RECENZE: Doom Eternal se vrátil a je těžší než kdy předtím

První příběhové DLC k letošnímu pokračování řežby Doom Eternal nazvané The Ancient Gods – Part One je tu. Opět je to masakr a to nejenom, co se hratelnosti, ale i obtížnosti týče.

Letošní Doom Eternal je těžká pecka. Kultovní řežba se vrátila v plné polní a uzemnila nás i fanoušky brutální hratelností, pekelným bestiářem nepřátel, početným zbrojním arzenálem a excelentní technickou stránkou. 

Akorát to naprosto nemístné hopsání nás štvalo a příznivci multiplayeru si na své moc nepřišli. Jak už to tak v dnešní době bývá, téměř žádná hra nevychází kompletní, a tak tu máme DLC, které je rozděleno na dvě části. 

Doom Eternal: The Ancient Gods – Part One (dále jen DETAGPO) je čistě příběhovou záležitostí. Přístup k ní získáte, pokud vlastníte Deluxe edici hry, nebo si za pět set padesát korun můžete DLC přikoupit. K dostání je i standalone verze, ale tu nedoporučujeme. Určitě si zahrajte nejdříve základní Doom Eternal. Jinak budete na přídavek koukat jako satanisty obětované tele na krví namalovaný obrácený pentagram na branách do pekla.

Upgrady zbraní jsou od počátku na maximu

DETAGPO vám totiž nic nevysvětluje, nemá tutoriál a vrhne vás rovnou do akce. Jedinou výhodou je, že jsou všechny upgrady zbraní přítomny od počátku, takže je vaše palebná síla naboostovaná na maximum. Bude se to hodit, věřte nám. První DLC je zatraceně těžké. Mnohdy až nesmyslně. 

Příběh navazuje tam, kde skončila hlavní hra. Doom Slayer zlikvidoval Icon of Sin i Khan Maykra, avšak Země stále není v bezpečí. Zůstala totiž otevřená brána do Urdaku a z ní k nám mohou stále proudit monstra a démoni. Nebo tak nějak. Příběh nebyl silnou stránkou Doom Eternal a ani tentokrát tomu není jinak, i když je závěrečný cliffhanger docela cool. 

Vyčítat sérii Doom špatnou story je mimo. My to víme, proto to nebudeme hrotit. Co se herní náplně týče, zůstalo vše při starém. Pořád je to parádní řežba, která nás v březnu tolik nadchla.

Stále je nutné být neustále v pohybu, uhýbat útokům a zabíjet nepřátele zblízka vlastníma rukama, motorovou pilou i zdálky střelnými zbraněmi. Z rozčtvrcených a i v krvavou kaši proměněných protivníků vypadává zdraví, pancíř i munice. Kdo se zastaví, ten smrdí krchovem. V DLC vás čekají tři nové úrovně slušné rozlehlosti. První je mořská základna UAC v Atlantiku, kterou důkladně prozkoumáte zvenku i zvenčí. 

Dokonce se dostanete díky podvodnímu obleku pod hladinu, kde se do vás může zakousnout žralok! Tato lokace je velmi dobře designovaná a srší z ní atmosféra. Stísněné chodby střídá rozbouřené moře, temnou oblohu nad vámi protínají blesky a kolem se potápějí zničené lodě. Jo, toto místo se povedlo. I druhá lokace nazvaná krvavé bažiny je cool. Podíváte se do hororově vypadajících močálů a bahnitých údolí. Atmosféra je tíživá a temná. Taková, jaká má být.

Až nesmyslně těžké

Pár míst připomíná uzavřenou arénu. Poslední úroveň se jmenuje The Holt a jde o město mimozemské rasy Maykr s přilehlými lesy. To je nejslabší a připomíná spíš několik k sobě poslepovaných arén. DETAGPO je pekelně těžká hra. O dost těžší než samotný Doom Eternal. Druhá obtížnost Hurt Me Plenty (Hodně mi ubližuj) sice nezní jako normální, ale v tomto DLC jde o brutálně těžký nesmysl. Zvlášť konec hry je k naštvání a nervy budete mít při hraní nadranc. Stejně jako my.

Doom Eternal: The Ancient Gods – Part One

Obtížnost je nevyvážená, protože na Hurt Me Plenty i zkušení hráči umírají jako lumíci a dát si Doom na I’m Too Young To Die (Jsem příliš mladý na to, abych umřel) je docela ostuda. Navíc vysoká obtížnost působí trochu lacině. Mezi tyto dvě zmíněná nastavení by to chtělo přidat ještě jednu. Hra se s vámi rozhodně nemazlí, protože už po pár minutách hraní na vás vystartuje Marauder.

Tento rohatý parchant ozbrojený dvouhlavňovou brokovnicí a sekyrou je jeden z nejtěžších nepřátel v celé historii série Doom. Když už jsme u nepřátel, v DETAGPO narazíte na nové protivníky. S trochou nadsázky je jedním z nich i už zmiňovaný žralok. Život vám bude ztěžovat střelecká věž s obřím okem, která na vás bude nemilosrdně útočit, dokud ji neodstraníte. Jakmile narazíte na houf nepřátel, a že na něj narazíte nezřídka kdy, je nejlepší strategií zlikvidovat nejdříve střílny. 

Další protivník – duch Spirit, je také nepříjemnost sama. Jde o entitu, která posedne jakéhokoliv nepřítele a ovládne ho. V tu chvíli se také stane o poznání odolnější, takže je jeho likvidace náročnější. Jakmile takto posíleného fujtajbla sejmete, Spirit z něj vyletí a hráč má několik sekund, aby ho zlikvidoval. Jinak se převtělí do dalšího monstra a vy máte po ptákách. Teda spíše po kejháku.

Nenáviděné hopsání je zpět

Jediným způsobem, jak obnaženého ducha dostat, je usmažit ho sekundárním útokem plasmové pušky – paprskem. Musíte si pospíšit. Posledním nováčkem v bestiáři je Blood Maykr – krvavý anděl oblečený ve zlaté zbroji, jenž svoji slabinu odhaluje jen na okamžik. Jak už název napovídá, jde o příslušníka transdimenzionální rasy Maykr. 

Bossové také nechybí, ale těmi se nechte překvapit. Noví nepřátelé jsou fajn, ale nepatří do stejné ligy jako základní sestava. Největším nepřítelem je vyjma přepálené obtížnosti také hopsání. V základní hře jsme ho nenáviděli my, nenáviděli jste ho vy a nenáviděl ho kdokoliv jiný. Skákání je zpět, a to v hojné míře. A je to stejná protivnost jako minule. Doom Slayer přece není Mario! Na DLC se asi začalo pracovat zároveň s Doom Eternal, jinak si jeho přítomnost v DETAGPO nedokážeme vysvětlit. Proč dávat do add onu znovu něco, co neměl nikdo rád?

Chceme se také vrátit ke zmíněné „arénovosti“ části úrovní. Často se stává, že vás hra v takové aréně uzavře a musíte vyvraždit vše, co se vám postaví do cesty. V takových chvilkách se stává DETAGPO fraškou nehodnou odkazu série Doom. Hra v těchto momentech připomíná spíš Serious Sama, což je sice série, kterou mámě docela rádi, ale tentokrát to nemyslíme jako pochvalu. 

Doom Eternal: The Ancient Gods – Part One

Životnost přídavku je na poměry DLC velmi slušná. Pohybuje se kolem 8 a více hodin. Záleží, jakou obtížnost si zvolíte. Nedivili bychom se, že by to bylo i 15 a více, pokud jste masochisté a rádi umíráte. 

Co se týče technického zpracování, je na té nejvyšší možné úrovni. Testovaná verze na Xboxu One X běžela neskutečně hladce bez jakéhokoli zpomalení v 4K rozlišení upscalingovaném z 1800p. Hudba je trochu méně výrazná než v hlavní hře, ale ani to nevadí. DETAGPO nedosahuje kvalit Doom Eternal, protože má neduhy navíc, ale fandy série a jejich krvelačnost určitě ukojí.