RECENZE: Oddworld: Soulstorm je depresivní, umí potrápit a stojí za to

Oddworld se vrací ve formě. Je náročný, temný a vizuálně podmanivý. Fandy původních her nezklame, ale jestli okouzlí nové hráče stejně, jako okouzlil herní komunitu před víc než dvaceti lety, je s ohledem na občasná frustrující místa a některé technické problémy těžké říct.

Jsem ona generace, pro kterou byl Abe ze série Oddworld ikonickou postavou. Ale pravdou je, že byť jsem hrál předchozí Oddworldy a vybavil jsem si například to, že někdy uměly být docela obtížné, tak jsem trochu pozapomněl na to, že po příběhové stránce jsou to vcelku temné hry. A nový díl s podtitulem Soulstorm jde v tomto ohledu ještě malinko dál.

Hlavním hrdinou zůstává Abe, což asi není překvapením, a stejně tak není překvapením, že musí zachránit členy svého národa, kteří trpí ve světě, kde je anarchokapitalismus alfou a omegou dění.

Příběh je napsán dobře, udrží vaši pozornost, ale na duši váš příliš nezahřeje, protože byť tu nechybí černý humor a odlehčené momenty, je atmosféra docela mrazivá. Soulstorm umí zahrát na emoce a pokud nejste z kamene, hra vás nenechá chladnými.

Citový dopad je podpořen i tím, že v případě nebezpečí ucítíte změnu srdečního pulsu hlavního hrdiny. Na hratelnost to sice nemá vysloveně velký dopad, ale svým způsobem se díky tomu víc sžijete s Abem. Musím se ovšem přiznat, že v některých momentech, kdy jsem se musel opravdu soustředit, to narušovalo mou koncentraci.

Fandové vědí, že Oddworld byl vždy určitou sociální kritikou a nebyl určen primárně pro děti. Právě to by mohlo nováčky zaskočit, protože hlavní hrdina sice spadá do kategorie „je tak ošklivý, až je roztomilý“, ale námět her Oddworld moc roztomilý není. Dětští hráči tedy rozhodně nejsou cílovou skupinou.

Připravte si notnou dávku trpělivosti

Nejde jen o scénář. Hra umí být docela brutální (nepřátelé, kteří se rozletí na krvavé kusy, nejsou asi vhodnou podívanou pro mladší generace). Ani náročnost nového Oddworldu není nízká.

K dispozici je několik stupňů obtížnosti, ale ani ten nejnižší není procházkou růžovým sadem. Ti, kdo mají zkušenosti s předchozími hrami, vědí, že Oddworldy sice mohou působit na první pohled jako typické skákačky, ale je to omyl.

Což se týká i Soulstormu. Ano, hopsat z plošinky na plošinku sice budete, a často, ale rozhodně není na místě očekávat dynamickou skákačku, ve které se nezastavíte. Preferován je naopak pomalý a promyšlený postup napříč dlouhými úrovněmi.

Tak šel čas s Oddworldem

První hra ze série Oddworld se objevila v roce 1997 a nesla podtitul Abe's Oddysee. Slavila velmi slušný úspěch, takže o rok později se na pulty dostalo pokračování Oddworld: Abe's Exoddus. Na další titul Oddworld si museli zájemci počkat zhruba tři roky a nešlo o právoplatný třetí díl, ale dějovou odbočku jménem Oddworld: Munch's Oddysee, která navazovala na Abe's Oddysee. V roce 2005 pak byla uvedena hra Oddworld: Stranger's Wrath. Ta přišla s novým hrdinou známým jako Stranger, ale na zábavnosti jí to neubralo a setkala se s velmi pozitivním přijetím. 

Sérii Oddworld se nevyhnula vlna remaků, restartů a rebootů. V roce 2014 byl zájemcům nabídnut remake Abe's Oddysee nazvaný Oddworld: New 'n' Tasty! Letos jsme se pak dočkali hry, která na něj navazuje, a to Oddworld: Soulstorm. Jde o novou verzi Abe's Exoddus, ale aby to nebylo jednoduché, tak se nejedná vysloveně o remake, ale spíš o nový pohled na již známý příběh.

Soulstorm po vás chce, abyste přemýšleli nad tím, jakým způsobem se dostanete dál, a budou testovány vaše mozkové závity. Ne snad tak, že by se zavařily, ale nebude ničím výjimečným, že se zastavíte a budete přemýšlet nad tím, jak se co nejlépe dostat z jedné strany obrazovky na druhou, aniž by Abe skončil zraněn nebo hůř.

Klíčové jsou schopnosti a předměty, které má hlavní hrdina k dispozici. Nabídka je vcelku široká – Abe může používat lahve s vodou k hašení ohně, explozivní lahvičky, které dokážou upálit protivníky nebo otevřít cestu dál. Nechybí ani lepicí páska ke svázání nepřátel, případně miny nebo světlice.

Některé předměty Abe najde, jiné si vyrobí (což je novinka). Jsou tu ovšem i schopnosti jako například plížení a ovládání mysli nepřátel. A asi vás nezaskočí, že s tím se dá užít velká legrace.

K úspěchu nevede jen jedna cesta

Design úrovní je obvykle vystavěn na tom, že neexistuje pouze jeden správný postup, ale je jich více s tím, že některé jsou poměrně lehké, zatímco v případě jiných se pořádně zadýcháte. Je důležité zhodnotit situaci a to, jaké předměty a talenty máte k dispozici, a rozmyslet si, jak vše nejlépe využít, protože jinak to bude doslova boj o holý život.

Oddworld: Soulstorm

Rozhodně si nevystačíte jen s hrubou silou nebo s pár kousky z inventáře. Je nutné kombinovat různé přístupy, jinak bude cesta k cíli hodně trnitá a skoro nemožná. A ano, někdy to může být frustrující.

Budete zkoušet různé přístupy a stejně vás potká jedno selhání za druhým. Je dobré se na to připravit, protože Soulstorm vám sice nabídne slušný počet nápověd, ale ne vždy vás vodí za ručičku. Přijít na určitá řešení problémů (případně je úspěšně realizovat) nebude snadné, plus v některých pasážích hraje hlavní roli náhoda a ne vaše opatrnost, reflexy a bystrost.

Opravdovým oříškem je zajištění toho, aby přežilo co nejvíc členů vašeho národa. I v Soulstormu je přítomen takzvaný Quarma systém, který zaznamenává počet zachráněných svěřenců (a nově i zabitých nepřátel). Úrovně si samozřejmě můžete zopakovat a zkusit je dokončit s lepším výsledkem, ale jak bylo řečeno, levely jsou poměrně dlouhé a je otázkou, jestli se vám do toho bude chtít. Pro někoho je to, že Quarma ovlivní konec příběhu hry, dostatečná motivace, pro jiné pravděpodobně ne.

Ovládání není ideální

Soulstorm není svižná záležitost, ve které je nutné, abyste se na plošinky vždy trefovali s přesností na milimetry, nicméně i tak je ovládání docela „tuhé“.

Na ovládací prvky je nutné někdy víc zatlačit, aby Abe udělal, co má, a stejně budete mít často pocit, že ovládání nereaguje dostatečně svižně. Někdy je to záměrné. Tvůrci už v minulosti oznámili, že ve chvíli, kdy bude čelit Abe nějakému riziku, budou některé ovládací prvky víc „vzdorovat“, Problém ale je, že i v momentech, kdy nehrozí bezprostřední nebezpečí, je někdy nutné tisknout například analogové páčky s překvapivě velkou silou. Od hraní vás to neodradí, ale zážitku to nepomáhá.

Oddworld: Soulstorm

Stejně jako fakt, že občas narazíte na problémy ve stylu toho, že je checkpoint obklopen nepřáteli, a pokud jste u něj „oživeni“, protivníci vás zabijí dřív, než se na něco zmůžete. Tvůrci vydali už několik patchů, které určité chyby opravují, ale asi ještě nějaký pátek potrvá, než zmizí všechny podobné nedotaženosti.

Audiovizuální zpracování se naopak povedlo. Grafika je vypilovaná a některé scenérie vypadají velmi pěkně. Zvládnutý je i dabing.

Soulstorm je kvalitním přírůstkem do série, který fandy původních her nezklame, drží se toho, co si na nich lidé oblíbili a „modernizuje“ herní mechanismy jen v takové míře, aby nebyl pošlapán odkaz předchozích projektů. Je ale otázkou, jestli to bude stačit k přilákání dostatečného množství nových zájemců. Přece jen, nemalý počet frustrujících míst, pomalé tempo a technická nevyladěnost určitě dost lidí zaskočí.

Na druhou stranu, hra je nabízena v rámci předplatného PS+ zdarma, což určitě pomůže popularitě Oddworld: Soulstorm. A je to jen dobře. Možná nováčky Oddworld neokouzlí tolik, jak mou generaci před více než dvaceti lety, ale alespoň jim ukáže, co „frčelo“ v dobách „dávno minulých“.