RECENZE: A Plague Tale ukazuje drsný středověk: inkvizici, mor a krysy

A Plague Tale: Innocence vás nevezme do minulosti jen svým zasazením, ale i svojí přísně koridorovou hratelností. Ale ono to až tolik nevadí, podobné hry jsou totiž dnes vzácností. Obzvláště na PC.

Francouzské studio Asobo svojí novinkou vehementně popírá, že na počítačových hrách je nejdůležitější hratelnost. A Plague Tale je totiž skvělým zážitkem navzdory tomu, že jeho mechanismy jsou přinejlepším průměrné. Vše totiž táhne skvělý příběh plný emocí, kterým je snadné nechat se pohltit do takové míry, že nebudete cítit potřebu šťourat se v drobných detailech. 

Úvodní sluncem prozářená idylka dlouho nevydrží.

Hlavní hrdinkou je mladá šlechtična Amicia, kterou válka připravila o rodné sídlo i oba rodiče. Aby těch pohrom nebylo málo, její mladší bratr Hugo trpí neznámou chorobou. Vedle inkvizice, všudypřítomných vojáků a moru pak Amicinu trnitou cestu za nalezením léku komplikují především hejna krvelačných krys, která plundrují válkou zpustošenou zemi. Jejich ostrým zubům neodolá ani to nejpevnější brnění a jedinou obranou proti nim je světlo. A právě pečlivé nakládání se světlem, které na jedné straně krysy odpuzuje, ale na druhé přiláká lidské nepřátele, je zde klíčovou složkou hratelnosti.

Dnešním hernímu světu vládnou rozsáhlé otevřené světy, umožňující hráčům, naprostou svobodu. A Plague Tale jde přesně opačným směrem a nabízí uzoučký koridor, který působí až klaustrofobně. Dopředu je nalajnováno za jakou překážkou se musíte schovat a jakou schopnost použít pro postup dál, jakýkoliv pokus o alternativní přístup hra přísně trestá. Jestli jste hráli Hellblade, máte zhruba představu. 

Ano, i takové The Last of Us pro účely vyprávění kreativitě přistřihlo křídla, ovšem v rámci prostorem omezených „arén“, jste se s nepřáteli mohli popasovat po svém.

Jediné, co stojí mezi vámi a tisícovkami krvelačných krys, je světlo.

Tady ne, hlídky jsou tu rozesety takovým způsobem, že existuje jen jeden jediný způsob, jak se mezi nimi protáhnout či je zlikvidovat. 

Klíčem k úspěchu je využívání praku, pomocí kterého můžeme ze zálohy likvidovat nepřátele, rozbíjet lampy nebo na dálku zapalovat ohně. Máme tu i lehké RPG prvky a postupně si odemykáme nové schopnosti a vylepšení, ale není to nic, co by hru nějak výrazně oživilo. Na rozdíl od dalších postav s unikátními schopnostmi,  které se k hlavní hrdince časem přidají.

Další názor

Martin Zavřel

Vzpomínám si na moje rozpačité pocity z prvních ukázek téhle hry před dvěma roky, kdy jsem si říkal, jaký je to zajímavý nápad, ale průměrné zpracování. Jenže jak šel čas, novější ukázky vypadaly stále lépe a lépe, až jsem zjistil, že se na hru opravdu upřímně těším. Výsledek mě přitom překvapil ještě více, protože tohle je místy opravdu výjimečně krásná hra (graficky, ale také hudbou nebo příběhem).

Francouzský původ autorů se nezapře a celý herní svět tak doslova dýchá realismem a syrovostí středověké Evropy, podobně jako třeba Kingdom Come nebo Zaklínač. Tohle není žádné fantasy dobrodružství, ale brutální a ponurá jízda napříč reálným světem, devastovaným děsivou vlnou moru a násilí. Což vyniká v ostrém kontrastu s nevinností ústřední dvojice postav, která mi mnohokrát připomněla jeden z mých nejoblíbenějších filmů – Hřbitov světlušek.

Jistě, místy člověk zaznamená nižší rozpočet projektu. Především pokud jde o animace mimo filmečky. Plus dětští herci bohužel nemají mnoho hereckých poloh, takže určité věci málo prožívají. Nicméně tohle je podařená ukázka žánru „Road Trip“, který jakmile do něj nasednete, tak vás zaháčkuje a těžko se od něj odtrhává. Gradující zápletka i stupňující se gameplay výzvy na sebe plynule navazují, na konzoli se to příjemně ovládá a celé to šlape podobně hladce, jako třeba kultovní Inside. Plus ty krysy jsou zde opravdu děsivé.

Hodnocení: 80 %

A právě vedlejší postavy jsou tím, co A Plague Tale pozvedává na vyšší úroveň. Přísně naskriptovaný průchod hrou umožňuje, aby mezi sebou hrdinové neustále hovořili a komentovali okolní svět. Díky tomu nebudete mít čas ani chuť příliš narážet na všudypřítomné bariéry. Celý zhruba dvanáctihodinový příběh je prošpikovaný spoustou nehratelných příběhových animací až do té míry, že spíš než o akční adventuře můžeme mluvit o interaktivním filmu.

Hra je od začátku do konce přísným koridorem.

Naštěstí skvěle napsaném a zrežírovaném. Neustále se mění herní prostředí, pořád se něco děje, permanentní pocit ohrožení vám nedá chvilku odpočinku. A když už náhodou ano, můžete si být jistí, že jde jen o ticho před bouří. Vypíchnout musím obzvláště hlavní záporáky, ze kterých budete mít strach a zároveň je i upřímně nenávidět. Příběh, který si díky podařené české lokalizaci může vychutnat opravdu každý, nabízí řadu silných emocionálních scén, jejichž dopad ještě více prohlubuje fantastická hudba. Zlověstné smyčce dokážou vyšponovat už tak tíživou atmosféru do nebeských výšin.

Filmový dojem pak ještě podporuje výtečné technické zpracování. Grafika je skvělá, trochu slabší je to s animacemi, ovšem i tak je na hru radost pohledět. Vynikající je především zobrazení krys. Najednou jich engine dokáže zobrazit i několik tisíc a jejich věčné hemžení v šeru je jednou z nejlepších věcí, co jsem ve hrách poslední dobou viděl.

Přímé srovnání s The Last of Us a dalšími playstationovými exkluzivitami však A Plague Tale nesnese. Na to mu chybí jejich dokonalá vybroušenost a doladěnost nejmenších detailů. Ať už jde o lehce krkolomné ovládání, toporné animace pohybu anebo samotnou hratelnost, všude je spoustu prostoru pro zlepšení.

I tak jsem si však A Plague Tale užil od začátku do konce. Lidé, kteří chtějí počítačové hry především hrát, by se mu měli vyhnout obloukem, ale jestliže  chcete intenzivní zážitek, určitě vás nezklame.