RECENZE: Outriders je skvělá adrenalinová střílečka. Ale ten start

Outriders je zábavný looter shooter s extrémně frenetickou akcí, která sází na kombinování střelby a speciálních schopností. Je to hodně nespoutaná jízda, u které budete potřebovat kyslíkovou bombu, protože vám nedá vydechnout. Tedy, když vše funguje. Hra se pere s technickými problémy, v prvních dnech nebylo někdy možné se do ní ani přihlásit.

Říká se to skoro o každé větší hře, ale Outriders byli skutečně velmi očekávanou záležitostí, ke které se upínala hromada zvědavých hráčských očí. Sci-fi kooperativní looter shooter se silnými RPG prvky zasazený na nepřátelskou planetu, to zkrátka působí lákavě.

Po zveřejnění dema zazněly názory, že všechno nebude tak idylické, jak by se mohlo na první pohled zdát, a tak se hodně napjatě očekávalo vydání samotné hry. K tomu došlo na „apríla“, tedy 1. 4. 2021, a zlé jazyky by možná řekly, že je to trefné s ohledem na zmatený start Outriders.

Hra je totiž další z nepříjemně bobtnající řady projektů, které mají zpočátku takové problémy, že je v prvních dnech skoro nemožné si je zahrát. O to víc je to bolestné s ohledem na to, že byť to není vysloveně revoluční počin, hra je precizní a hlavně: dokáže vtáhnout.

To, že nebude vše úplně růžové, mi bylo naznačeno už během prvního spuštění hry. Přestože jsou Outriders prezentováni jako kooperativní střílečka, je možné ji hrát i sám, ovšem i v tomto případě je nutné být neustále online a při spuštění je nezbytné potvrdit přihlášení k serverům hry. A to se mi napoprvé nepovedlo, hra se bez vysvětlení „zasekla“ na obrazovce s přihlašováním a ani po dlouhých minutách a minutách čekání se nic nestalo.

Nezbylo mi, než hru restartovat a zkusit štěstí znovu. Naštěstí to vyšlo a mohl jsem se vydat na planetu Enoch, na které se Outriders odehrávají. A musím přiznat, že jsem se bavil, a to velmi velmi dobře.

Originalita není hlavní motto, ale nevadí

Nejdřív jsem se rozhodl otestovat hru sám, abych se rozkoukal, a musím říct, že už po chvíli mě Outriders vtáhli. Ne proto, že by nabídli něco vysloveně originálního, pokud jde o herní mechanismy – v tomto ohledu se hra většinou drží v bezpečných a konkurenčními projekty prověřených vodách (což není špatně). 

Ne proto, že by mě oslnil příběh (byť má pár světlejších okamžiků) – ten je zběsilou směsicí vědecko-fantastických zápletek, které jste viděli v hromadě jiných her a filmů (tajemná bouře, mystické postavy s nadlidskými schopnostmi, zdánlivě idylická planeta, která ale skrývá víc, než by se mohlo zdát…). Hlavním důvodem lákavosti Outriders je něco jiného, totiž že je to extrémně svižná střílečka s vysoce frenetickou akcí, která je okořeněna o RPG prvky.

Čtyři povolání

Pohlaví a vzhled ústřední postavy si vyberete sami (nečekejte ale přehršel možností, jak upravit vizáž) a poté už vám nezbývá, než si zvolit povolání, které vás nejvíc osloví. 

Devastator

Společně s Tricksterem jde o jednu ze dvou tříd, která se specializuje na střety zblízka. Na rozdíl od Trickstera, který spoléhá na rychlost, Devastator je velmi odolný „tank“. Specializací Devastatora jsou seismické schopnosti, takže dokáže vyvolávat zemětřesení nebo vytvářet bariéry, které zastaví nepřátelskou střelbu. 

Pyromancer

Jak už název napovídá, Pyromancer disponuje schopností ovládat oheň. Dokáže tak vysílat na nepřátele plameny nebo přivolávat vulkanické erupce. Pyromancer je třídou, která je ideální pro ty, kteří se nechtějí zdržovat v těsné blízkosti nepřátel, ale také extrémně daleko od nich. Je jedinou třídou se specializací pro boj probíhající na „střední“ vzdálenost. 

Technomancer

Pokud preferujete boj z co největší dálky, v Outriders byste měli zvolit Technomancera. Jde o více méně podpůrné povolání, které se specializuje na léčení sebe i ostatních a používání různých technologických vychytávek, jako jsou střílny. 

Trickster

Další z povolání, které je určeno hlavně na boj zblízka, ale na rozdíl od Devastatora je Trickster vhodný pro strategii typu zaútočit a rychle se zase stáhnout. Proto je rychlý a navíc dokáže manipulovat s časem, takže mu nedělá problém zpomalit nepřátele, ale třeba i střely. Pokud Trickster zabije někoho v bezprostřední blízkosti, doplní se mu jak zdraví, tak štít.

Už od počátku je jasné, že vás hra nenechá vydechnout a hodně sází na dynamiku. Ať už si vyberete jakékoli z aktuálně čtyř dostupných povolání (jejich přehled najdete v rámečku), budete se muset hodně ohánět, abyste přežili.

Během hraní Outriders se mi vybavil Doom Eternal, ve kterém, když jste zůstali stát delší dobu na jednom místě, byl to v podstatě rozsudek smrti. A něco podobného platí i pro Outriders. Přestože je tu možnost skrýt se za objekty, není to ideální taktika, protože nepřátelé jsou aktivní a dřív nebo později (spíš dřív) se vás pokusí obklíčit.

Hra vás tlačí do toho, abyste se rychle pohybovali po herní ploše a „nelelkovali“. Kromě toho chce, abyste nesázeli jen na různé střelné zbraně (najednou máte k dispozici tři kousky, mezi kterými přepínáte), ale také na speciální schopnosti.

Outriders

Každá ze čtyř tříd má samozřejmě unikátní schopnosti a opět jsou k dispozici tři aktivní sloty, které si osadíte vybranými talenty. K dispozici jich budete mít postupem času víc, další schopnosti se zpřístupní poté, co poskočíte na vyšší úrovně, ale aktivní mohou být jen tři. Nicméně, kdykoli během hraní lze aktivní talenty měnit. Ovšem pozor, hru nelze „zapauzovat“, takže i když se pohybujete v menu, nepřátelé na vás mohou dál útočit.

Stovky zbraní

Samozřejmě hraje důležitou roli vaše vybavení. A jak je v žánru looter shooter zvykem, neustále budete získávat nové. Z nepřátel budou často vypadávat další kousky, jiné najdete v bednách nebo získáte za splnění úkolů, případně koupíte.

Asi vás nebude šokovat, že s ohledem na množství zbraní je spousta z nich lidově řečeno na jedno brdo. Naštěstí je k dispozici dostatek modifikací, abyste si s nimi vyhráli a přizpůsobili je k obrazu svému. S vybavením můžete provádět psí kusy a i ze zdánlivě ne příliš účinných zbraní se dají skrze úpravy vytvořit hodně působivé předměty s efektními i efektivními vlastnostmi. Lze zvyšovat základní specifikace, měnit raritu, ale i přidávat velké množství rozmanitých schopností, které vám mohou hodně pomoci, když půjde do tuhého.

Kromě zbraní váš inventář zaplní i různé součásti brnění (helmy, rukavice, vesty, kalhoty, boty…). Ocenit musím snahu zjednodušit nakládání s obsahem inventáře, takže například jedním kliknutím označíte předměty stejné třídy a druhým tlačítkem je rozebere na materiály, což hodně urychlí a usnadní práci.

Outriders

Outriders mají nádech RPG. Za svou aktivitu ve hře získáváte zkušenosti, čas od času poskočíte na vyšší úroveň a atributy jako zdraví a energie se vám vylepší automaticky. K dispozici je i strom schopností, do kterého rozdělujete získané body. A nutno říct, že na poměry stříleček je nabídka schopností docela bohatá a nemusela by se za ni stydět ani kdejaká hra na hrdiny (není náhoda, že jsou Outriders občas v tomto ohledu srovnáváni například s Diablem).

Obtížnost sází na to, že budete riskovat

A ukazatel zkušeností není jediný, který se během hraní naplňuje, další je ukazatel takzvaných World Tiers. Těch je dohromady patnáct a každý reprezentuje jinou obtížnost. Zatímco u nižších vás nepřátelé tolik nezraní a jsou na horší nebo stejné úrovni jako vy, tak na těch vyšších jsou výrazně nebezpečnější.

Hra automaticky volí nejvyšší dostupný World Tier, ale můžete si ručně nastavit nižší, pokud vám přijde obtížnost příliš vysoká. Jestliže ale budete riskovat a vsadíte na vyšší náročnost, budete odměněni lepšími předměty a možností používat i ty, které jsou nad levelem vaší postavy.

Chcete lepší vybavení? Tak musíte počítat s rizikem, že vás nepřátelé snadněji odrovnají, a nejenže dostane zabrat vaše hráčské sebevědomí, ale každá smrt ubere část z ukazatele World Tiers. Nikdy ale neklesne pod nejvyšší dosaženou úroveň. Jinak řečeno, pokud se naplňuje ukazatel šesté úrovně a vy zemřete, nejhůř se vrátíte na úroveň pět, ale ne pod ni.

Mezi úrovněmi lze libovolně přepínat, což prakticky znamená, že můžete mít v případě běžných nepřátel nastavenou nejvyšší dostupnou, ale pokud na vás bude například boss moc silný, není problém si na moment snížit náročnost. Sice to bude znamenat trošku horší předměty, ale zase nedostanete infarkt.

Pokud necháte hru, aby volila nejvyšší dostupnou úroveň, pak se připravte, že se hodně zapotíte (a není to míněno obrazně, ale doslova – takhle zpocené ruce jsem měl naposledy u Dark Souls). Samozřejmě to hodně záleží na vašem vybavení, ale hra umí být hodně náročná, a jak bylo řečeno, bude chtít, abyste byli neustále aktivní a používali vše, co máte k dispozici. A byť nejsem typ, který by se často a rád dobrovolně nechával frustrovat, v případě Outriders jsem se snažil snižování obtížnosti vyhýbat. Byl jsem ale rád, že tu ta možnost je, protože některé pasáže jsou opravdu náročné a budete je opakovat znovu a znovu a znovu. Představte si arénu, kde s jazykem na vestě zlikvidujete vlnu desítek nepřátel. Když poslední padne, zaradujete se a najednou se objeví miniboss, který vás dokáže zabít několika ranami.

Outriders

Úrovně jsou navrženy veskrze dobře s tím, že nejsou extrémně rozsáhlé a obvykle je jasné, kam jít (a pokud ne, je dostupná nápověda), ale často nabízejí různé odbočky, na jejichž konci se někdy skrývá zajímavý předmět nebo vedlejší úkol (například lov monstra/zločince), takže se necítíte úplně stísněně a je tu určitý prostor pro průzkum. 

Navíc prostředí obvykle vypadá pěkně, je rozmanité (podíváme se do džungle, poničeného města, starověkého chrámu nebo se projdeme ledovou krajinou i pouští), grafika je propracovaná a rozhodně musím ocenit působivé efekty speciálních schopností. Sledovat jak nepřátelé explodují v čas zpomalující „bublině“ má něco do sebe. 

Co bych ale oželel, je to, že ve chvíli, kdy postava skáče například přes zničený most nebo prolézá skrze prasklinu ve skále, spustí se několik sekund dlouhý „filmeček“, což je vcelku zbytečné. Pokud jde o zvuky, ty jsou zvládnuty dobře, ovšem přiznám se, že z hudby si toho moc nepamatuji. Co si ale vybavuji, je to, že se občas samovolně výrazně měnila hlasitost.

Na druhou stranu, stejně většinou budete poslouchat zpěv střelby, málokdy budete delší dobu bez akce. A byť to zavání stereotypem, záplava nových předmětů a nové schopnosti mě motivovaly k tomu, abych ovladač jen tak neodložil. Ani po několika hodinách v kuse jsem se nenudil a dostal jsem se do fáze, kdy jsem si říkal: „Dobře, ještě budu hrát, než postava vyskočí na další úroveň, ale pak opravdu půjdu spát.“

Ve třech je to zábava. Pokud to zrovna funguje

Bohužel během druhého dne hra začala mou neochotu vzdát se ovladače řešit za mě a objevovaly se vetší a větší problémy. Někdy hra jednoduše „zamrzla“ a musel jsem ji restartovat. Jindy se bez vysvětlení Outriders vypnuli a dokonce několik hodin vůbec nebylo možné se do hry přihlásit, protože byly problémy se serverem.

Protože nešlo o výjimečný jev, tvůrci dali na sociálních sítích vědět, že na tom pracují. A ano, občas bylo možné se přihlásit a hrát, ale jindy ne a hra se zasekla během přihlašování, takže to byla spíš taková sázka do loterie, kdy jsem musel hru třeba pětkrát restartovat, než to vyšlo.

Hra se prezentuje jako kooperativní akce až pro tři lidi (PvP aktuálně není v plánu) s tím, že buďto můžete vytvořit tým z přátel, nebo se stát součástí náhodné skupiny. Až v závěru třetího dne od uvedení se mi povedlo spustit multiplayer a stát se součástí náhodného týmu, předtím ani jeden z mnoha pokusů nevyšel.

Ani později nebyla situace ideální, ale hra pro víc lidí začala aspoň sporadicky fungovat. Někdy jsem se ale nedostal dál než za potvrzení, že se multiplayer spouští, a pak došlo k samovolnému odhlášení, případně se hra spustila, ale po pár minutách se opět samovolně ukončila. Několikrát jsem měl ale štěstí a poměrně dlouho vše běželo, jak má.

Outriders

Trošku oříškem bylo to, že mi často byli nalezeni spoluhráči, kteří sice měli postavu srovnatelného levelu jako byla ta má, ale jejich World Tier se výrazně lišil, klidně o šest úrovní. To hraní trochu komplikovalo, protože minimálně jeden člen týmu neměl vhodnou výbavu, aby obstál proti nepřátelům. Ale asi bych neměl peskovat a měl bych být rád, že se hře aspoň občas povedlo sehnat mi parťáky, což byl v prvních dnech úkol v podstatě nemožný.

Outriders podporují cross-play, ovšem přestože vás hra motivuje k jeho aktivaci, zjistilo se, že způsobuje problémy a tvůrci ho nejdřív doporučili nepoužívat a poté dočasně zablokovali.

Ano, hromada her není na začátku v ideální podobě, ale když má kooperativní střílečka problémy s multiplayerem a často dokonce i singleplayerem (cena za to, že je vyžadováno neustálé připojení k internetu), to prostě nepotěší.

Je to opravdu škoda, protože toto určitě Outriders pošramotí pověst a odradí dost lidí, přestože v jádru jde o zábavný projekt a je vidět, že polští vývojáři z People Can Fly na něm pracovali s láskou. Není dokonalý, příběh je chaotický, hlášky postav jsou nepovedenou snahou být „cool“ a modely některých jedinců jsou během animací docela nelichotivé, ale herní mechanismy jsou precizní, akce je dynamická a strhující, a pokud by vše fungovalo, jak má, tak Outriders nabídnou víc než třicet hodin zábavy (plus bonusové mise po dokončení kampaně). Jenže je tu ono „ale“ v podobě porodních bolestí, kdy jsou technické problémy někdy natolik velké, že hru ani nespustíte.

Tvůrci, respektive vydavatel Square Enix, který má dohled nad servery na starost, se prostě měl lépe připravit na nápor hráčů. Speciálně s ohledem na hype, který hru předcházel, a na to, že na podobné problémy lidé upozornili už po vypuštění dema. Určité nedotaženosti se dají přežít, ale co je moc, to je moc.

Pokud by všechny hlavní aspekty hry běžely, jak mají, k hodnocení bych bez mrknutí oka přidal dvacet procent (viz hodnocení na konci článku). Ovšem pokud není několik dnů po startu hry výjimečné, že se ani nepřihlásíte, není to úplně v pořádku a na výsledném verdiktu se to chtě nechtě musí projevit, byť je to podle všeho vina vydavatele, ne vývojářského studia, které si i tak sype popel na hlavu a velmi detailně informuje o problémech a snaze je vyřešit.

Outriders

Pravdou je, že pátý den od spuštění se situace zlepšila, přihlašování i hledání spoluhráčů bylo mnohem stabilnější, nicméně „zamrzávání“ a padání se stále objevovalo.

Outriders bych popsal jako mix her The Division, Destiny, Diablo, Doom, Mass Effect nebo Gears of War (u některých projektů se inspiruje v případě mechanismů, u jiných, pokud jde o stylizaci) a překvapivě to dohromady šlape dobře. Do hry se ještě velmi rád ponořím, ale až tvůrci zajistí, aby vše podstatné běželo, jak má. Sice jsem občas rád nostalgický, ale nechci se vracet do „dob dávno minulých“, kdy se „pirátěné“ hry přenášely na disketách a některé padaly častěji než opilec, který se v šest ráno vrací domů z hospody (ano, kdysi bylo možné chodit do restaurací a posedět v nich). 

Hodnocení: 60 % (s ohledem na technické problémy), 80 % (když vše běží, jak má)