RECENZE: Definitivní edice Mafie je remake, který zahřeje na srdci

Nejslavnější česká videohra všech dob se dočkala plnohodnotného remaku, který se většině fanoušků zalíbí. Jistě se však najdou i pamětníci, kteří nad ním a jeho změnami budou hudrovat.

Už tomu bude osmnáct let, kdy vyšla ceněná česká videohra Mafia: The City of Lost Heaven od Illusion Softworks, která se stala díky svým kvalitám v rodné zemi hotovým kultem. Nyní je tu remake od vývojářů z Hangar 13, v jehož týmu najdeme i Čechy z pražského a brněnského studia. Jsme vážně rádi, že se na novodobé podobě nejlepší české videohry podíleli i domácí vývojáři. 

Její příběh je moc dobře znám. Hlavním hrdinou je drožkař Tommy Angelo. I když si vydělává na živobytí poctivě řízením taxíku, zkříží mu cestu mafiáni Paulie a Sam z gangu dona Salieriho, kteří jsou pronásledováni gangstery ze znepřátelené rodiny. Poté, co jim pomůže, se kvůli nešťastnému sledu dalších událostí dostává do mafiánské rodiny a pomalu, ale jistě se stává jedním z jejích nejschopnějších gangsterů. Příběh původní hry byl téměř dokonalý a nejinak je tomu i u remaku. Pro mnohé hráče však bude hodně kontroverzní.

Změny v příběhu

Jádro příběhu je stále silné a všechny zásadní události zůstaly nepozměněny. Přibylo několik nových scén, které rozšiřují story zajímavým způsobem. Několik scének však chybí, což pamětníci neponesou dobře. Chápeme to, ale nad tím je potřeba se povznést. Pokud si hru chcete užít a nehrát si na bručouny, kteří si pod kníry mumlají „starší je lepší,“ přistupte ke hře s otevřenou myslí. 

Toto je remake, který si zahrají i mladší generace hráčů, kteří by v době vydání originálu neudrželi ani gamepad v rukách. Jaké scény byly změněny nebo vystřihnuty, rozhodně neprozradíme, abychom vás nepřipravili o překvapení. Naznačíme však, že se z nemalé části týkají Sáry. Řada postav se dočkala naprosto nového vzhledu. Nejpatrnější je to u Paulieho, ale i třeba samotný don Salieri vypadá docela jinak. Nám se bez výjimky nové a vylepšené podoby postav líbí. Jsou hezčí, stylovější a do hry se náramně hodí.

Silný příběh hry se nese ruku v ruce s bezkonkurenčním českým dabingem. Již v originálu byl skvělý a zde tomu v jeho novodobé podobě není jinak. Zejména Petr Rychlý jako Paulie předvádí životní výkon, který nás posadil na zadek. Ale i Luděk Čtvrtlík (Sam), Alexej Pyško (detektiv Norman) nebo Marcel Vašinka, který nahradil zesnulého Antonína Molčíka v roli dona Salieriho, jsou skvělí. Český dabing je jednoznačně jednou z nejsilnějších stránek hry i jeden z důvodů, proč byste si ji měli zahrát. 

Mafia: Definitivní Edice

Ovšem ani on není bez chyb. Jde o maličkosti, ale přesto je nelze přeslechnout. Některé postavy mluví o poznání tišeji než jiné. Úsměvné je také, když různí lidé vyslovují některá jména jinak než ostatní. Co nás však nejvíc štvalo – a je nám jasné, že to kvůli tomu od vás čtenářů schytáme v diskuzi – byl výkon Marka Vašuta alias protagonisty Tommyho. Jasně, mluvil ho i v originále, ale...

Marek Vašut se moc nepředvedl

Zejména v počátku hry děsně tlačil na pilu a snažil se mluvit hlubším hlasem, než ve skutečnosti má, což je nejenom směšné, ale i trapné. Později od toho upustil, ale i tak nám přišlo, že ho moc dabing nebavil a při několika scénách působí děsně znuděně. Takže za nás ne, toto se moc nepovedlo. Jen tak pro zajímavost – anglický dabing je na vysoké úrovni jako ten český. 

Hudební doprovod je stylový a ve hře zazní spousta dobových písní z třicátých let od umělců, jakými jsou Duke Ellington, Django Reinhardt a Louis Armstrong. Některé znáte z originálu, další se objevují v remaku poprvé. Dramatickou hudbu si užijete v příběhových videosekvencích i za jízdy. Písně pak znějí z rádia. To můžete přepnout i na zpravodajství, které je však z nepochopitelného důvodu výhradně v angličtině. Atmosféra je i díky hudbě skvělá. Útočit na vás bude ale především díky městu Lost Heaven, v němž se hra odehrává.

Vytvořeno bylo podle Chicaga třicátých let a jeho předělaná verze je ještě lepší než ta původní. Lost Heaven bylo totiž rozšířeno a působí mnohem živějším dojmem než kdykoliv předtím. Provoz je hustý, všude se procházejí davy lidí a každá lokace je osobitá, ať už jde o Malou Itálii, čínskou čtvrť nebo venkov za městem. Atmosféru podtrhuje i změna denní doby a počasí. Noční jízda deštivým Lost Heaven je fakt něco. 

Mafia: Definitivní Edice

Co se herního stylu týče, je Mafia: Definitivní edice stále městskou akcí viděnou z pohledu třetí osoby. Hru žene kupředu její příběhový režim, který se skládá z dvaceti misí a nenechá vás ani na chvíli vydechnout. Akci střídají střihové sekvence a další akce. Nejsilnější stránkou hry jsou části, kdy usednete za volant jednoho z mnoha sice nelicencovaných, ale viditelně dobových vozů nebo nově i motorek. Jejich přítomnost jsme přivítali s vděkem. Arkádové ovládání je velmi příjemné a sedne do rukou.

Přestřelky ujdou, ale pěstní souboje stojí za starou belu

Zanedlouho budete pomocí DualShocku 4 řezat smyky jako zkušený závodník. Náplň misí je zábavná. Dojde na honičky, pronásledování, adrenalinové úprky před policií i legendární závod. Ten však není ani zdaleka tak obtížný, jak tomu bylo v originálu. Pokud by pro vás bylo ježdění příliš snadné, lze přepnout na realističtější jízdu. Stejně tak můžete zpřísnit i pozornost policie, která bude pozornější vůči vašim přestupkům. Na nějaké podplácení ale zapomeňte, to ve hře není. 

Při projíždění Lost Heaven vám bude pomáhat nejenom minimapa zobrazující směr k cíli, ale i chytré šipky přímo ve hře zpracované ve stylu nenápadných dopravních značek. Jakmile vystoupíte z vozu, už to taková sláva není. Přestřelky nejsou vyloženě špatné, na rozdíl od naprosto nejapných a zastaralých pěstních soubojů, ale kvalit honiček a jízdní náplně hry prostě nedosahují. Nově je k dispozici krycí systém, který znáte z druhého nebo třetího dílu.

Upřímně se hodí. Do rukou se vám dostanou zbraně jako pistole, revolvery, brokovnice a chybět nemůže ani stylový Tommy Gun, který hodně kope. Odstřelovačku vezmete za celou hru do rukou jenom jednou. Granáty a Molotovovy koktejly dokážou změnit rychle tempo konfliktu. Přestřelky tak nakonec nejsou špatné, jen to není taková zábava jako za volantem. V jízdních misích prostě Mafia: Definitivní edice válí nejvíce. 

Mafia: Definitivní Edice

Hodně hráčů si stěžovalo na míření, ale s tím jsme na DualShocku 4 rozhodně žádné problémy neměli. Myslíme si však, že bylo ovládání primárně vytvořeno pro konzole a paradoxně na PC to s myší není taková sláva jako na PlayStationu 4. Ve hře dojde i na pěstní bitky, které občas okoření nějaká ta baseballová pálka. Ty jsou ale úplně marné, protože jde jenom o mačkání jednoho tlačítka pro útok a druhého pro uhnutí před soupeřovými výpady. V době, kdy nám Batman v sérii Arkham ukázal, jak bojovat s několika neřády naráz, je to bída.

Umělá inteligence moc rozumu nepobrala

Navíc konkurenční mafiáni nepobrali moc inteligence. Chovají se chaoticky a neopatrně vystrkují hlavy, abyste jim dali ránu přímo mezi oči. Nezřídka také běhají sem a tam a vyloženě čekají, až je odpravíte. Mafiáni z vaší rodiny přitom také mnohdy pobíhají na otevřených prostranstvích, jako by se nechumelilo, alespoň jsou však odolnější. Celkově není umělá inteligence nic moc. 

Příběhový režim vám zabere k dohrání něco málo přes deset hodin. Ani remake však nezapře svůj původ v osmnáct let staré videohře. Vedlejší mise si v něm neužijete. Město je sice otevřené, ale nejde o sandbox ve stylu Grand Theft Auto nebo Far Cry. K dispozici je i režim volné jízdy, ale ten stojí mimo hlavní kampaň, což je podle nás chyba. Je rok 2020 a tvůrci měli volné aktivity zakomponovat do hry jako takové. Pořádné vedlejší mise jsou to, co hře chybí, a ne že ne.

Pokud byste se zakoukali do vozového parku, což rozhodně není nemožné, potěší i drobnost v podobě Autoencyklopedie, v níž si ho můžete detailně prohlédnout. Nebyl by to remake v pravém slova smyslu, aby nepřinesl pořádně vylepšenou grafiku. A v tomto ohledu Mafia: Definitivní edice rozhodně nezklamala. 

Zadostiučinění pro konzolisty

Mafia: Definitivní edice pro PlayStation 4 technicky dokonalá rozhodně není, ale dá se v pohodě bez jakýchkoliv problémů hrát. To se však rozhodně nedá říct o konverzích Mafia: City of Lost Heaven pro PlayStation 2 a Xbox, které vyšly na začátku roku 2004. Jde o neskutečné zpraseniny původní hry, které se ani tehdy nedaly pořádně hrát a dnes už vůbec ne. Na PS2 jde o obludnost s odpornou grafikou, tristní viditelností, nekonečnými nahrávacími časy a trhaným frameratem. Konzole má samozřejmě limitovaný hardware, ale stejně šlo o ostudu. 

O to víc zamrzelo, že Xbox verze je jenom vyhlazenou PS2 verzí. Xbox má přitom výrazně větší výkon a PC architekturu k tomu, takže na něm šlo Mafii zpracovat rozhodně lépe. Vždyť na první konzoli od Microsoftu vyšly hry jako Half-Life 2 nebo Doom 3, takže je jasné, že jde o lajdáctví ze strany tvůrců. 

Remake Mafia: Definitivní edice si užijete na všech konzolích, nejhladčeji pak kvůli výkonu pochopitelně na Xboxu One X. PC verze je však technicky nejpropracovanější.

Město Lost Heaven je nádherné, změny počasí a denní doby jakbysmet. Modely postav jsou na poměry multiformátového titulu vážně propracované, krásné a hlavně jejich mimika je díky profesionálnímu motion capturingu téměř dokonalá. Jen škoda, že NPC se opakují a uvidíte ve městě spoustu klonů. Modely vozů jsou detailní a speciální pochvalu si zaslouží i odlesky. Ať už je zahlédnete na karosériích bouráků či v louži na silnici, vypadají báječně. Konzolová PlayStation 4 verze má však své specifické neduhy. Při jízdě na vás z dálky budou vyskakovat vozy.

Mafia: Definitivní Edice

Lepší než originál?

Není to ale taková hrůza, jako když vyjedete na venkov. Tam tráva vyskakuje odevšad, což působí vážně ošklivě. K tomu si připočtěte pár bugů a dvě totální spadnutí hry, které jsme zažili, a máte technicky nedokonalou verzi. Zde jsme však možná až příliš kritičtí, jelikož jde o drobnosti, se kterými lze bez jakýchkoliv problémů hru dohrát a užít si ji. Ukládá se totiž po záchytných bodech, takže i když se něco pokazilo, nemuseli jsme se vracet daleko. Nebojíme se říct, že spoustu z těchto problémů vyřeší brzké patche. 

Takže tu máme remake nejslavnější české hry a pocity po jejím dohrání jsou silné. Už jenom to, že se Mafia: City of Lost Heaven dočkala moderního remaku, je obrovská lichotka. Zvláště, když se i přes některé výtky vážně povedl. Není to nejdokonalejší hra pod sluncem, ale má své kouzlo sama o sobě, a byť nás ukamenujete, dnes už bychom si všemi deseti raději zahráli tento remake než originál, na kterém se už silně podepsal zub času. Zahoďte předsudky a užijte si hru jako my.