Na gangsterku Mafia: The City of Lost Heaven jsme dlouhá léta čekali, čekali, čekali... až jsme se konečně dočkali. Její vývoj byl před pár týdny zdárně dokončen a my se můžeme podívat, co podle vývojářů z české společnosti Illusion Softworks nejvíce charakterizuje správného mafiána.
Mafián musí být nekompromisní.
Proto u této hry nemáte pocit, že na vás z monitorů kouká nějaký amatérský projekt, který se na pulty obchodů dostal nakonec jen proto, že už vydavatel odmítl uvolnit na vývoj další peníze. Ne. Pokud je možné o nějakém titulu prohlásit, že je naprosto "dospělý", je to právě Mafia: The City of Lost Heaven. Žánrovým zařazením spadá někam mezi third-person akci a netradiční závody – tedy do stejné kategorie jako cenami ověnčené Grand Theft Auto 3. Narozdíl od něj se však jedná především o interaktivní film se vším všudy. Kromě obrovské hratelnosti (kterou postrádaly snad všechny tituly, které byly doposud za "interaktivní filmy" označovány) vás tedy čeká neuvěřitelně propracovaný příběh s gradujícím dějem a překvapivým rozuzlením, v dlouhých animovaných sekvencích profesionální kamera, atmosféru dokresluje klasická scénická hudba.
Mafián musí mít vaše sympatie.
Proto když se na začátku seznámíte s bývalým taxikářem Tommym Angelem, zastihnete jej na sklonku jeho zločinecké kariéry, kdy se dobrovolně rozhodne spolupracovat s policií. To aby bylo jasno, že stojíte na správné straně barikády. Celá hra je vlastně jedním dlouhým vyprávěním, ale za jak dlouho se dostanete na jeho konec, to záleží jen na vašich schopnostech. Jak asi víte (o tomto titulu se ostatně nezmiňujeme poprvé), Tommy si vydělával na živobytí původně jako taxikář a vyznával heslo "žít a nechat žít". Jednoho dne se však připletl do automobilové honičky dvou znepřátelených gangů... a za pár dní mu nezbylo nic jiného, než přijmout ochranu jednoho z nich a vydat se po šikmé ploše na dlouhou cestu do pekel. Zpočátku se mu sice život v "rodině" dona Salieriho docela zamlouval, ale postupně se začalo blížit ošklivé vystřízlivění...
Mafián nemůže být sám.
Proto dělá Tommymu společnost hned několik kumpánů. Jeho nejlepším přítelem je ostřílený Paulie, čas od času spolupracuje i s tvrďákem Samem, pro něhož je Salieriho klan jedinou rodinou. Mezi nezapomenutelné figurky patří ještě koktavý Ralph a stárnoucí expert přes zbraně Vincenzo. A všemu šéfuje don Salieri a jeho pravá ruka Frank (co myslíte, dojde na amputaci?).
Mafián musí být přesný.
Proto byl při tvorbě hry kladen obzvlášť důraz na to, aby vše odpovídalo dobovým reáliím. A jaké že to jsou? Mluvíme o 30. letech v USA. Doba, kdy Americe vládla prohibice, ekonomická krize a pochopitelně různé mafie. Město Lost Heaven, v němž se příběh Mafie odehrává, silně připomíná Chicago – včetně jeho centra, průmyslové části, čínské čtvrti, nadzemní dráhy a dalších detailů. Občas se však dostanete i za jeho hranice, protože některé mise se odehrávají například na závodním okruhu, u venkovské pumpy nebo na letišti. Vše je přitom zpracováno podle dobových předloh, takže pokud narazíte na nějakou nesrovnalost, jste buď naprostý odborník na novodobou historii – nebo se pletete. Ale spíš to druhé.
Mafián musí být skvělý řidič.
Proto se hnidopišství vývojářů silně podepsalo také na fyzikálním modelu vozů, kterých je ve hře hned několik desítek typů. Každý se na silnici chová přesně jako jeho skutečná předloha, takže vám bude chvíli trvat, než si na jejich jízdní vlastnosti zvyknete; vozy nemají ABS, v zatáčkách se dostanete do smyku raz dva a stokilometrová rychlost je opravdu hodně. Jestli vás přestal bavit život, není nic snadnějšího než sešlápnout plyn a rozjet se proti zdi. Nepřežijete ani vy, ani vůz. Dobrou noc a sladké sny.
Mafián musí být opatrný.
Proto zapomeňte na krvelačné přejíždění nevinných chodců a zběsilou jízdu přeplněnými ulicemi ve stylu GTA3. Zde si vás policie všimne nejen v případech, kdy zmasakrujete celou školku a vystřílíte polovinu města. Překročte povolenou rychlost a už ji máte v patách. Vytáhněte na ulici zbraň a už si můžete počítat průstřely v klobouku. Dokonce stačí projet křižovatku na červenou a je-li nějaký policista v dohledu, rozhodně vám to nepromine. U drobnějších přestupků a havárií se naštěstí spokojí jen s pokutou, pokud ale nezastavíte a snažíte se ujet, odpočinete si pěkně v chládku – a misi pojedete znovu. Mafia není arkáda, Mafia je skutečnost. Tedy, skoro skutečnost.
Mafián musí umět střílet.
Protože zhruba polovinu hry tvoří ryze akční úkoly. I zde je kladen velký důraz na realističnost, tvůrci udělali vlastně jen jedinou úlitbu hratelnosti – po misích jsou tu a tam rozmístěny lékárničky. Je jich ale málo, takže jakékoliv zariskování se vám může šeredně vymstít. Často na jejich použití stejně nebudete mít čas, protože stejně jako vaše nepřátele, i vás zprovodí ze světa jediná přesná rána z brokovnice. S tímto prvkem souvisí i další charakteristický rys Mafie – akční mise nejsou přeplněné nepřáteli, málokdy po celé lokaci narazíte na více než deset. A když k tomu dojde (mise na letišti, v garážích či v "opuštěné" věznici), pořádně se zapotíte. Nejen proto, že se budete 
mít co otáčet, ale i nervozitou. Schovává se někdo za tamtím sloupem? Neslyšel jsem tu právě dopadnout granát? Jak mám proboha postřílet ty parchanty se samopaly, když mám jenom obyčejnou pistoli a v ní jediný zásobník? Poslední mise v umělecké galerii je v tomto směru opravdu lahůdka. Vezmete-li v potaz ještě fakt, že postup hrou se ukládá automaticky po splnění nějakého zásadního úkolu (během mise v průměru pětkrát) a vy se tedy nemůžete spolehnout na quicksave, je to důvod pro orosená čela.
Mafián musí být chytrý.
Jinak by totiž nepřežil ani pět minut. No, pět minut možná ano, ale o moc déle ne. Každá z dvaceti zdejších misí v sobě ukrývá nějaký ten háček a je jen na vás, jak rychle jej odhalíte. Často se vám stane, že se vracíte k uložené pozici pětkrát, desetkrát, prsty drtí myš a klávesnici, z úst začínají unikat první nepublikovatelná slova... pak se zamyslíte a během minuty úkol zdárně zakončujete. Příklady raději uvádět nebudeme, abychom vás nepřipravili o to nejlepší, ale dáme vám jednu radu - v takovýchto okamžicích neberte Mafii jako hru. Pokuste se na ni podívat jako na výjev ze života a poznáte, co děláte špatně.
Mafián musí být švihák.
Po grafické stránce tedy nejde Mafii prakticky nic vytknout. Interiéry jsou bohaté na detaily a co v rozsáhlých exteriérech nešlo takto podrobně vymodelovat, více než dostatečně vynahrazují jedny z nejpreciznějších textur, jaké jste kdy mohli vidět. Od kovových a skleněných povrchů či od vodní hladiny se odrážejí sluneční paprsky, z rozbitého chladiče stoupá hustý dým, na zdech se rozstříkává krev... Všechny pohyby jsou navíc velice plynulé a autentické – aby ne, když téměř na vše bylo použito motion capturingu. Zvláštní kapitolou jsou četné dlouhé animované sekvence, v nichž jsou výborně rozanimovány i obličeje jednotlivých postav. Nejen, že pohyby rtů jsou synchronizovány s mluveným slovem, ale tváře navíc dokáží vyjádřit pobavení, vztek, údiv, strach... zkrátka vše.
Mafián musí mít dobrou vyřídilku.
A tak i ozvučení hry je skvělé. O hudebním doprovodu již byla řeč, ale zmínit se musíme ještě o dabingu. Mafia: The City of Lost Heaven usvědčuje z omylu všechny zastánce tvrzení, že známé hlasy narušují atmosféru počítačové hry. Na namluvení české verze se podíleli pouze zkušení dabéři a jejich zkušenosti se na výsledném dojmu výrazně podepsaly. Profesionalita herců jako Marek Vašut (Tommy), Petr Rychlý (Paulie) či Antonín Molčík (Salieri) je zkrátka neoddiskutovatelná.
Mafián musí být trpělivý.
Proto si nikdo nesmí namlouvat, že Mafii dokončí za jedno deštivé odpoledne. Základní herní doba se pohybuje zhruba mezi 20 a 30 hodinami, to ale není zdaleka všechno. Kromě dvacítky misí zde totiž máte ještě dva módy, které byste neměli nechat bez povšimnutí. Zaprvé to je "Volná jízda", která je vlastně obdobou GTA. Navolíte si potřebné parametry jako hustotu provozu či policejních hlídek a jezdíte městem. Plněním drobných úkolů (jízda taxíkem, sanitkou apod.), prováděním různých alotrií nebo zabíjením mafiánů získáváte peníze. Za ty si nakupujete zbraně, léčíte se a opravujete vůz – zkrátka si užíváte volnosti, která by někomu mohla v základní hře chybět. Druhým doplňkovým módem je "Extrémní jízda", ve které si vzala policie dovolenou a vás tak nikdo neobtěžuje takovými prkotinami, jako že jedete stovkou místo čtyřicítkou. A je libo s pomocí skokánku přeletět řeku? Jen do toho. Jak vidno, bude trvat hodně dlouho, než vás Mafia přestane bavit. A to by měl ještě během několika měsíců vyjít multiplayerový patch...
Mafián musí být tvrdý.
A chceme-li být i my správnými mafiány, musíme titulu vytknout několik nectností. Není jich sice mnoho a v porovnání se vším, co zdejší herní systém nabízí, by mohly být považovány za prkotiny, ale zmínit se o nich musíme. Asi nejhorší je kolizní systém. Čas od času se nepřítel schová někam do zdi a vy jej pak nemůžete najít, 
mrtvoly se občas vznášejí metr nad zemí, předměty procházejí jeden druhým. Dále není něco v pořádku s umístěním zdrojů světla - někdy je stín vrhán na zeď za roh a ne na zem, jak tomu bývá ve slušných, přírodními zákony se řídících vesmírech. Nedokončený je evidentně ukazatel poškození vozu v případech, kdy musíte přežít nejen vy, ale i určité auto. Stane se vám, že nereaguje ani na čelní náraz, ani na střelbu ze samopalů, zkrátka na nic. Pro vás to je sice ulehčení, ale rozhodně to není správné. A to nemluvíme o umělé inteligenci protivníků, která občas zamrzla na úrovni tekutého dusíku....
Ale ať už budete přikládat výše uvedeným chybkám větší či menší váhu, na věci samé to nic nezmění. Mafia: The City of Lost Heaven je naprosto špičkový titul, který si nemůžete nechat ujít. Kombinace akční a automobilové části ve spojení s neuvěřitelně propracovaným příběhem je lákadlo, jemuž nelze odolat. K tomu se ještě připočítávají dva doplňkové herní módy a profesionální dabing... Zkrátka odpověď na otázku, co nejvíce charakterizuje správného mafiána, je jasná. Správný mafián hraje Mafii.
| Mafia: The City of Lost Heaven | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
