RECENZE: Postapokalyptický The Division 2 nastavuje nový žánrový standard

Žánr online kooperativních her byl vždy spojený s všemožnými porodními bolestmi. The Division 2 ukazuje, že to jde i jinak a přináší skvělou kvalitu od prvního dne.

Do jaké míry je potřeba představovat The Division? Pokud máte rádi tento žánr her, pak jste v prvním díle nejspíš strávili tisíce hodin a moc dobře víte, o co jde. 

Division je „looter shooter, live service“ hra, ve které se buď sami, nebo ve skupině až čtyř hráčů probíjíte moderním velkoměstem po apokalyptickém chemickém útoku. V roli speciálních agentů máte za úkol vnést řád do chaosu zhroucené společnosti a bojovat proti zločincům či mocichtivým ozbrojencům. Váš zájem je „zachránit, co zbylo“ a pomoci obyčejným lidem postavit se na nohy.

The Division 2

The Division 2

Zatímco první díl hry nás před třemi lety zavedl do zasněženého vánočního New Yorku, nyní se v pokračování vydáme o půl roku později do vyprahlého letního Washingtonu D.C. a jeho bezprostředního okolí. Podobně jako v NY, také zde se zformovala trojice nebezpečných organizací: od anarchistů přes hrdlořezy až po militantní fanatiky. 

Vše je ovšem o to vážnější, že Washington je tradičním sídlem politické moci v zemi a je zde celá řada infrastruktur, jejichž ovládnutím by extrémisté mohli získat prostředky k ovládnutí momentálně ochromené Ameriky. Navíc je samozřejmě potřeba pomoct obyčejným lidem v ulicích.

Poctivé pokračování

Na poměry podobně masivních online open world her nejsou tři rok vývoje příliš dlouho (Anthem trval šest let a Destiny ještě déle, pokud máme věřit příběhům o jejích skromných počátcích). Leckdo by tak mohl pochybovat o tom, zda hra bude dostatečně velká a dostatečně bohatá. Obzvláště vzhledem k tomu, že nejeden hráč z bety odešel s komentářem „je to úplně to samý jako jednička“. 

The Division 2

Podobně obavy ale rychle rozptýlí úvodní sekvence, během které se dozvíte, kolik různých studií se na hře podílelo. Ubisoft na tento kousek vrhnul bezprecedentní množství prostředků a vývojářů, takže výsledek je podobně rozsáhlý, jako loňský Assassin´s Creed Odyssey. Vizuální vylepšení jsou také nepřehlédnutelná.

S některými dojmy, že „je to stejné jako jednička“, je to trochu složitější. Ano, hra se hraje velmi podobně a má podobnou strukturu. Nicméně to je pro řadu dalších lidí naopak plus, jelikož prostě dostanou více toho, co měli rádi. Navíc je velmi důležité, že na rozdíl od Destiny 2 vývojáři zvládli přenést původní hru do nového světa se všemi vylepšeními, které za ty tři roky nasbírala a jde tedy o plynulé navázání na jejich přirozenou evoluci. 

The Division 2

The Division 2

Především však pod povrchem hry najdete dostatek inovace, díky které je hra ještě zábavnější a pestřejší. Tím nejdůležitějším je přitom nová rovnováha mezi hráčem a protivníky. Obě strany jsou mnohem zranitelnější a díky tomu mnohem komplexněji manévrují, vyzbrojeny plejádou nových zbraní a nástrojů.

Příběh na pozadí

Leckdo byl před třemi lety zklamán příběhem první hry, protože nepochopil jeho těžiště. Ani jeden díl Division není tradičním příběhem o cestě hrdiny a jeho přátel za poražením zloducha nebo tak něco. Jednotlivé postavy samy o sobě nejsou příliš důležité. Je to realistický příběh města a lidí v něm jako celku. 

The Division 2

Podobně jako některé žánrové filmy (nejlepším příkladem je „Contagion“ od režiséra Stevena Soderbergha) se Division soustředí na celkovou mozaiku mnoha lidských osudů a pádu civilizace jako takové. Témata jsou zde politická a společenská, nikoliv osobní. Jde o poměrně dospělou formu vyprávění, kterou neocení každý, ale pro náročnější hráče může být velmi poutavá.

Další názor

Ondřej Zach

Myslím, že k Martinově vyčerpávající recenzi není moc co dodat. The Division 2 kašle na hatery a je přesně takový, jak jsem si ho jako fanda představoval. V jádru se hraje jako jednička, je to tedy looter shooter založený na krytí. Vylepšeno ovšem bylo snad všechno.

Zničený Washington DC je ještě detailnější než zasněžený New York a vyřádí se v něm všichni fandové virtuálního fotografování. Aktivit v herním světě je o něco víc, mise jsou opět pečlivě nadesignované a napínavé přestřelky vám nedají na vyšší obtížnost vydechnout. Dvojka je přitom robustnější a sázka na pomáhání komunitám se vyplatila, protože komunity kromě herních výhod pomáhají budovat atmosféru města, které se pomalu staví na nohy.

Bál jsem se, že se „to samé“ brzy omrzí, ale nestalo se tak. Chyby se hledají jen těžko. Za mě už chybí jen ten wow efekt, jako když jsem poprvé vyběhl do zničeného, zasněženého New Yorku. Mělo to svoje temné kouzlo. Washington DC je přitom mnohem detailnější, což se projevilo na na nárocích: dvojka vyžaduje o něco lepší železo než jednička, optimalizace je ovšem perfektní. Co se příběhu týče, námět je dokonalý, postavy ovšem sklouzávají k schematičnosti.

Chválu zaslouží bezproblémový start bez klopýtnutí i dostupnost obsahu pro hráče na maximální úrovně. Zatímco u jedničky nebyli tvůrci na něco takového připraveni a placená DLC to jen zazdila, ve dvojce se město pokusí ovládnout nová frakce s novými vychytávkami. Znám už je také plán nového obsahu pro první rok, který bude za cenu, která se nedá odmítnout: zdarma. 

Hodnocení: 90 %

The Division 2 (PC)

Osobně miluji realistické techno thrillery a vize současné společnosti decimované bezprecedentní morovou ránou mě fascinuje, takže jsem si sehnal všechny doplňující knihy a materiály ke hře, posbíral všechny skryté nahrávky a fotografie ve hře samotné a vše pečlivě studoval. Je za tím vidět dospělá a informovaná promyšlenost každého aspektu realistického pádu civilizace a je fascinující to studovat a přemýšlet nad tím. 

Zároveň se místy dočkáte i nějakého toho drobného lidského příběhu, který umí vyděsit nebo dojmout. Jinými slovy, pokud hledáte strhující filmovou kampaň, v téhle hře ji nenajdete. Pokud ovšem dokážete ocenit rafinovaný world building a propracované pozadí herního světa, má hra co nabídnout. Po dohrání musím říct, že mi druhý díl připadal ještě více posunutý tímto směrem než ten první.

Strhující smyčka

Zatímco jiné hry možná nabízejí napínavější příběh, Division 2 nabízí dokonale strhující hratelnost, v jejímž jádru jde dokonale vyladěná klasická smyčka, známá již od doby prvního Diabla: hráč zlikviduje nepřátele v lokaci, vrátí se do základny roztřídit a vylepšit kořist/vybavení a následně se vydá do nové, náročnější lokace opakovat to samé. 

Lootu zde padá požehnaně. Někdy jsem ani nestihl nasadit či vyzkoušet novou zbraň, protože mi hned padla další, ještě silnější. Vybavení a hlavně zbraně jsou pestré, silné a použitelné. Také schopností a vlastností k odemykání a levelování postavy je požehnaně. Nepřátel je dost druhů a vyžadují různé taktiky, prostředí umí překvapovat svou pestrostí… zkrátka a dobře, všechny aspekty klasické formule zde šlapou na plný výkon.

A díky tomu je samozřejmě radost hrát, přičemž hodiny utíkají jako minuty a mnoho hráčů se při pohledu na hodinky po vypnutí hry dost podivilo. Těžko hledat lepší důkaz kvalit hry, než skutečnost, že vám čas utíká jako splašený. Jak bylo to přísloví? „Posaď si na klín krásnou dívku a hodiny ti utečou jako minuty… ale sedni si na rozpálená kamna a sekundy ti připadnou jako věčnost.“ 

The Division 2

The Division 2

To se samozřejmě ještě násobí, pokud máte kvalitní tým a do hry se ponoříte s přáteli. Kooperativní online hry jsou oblíbenou společenskou zábavou moderních generací, protože umožňují si příjemně popovídat a užít si spoustu zábavy i sehrané týmové spolupráce, zatímco se věnujete své oblíbené hře. 

Pokud se vám podaří takový tým sestavit, budete se do hry rádi vracet i kvůli němu. Proto mám velkou radost z nového klanového systému, kde může až 50 hráčů nosit svoji vlajku a pracovat na extra vylepšeních a výhodách pro celou skupinu.

Boj

Jako veterána s tisíci hodin na kontě z prvního dílu mě nejvíce překvapilo a potěšilo střílení samotné. Division není čistokrevná střílečka, člověk musí přijmout fakt, že jde o RPG hybrida, kde schopnosti a statistiky hrají větší roli než kalibr zbraně. Přesto hra nabízí skvělý pocit z používání realistických zbraní. Pokud hrajete na základní obtížnost, rychlá dávka ze samopalu smete většinu běžných nepřátel. Stejně jako silná puška dokáže zabít jednou ranou do hlavy; v některých případech i toho nejsilnějšího bosse.

The Division 2

Hlavní rozdíly a vylepšení oproti prvnímu dílu spočívají ve vylepšené umělé inteligenci. Spolu s novými nástroji (například létající dron nepřátel vás dokáže vyhnat z každého krytu) nepřátelé přinesli také nové taktiky a mnohem častěji se vás budou snažit obejít nebo ochromit všelijakými chemikáliemi či zápalnými zbraněmi. 

V praxi tak zmizela kdysi spolehlivá taktika „zakopat se v krytu a postupně z něj vykukovat, dokud není místnost vyčištěná“. Kdepak, nepřátelé si k vám cestu najdou a boje tak obsahují mnohem více pobíhání, přeskakování a divokého střídání pozic.

The Division 2

The Division 2

Velkou součástí nové dynamiky je mnohem výraznější zranitelnost obou stran. Ať budete vybaveni jakkoliv a hrát na jakoukoliv obtížnost, pokud přehlédnete obyčejného „červeného“ protivníka s brokovnicí, který se vám dostane do zad, budete mrtví dříve, než mrknete. To samé vám provede i podceněný ostřelovač na druhé straně místnosti nebo ignorovaný granát. Naštěstí se to týká i protivníků, kterým můžete cíleně rozstřílet určité části brnění, aby se stali podobně zranitelnými, jak vy (neplatí to na masochistickou nejvyšší obtížnost kde je každý protivník jako malý boss). Boje je tedy nabízejí mnohem více pestrosti a adrenalinu.

První týden

Za prvních 50 hodin s hrou jsem (kromě jiného díky skvělé partě) dohrál všechny hlavní i většinu vedlejších příběhových misí a dosáhl na maximální úroveň (30) ve hře. Následně jsem vylepšoval své Gearscore (součet kvality a síly vaší výzbroje a vybavení), abychom se mohli porvat s misemi a pevnostmi, odemykajícími přístup do vyšší obtížnosti herního světa: prošli jsme tak na World Tier 1, pak 2, 3 a 4. Tak jsme se postříleli s několika dalšími hráči v Dark Zóně, kde jsme dosáhli zhruba třicáté úrovně. 

The Division 2

Naše Gearscore se ustálilo na aktuální maximální hodnotě 454. Bohužel to není skutečné maximum, protože ve hře je ještě jedna pevnost (Tidal Basin) vedoucí do Tieru 5 (Gearscore 500), ale vývojáři ji odemknou až později. Snad proto, aby mohli hráči normální páteční verze dohnat hráče z úterního Early Access přístupu. Pro hardcore skupinu, jako je ta naše, to bohužel znamená, že nemůžeme přesně doladit naše vybavení. Ale můžeme alespoň sbírat blueprinty a suroviny.

Na herní mapě je pořád vidět tuna obsahu, která nás čeká a uživatelé Redditu začali odhalovat všemožná tajemství, jako jsou schovaní Hunteři se speciálními odměnami. Pavučina všemožných aktivit ve hře je pestrá a bohatá. Zároveň jsou její jednotlivé složky výrazně propracovanější, než v první hře. Tam jste prostě dali civilistovi na ulici lahev s vodou a on vám za to dal čepici. 

Zde můžete na vlastní oči sledovat, jak skupinka civilistů vyráží z jejich osady pro zásoby, jak komentují jednotlivé oblasti a budovy podle jejich zdánlivé nebezpečnosti, či že si troufnou na nepřátelské území, protože vás mají sebou. Můžete jim pomoct nasbírat zásoby a pak je doprovodit zpět do osady. Pokud je mezitím přepadnou, můžete světlicí přivolat posily nebo jim z osady pošlou pomoc, pokud jsou na dohled. Na závěr vám poděkují a odnesou nové zásoby do skladu v osadě.

Těžko hodnotit podobně hluboké a dlouhodobé hry, které budou přirozeně evolvovat s každým patchem a DLC. Nicméně hra vypadá úžasně, hraje se ještě lépe a nabízí spoustu obsahu, včetně smysluplné endgame. První dny ji trápilo několik nepříjemných chybek (zaseknutý Tier 3, crashující létající dron), ale ty byly rychle opraveny. 

Jediný hlubší technický problém je podle všeho streaming. Hra sice nabízí obrovský otevřený svět prakticky bez loadingu (kromě záměrného teleportování hráčem) ale někdy (velmi vzácně) nestíhá načíst všechny jeho aspekty správně, což se může projevit na absenci kolizí, v horším případě grafiky. Za těch 50 hodin s hrou se mi to stalo na PS4 Pro dvakrát. Celkově jde ale o ucelené balení krásné, zábavné, pestré a hluboké hry, které nastavuje novou laťku tomu, jak má vydání hry tohoto žánru vypadat.