jsou dílem klíčové pro postup vpřed (těžké boty, aby vás neodfoukl silný vítr, atp.) a dílem určené k odprodeji, přičemž za utržené peníze se můžete př. rozšoupnout u některé z miniher, kam patří třebas klasické lodě. Hrou ve hře je zase takové hledání pokladů, kde je třeba velké trpělivosti, neboť mořská fauna je místy hodně otravná. Žraloci, nenechaví mořští ptáci, obrovité
chobotnice či piráti - se všemi zmiňovanými se můžete/ musíte vypořádat skrze váš rychlopalný kanón, který si v cuku letu namontujete na palubu. Přestřelky s pirátskými loďkami jsou nicméně poměrně zábavné.
Ač se zprvu divoká jízda po vodě zdá skvělým tahem, po nějaké době začíná nudit a je tak akorát příležitost využít jednoho z klíčových předmětů ve vašem držení, specifického hudebního nástroje, který vás v tomto případě skrze správně zahranou melodii může přenést přes celou herní mapu! Magická taktovka však vyjma toho dokáže měnit i směr větru, čehož během svého křižování na vodě nesčíslněkrát využijete. Sic se dá manévrovat i proti větru, ale to jednak zabere zbytečně mnoho času a druhak to je určeno asi jenom zkušeným mořským vlkům, což není můj případ, anžto dostávám mořskou nemoc i ve vaně. Třebaže Zelda: Wind Waker co se týče herních mechanismů a principů vychází hodně z předchozí Ocarina of Time, je tu stále spousta nových a neotřelých motivů, které prostě musíte ocenit. Patří sem například závěr celého dobrodružství, který se odehrává v kooperativním duchu - ovládáte totiž dvě postavy, mezi nimiž se lze přepínat, což je skvělý nápad. Také musím zmínit již na začátku našeho článku avizovanou konektivitu s GBA - pakliže tenhle handheld zapojíte do
některého portu GameCube, nadějete se nevídaně vylepšené herní interakce. Na displeji GBA se totiž objeví starý známý přerostlý skřítek Tingle, který má v zásobě kupu informací o tomhle světě, díky čemuž se dočkáte spousty nových a jinak nedostupných secrets. Pro dohrání sic nejsou nijak důležitá, nicméně bonus to je více než příjemný neřkuli o tom, že má Tingle v kapse ještě něco dalších překvapení!
Eventuální stížnosti nad dříve aplikovanou skutečností, že je sice možné se kdykoliv a kdekoliv uložit, ale v dungeonech vás to po vypnutí konzole vždycky hodí zpět na jejich začátek Miyamoto vyřešil přidáním teleportů, takže se skrze předtím nedokončený dungeon nyní přemisťujete mnohem rychleji. I když zůstalo schéma obnovování nepřátel v každé místnosti, tenhle model beru jako velice vstřícný nápad a dík za něj.
Je toho určitě ještě hodně, co by se dalo o nové Zeldě napsat, ale čas již pokročil a já také musím někdy spát, narozdíl od Linka. Takže mám-li to tady celé shrnout, musím říci, že nejnovější počin jménem The Legend of Zelda: The Wind Waker je jasná hitovka, která by vám v žádném případě neměla uniknout. A pokud bych měl hodnotit jako komplet celou tuhle speciální edici, asi bych se nerozpakoval dát ji absolutní hodnocení, neboť dvě takhle kvalitní hry v jednom (přičemž Ocarina of Time má i dnes stále co nabídnout!) je málokdy viděný krok!
Martin: 90%
Nejnovější kousek v sérii legend o Zeldě disponuje vymakanou kreslenou grafikou a kilometry mořských pustin. Cestování mezi ostrovy nějakým zázrakem není nudnou vatou, již by bylo lépe vystřihnout, a jako správné (i když akční) RPG obsahuje Wind Waker přehršel hrdinských soubojů, nepříběhových vedlejších úkolů a příjemných zpestření. Všechno je to pospojováno do vyvážené kombinace, na níž vypěstovaná závislost je postrachem všech zanedbávaných přítelkyň… jasná známka nutné koupě. Nejlepší hra, kterou jsem hrál na GameCube a jedna z nejlepších, které jsem kdy viděl.
Petr Havlíček: 95%
| The Legend of Zelda: The Wind Waker | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
