RECENZE: Predator: Hunting Grounds je zahozená šance a mimozemský exkrement

Hrát v kůži nejslavnějšího mimozemského lovce proti týmu vojáků, nebo se s bandou žoldnéřů naopak postavit proti němu, zní jako skvělý nápad na videohru. A také to báječný nápad je. Jenže zpracování videohry Predator: Hunting Grounds stojí za starou bačkoru.

Módní vlna asymetrických multiplayerových online videoher jen tak nekončí. Po Resident Evil: Resistence (číst recenzi na Bonuswebu) je tu další titul hrající na stejnou notu. Tentokrát to nejsou zombie vytvořené proradnou společností Umbrella, které usilují o vaši pozornost a peníze. Na PlayStation Network se připojil samotný predátor, jehož druhové už potrápili herecká esa jako Arnolda Schwarzeneggera, Dannyho Glovera nebo Adriena Brodyho. 

Nejnovější hra s dredatým monstrem má zajímavý koncept a spoustu nápadů, ale zpracování vázne. Predator: Hunting Grounds by byl nejspíš největším dosavadním letošním zklamáním, kdybychom si na konci března nezahráli hratelnou trial verzi, která byla dost pofidérní. Kdo po jejím zahrání doufal v zázrak, je naprostý blázen. Bylo víceméně jasné, že hra bude nedodělaný, zabugovaný a z technického hlediska zastaralý průšvih. Naše obavy se naplno potvrdily.

Lov lidí začíná nanovo

Pokud jste se alespoň těšili na to, že bude do plné verze přeneseno vše, co jste získali v trialu, máme pro vás špatnou zprávu. O všechno přijdete a musíte začínat od nuly. Predator: Hunting Grounds je asymetrická online videohra založená na kláních 4 vs. 1. 

Zástupce hrdé mimozemské rasy Yautja, který se dokáže zneviditelnit, má za úkol ulovit tým vojáků a přidat si jejich lebky i s páteřemi do soukromé sbírky kořistí. Po ruce má všechny klasické vymoženosti, které znáte z filmů. Zápěstní čepele a plasmový kanón na rameni jsou přítomné už v základní výbavě. 

Za úspěšné a trochu i neúspěšné hrání získáte zkušenosti, po nichž vám porostou levely. Dosažení různých úrovní zpřístupní nový arzenál. Pokud budete mít s tímto herním exkrementem dostatečnou trpělivost, získáte i luk, naváděcí disk nebo velmi silné kopí. Kromě zkušeností získáváte i lootboxy a cenný kov Venitarium, který platí za místní měnu.

S ní si můžete zakoupit nové skiny, barvy dredů, další lootboxy apod. Když něco z lootoxu již vlastníte, dostanete za předmět Venitarium. Odemčená výbava s nově získanými levely potěší, udělá z vás silnějšího lovce a má smysl. Kosmetické věci jsou jenom pro parádu. Kromě různých variací predátorovy helmy, které jsou pěkné a drsňácké, nás vůbec nic jiného nezajímalo. 

To jako vážně? Budu jako šašek pobíhat v stěží průměrné videohře a kromě nepřátel zápasit s brutálně nedodělanou technickou stránkou a bugy, abych si pak koupil fialové dredy? Cože? Alespoň, že v této tragédii naskakují levely rychle a nemusíte se trápit dlouho. 

Hra za predátora nebo predátorku je snímána pohledem z třetí osoby, takže mimozemšťana vidíte v celé jeho kráse. Postava Yautjy je ostatně to jediné ve hře, co je zpracováno hezky. K lokalizaci nepřátel používáte infračervené vidění, pobíháte v korunách stromů a skáčete neskutečně daleko.

Sejměte predátora!

Jo, hra za predátora je na chvíli zábava. Ideálně pokud máte partu kamarádů, které budete lovit v soukromých kláních. Pokud se rozhodne pro rychlý mač za predátora, bude jakýkoliv, jen ne rychlý. V současnosti si počkáte na připojení minimálně pět minut, ale většinou ještě déle. Matchmaking je dlouhý a rozbitý. Nováčky klidně postaví proti predátorovi s levelem 100. 

Predator: Hunting Grounds

Kdyby alespoň to dlouhé čekání stálo za to, ale prostě nestojí. Když vojáci predátora zraní, může se ještě uzdravit díky možnosti „druhého nadechnutí“. Jde o docela zajímavý prvek, kdy Yautja nemá možnost vyskočit do korun stromů a jen utíká, aby našel úkryt, kde se vyléčí. Když se mu to podaří, stane se opět hrozbou. Jenže při ozdravení se stává snadným cílem pro vojáky. Ti mají v tomto okamžiku za úkol sestřelit jeho biomasku a poslat ho do věčných lovišť. Jenže všichni moc dobře víme, co udělá predátor, když je v úzkých.

Odpálí příruční bombu, která zlikviduje cokoliv živého v blízkém okolí. Vojáci mají v tu chvíli na výběr dvě možnosti. Tou na zkušenosti výhodnější, ale zároveň obtížnější je deaktivování bomby pomocí namačkání správných predátorských znaků během krátké chvilky. Taková Yautja minihra. Pokud ale víte, že je to nad vaše síly, raději vezměte nohy na ramena. Důležité je se dostat z dosahu výbuchu. 

Úkolem vojáků, za nichž je hra klasickou online FPS, je plnit nejrůznější mise s extrémně generickými úkoly. Zničte drogy, hackněte počítač, otevřete sejf, vyfoťte, ehm, mrtvolu prasete a podobné ptákoviny. Neustále běháte z bodu A do bodu B, kde mačkáte jen tlačítko čtverce, než se něco stane. Abyste se vyhnuli predátorově zraku, můžete se jako Schwarzenegger nebo Brody pomazat bahnem, což z vás udělá v infračerveném vidění hůře zaměřitelný cíl.

Get to da choppa!

Vaším cílem není po splnění úkolů nic jiného, než se dostat do vrtulníku. Poslední okamžiky jsou vždy adrenalinové. Rozhodně ne kvůli NPČkám, které na vás naběhnou. Umělá inteligence počítačem ovládaných postav by se dala bez přehánění nazvat umělou retardací. Nepřátelé často jen tak postávají, občas se někde zaseknout, nebo naběhnou zády přímo před vás. Pouze ti obrnění vás na chvíli zaměstnají. 

Predator: Hunting Grounds

Je to vždy predátor, kdo je hrozbou. Časem však získáte dostatečně silný arzenál na jeho snadnou likvidaci včetně ikonického rotačního kulometu. Ve výbavě se určitě vyplatí mít brokovnici, kterou se Yautja dobře doráží, když padne na kolena. Nechybí ani pistole, odstřelovací puška, granátomet a další kousky. Zatraceně velkým problémem Predator: Hunting Grounds, je neskutečně málo obsahu. V současnosti jsou k dispozici pouze tři mapy, které jsou si navíc dost podobné.

Hrát můžete nejenom s konzolisty, ale díky crossplay podpoře i s PC hráči. Pokud máte tuto sortu lidí za cheaterskou chátru, lze tuto možnost vždy vypnout. Češi mají evidentně predátoří ságu v oblibě, protože jich je na síti dost. Stačí se porozhlédnout po sociálních sítích. Hra toho nabízí vskutku málo. Potenciál do budoucna tu je, kdyby se jí vývojáři z Illfonic (Friday the 13th: The Game) věnovali dále do budoucna. 

Samozřejmě, že tato ptákovina bude vždy naprosté béčko, což se nikdy nezmění. Už samotná grafika je hnusná, že to není snad ani možné. Starý Crysis, který je taktéž z džungle, vypadá na PlayStation 3 lépe než toto. Neustále všude doskakují rozmazané textury, NPC postavy utekly spíš z „péesdvojky“, framerate je nestabilní a k tomu všemu hra laguje a padá. Technický stav hry je vskutku tristní. Alespoň že hudba ždímající slavný motiv Alana Silvestriho je docela dobrá.

Zábava jen s kamarády a na pár chvil

Opravdu je to s Predator: Hunting Grounds tak hrozné? No, vážně to není žádná hitparáda. Přesto, pokud máte dredatého lovce rádi, a tomu bychom se vůbec nedivili, jelikož to máme také tak, pobavit se na pár chvil je možné. Ale jen pokud máte partu kamarádů, s nimiž se užijete pár online seancí. 

Predator: Hunting Grounds

V současnosti a při pohledu na to, v jakém je hra stavu, není možné, aby se z toho stala nějaká stálice. To by se museli v Illfonicu hodně snažit. Zajímavý koncept ani fůra nápadů neudělají z titulu automaticky dobrou videohru a Predator: Hunting Grounds je toho jasným důkazem. Predátor by si zasloužil pořádnou novodobou videohru, ale ještě si na ni nějaký čas počká.

Stařičký a na singleplayer výhradně zaměřený Predator: Concrete Jungle z roku 2005 pro Xbox a PlayStation 2 je taky béčkový exemplář, ale bavil nás i přes všechny bugy, ošklivou grafiku a přihlouplost více než tato o 15 let mladší novinka.